Litevský Vilnius je pro našince trochu zvláštní. Počtem obyvatel sice skoro dvakrát překonává Brno, ale navenek zrovna nepůsobí dojmem metropole. Mimo centrum narazíte na drtivou převahu nízkopodlažních rezidenčních budov, spoustu dřevostaveb, rozvolněnou zeleň i nenahloučenou zástavbu. Vypadá spíš jako předměstí krajského města, než hlavní město státu. Není na tom nic špatného, jen to zkrátka působí trochu nezvykle.
Na architektech ze studia Bureau G.Natkevicius & Partners protentokrát bylo, aby v tomto poklidném hlavním městě realizovali standardní zakázku. Pro místního klienta měli vytvořit prostorný rodinný dům. Novostavbu. Klient ovšem toužil po tom, aby jeho dům trochu navenek reprezentoval ono hlavní město. Aby to vypadalo nově, neotřele, moderně. Aby se to lišilo a mělo to svůj specifický výraz, identitu, ale přitom to nenarušovalo zaběhlou skladbu staveb.
)
)
)
)
Situaci v terénu jim neusnadňovalo to, že stavební parcela k dispozici měla silně atypický tvar. Byla jakoby zařízlá mezi okolní zastavěné pozemky, nabývala tvaru zkoseného písmene L. To popisné slůvko – zaříznutá – se ukázalo být hodně důležité. Architekti se totiž rozhodli projekt domu pojmout jako chirurgický řez, který objekt do místa zasadí. V charakteristikách jejich díla se tedy nešetří slovy jako „ostrý, liniový, vyhrocený, přitesaný“. Krev u toho netekla, byť se v rámci řešení dispozic architekti nejspíš pořádně zapotili.
Dřevostavba v moderním plášti
Dům musel plynule zapadnout do celkového autentického, maloměstského kontextu při splnění památkových požadavků a sladění s okolím. Jde tedy o „tradiční“ dřevostavbu, ovšem hodně netradičně uchopenou. Rozpadá se do série nenápadně propojených trojúhelníkovitých forem. Vyniká moderními tvary a jemnými barvami. Kompoziční myšlenkou domu je velký kus dřeva, zdánlivě přitesávaný sekerou, s řezy svítícími sklem.
)
)
)
)
Tato vnořená obrovská okna prosvětlují prostor a vpouštějí dovnitř zeleň prostředí, proměnu přírody. Výřezy dodávají domu zajímavou strukturu, vytvářejí malé prostory, výklenky a mini-terasy. Ty navazují na místnosti se zdvojenou výškou stropů, protažených prakticky až k trámoví podkládajícími trojúhelníkovité střechy. Dřevostavba se přitom směrem ven staví masivem dřevěných stěn - střecha je také dřevěná - a navenek působí kompaktně a uzavřeně. Teprve v jednotlivých zářezech a prolukách vynikají prostory pro obyvatele, chytře maskované objemem vlastní stavby a nekompromitující soukromí.
)
)
)
)
Stavební řešení je to hodně neobvyklé, ale nelze mu upřít originalitu a určitou krásu. Ve městě, kde jsou dřevostavby standardem, působí nově a neotřele.
)
Zdroj: Architectural Bureau G.Natkevicius & Partners
Foto-kredit: L. Mykolaitis, L. Garbačauskas
 )
)
)
)
)
)
)
)
