Podceňované nebezpečí: oheň může vzniknout i z maličkostí. Na co si dát pozor?

Loni tiskem proběhla zprávička, že Češi odevzdali do sběrných dvorů a specializovaná sběrná místa dohromady 1680 tun baterií. Krásný výsledek, tedy asi 6 tužkovek na jednoho obyvatele ČR, pak podtrhuje informace, že se tím účinnost sběru zvýšila na sympatických 46,3 %. Sběr, třídění a recyklace odpadů je fajn, tomu se nedá co vytknout. Ale přece… neznamená náhodou ta samá, jen jinak čtená zpráva, že loni nebylo řádně odevzdáno 53,7 %, tedy nějakých cirka 1950 tun baterií? Kde je jim konec? Varianty se nabízí dvě, a když přijmeme, že k přírodě se všichni chceme chovat hezky a neházíme tedy vypotřebované baterky do příkopu u silnice, musí se ještě pořád nacházet v místě použití. U nás doma. 1950 tun baterií, a to jen za loňský rok. Za těch pár let, kdy jsme je odevzdávali s ještě menší výkonností, jich nejspíš budeme mít na zaprášených policích, v šuplících a garážích nastřádáno ještě mnohem víc.  Je to problém?

Stovky tun baterií končí každý rok pohřbené v našich šuplících.

Z hlediska požární bezpečnosti našich domácností ano, a ne zrovna zanedbatelný. Jejich neodborné dobíjení, přehřívání na topení nebo v mikrovlnné troubě (které je má údajně podle ne zrovna důmyslných receptů dobíjet), nezpůsobilá manipulace s nimi, to vše může být spouštěčem požáru. Je tu také velké šance na únik obsažených chemikálií, jejichž povaha vychází ze složení článku. Olovo, kadmium, rtuť, lithium, to vše jsou toxické látky. Baterky zapomenuté někde ve vlhku, v korozivním prostředí, mohou expandovat svůj objem do okolí. Vytéct. A leptat, nebo se teoreticky i vznítit. Baterky jsou přitom pro většinu z nás tak samozřejmá a obyčejná věc, že jim nevěnuje pražádnou pozornost. Právě takhle vznikají rizika. Jak se tedy k bateriím chovat? Preventivně, jako k ostré munici. Bez legrace. Tedy ponechávat je (ideálně v původním balení) v zajištěném kovovém boxu, třeba v dílně. Mimo hořlavé okolí. Během nabíjení je nenechávat bez dozoru, nenechávat je na hraní dětem. A až doslouží? Chtějí do sběru. 

Z cirka 7000 požárů v Čechách ročně, které nějak souvisí s elektro-chemickým zdrojem, jen minimum připadá na baterky. Ale nechcete se stát současně obětí statistky a požáru, ne?

Ne, úklid nějaká zvláštní zábava, ale má své opodstatnění.

Američani mají slovo pro všechno, a tak když se řekne dust bunnies, mají hned jasno. Kdo že jsou ti prachoví králíčci? Nu, vlastně obyčejně chuchvalce prachu, které se v každé decentně neudržované domácnosti koncentrují v určitých oblastech, především v závislosti na pravidelném proudění vzduchu a teplotě místnosti. Průvan si s těmito jemnými částečkami pohrává a „zametá“ je až do míst, kam naše oko nedohlédne. Do tohoto domácího mikroklimatu větrného proudění pak pravidelně ještě zasahují všechna zařízení, vybavená ventilací. Takže výduchy za ledničkou, troubou v kuchyni. Nebo třeba v pracovně, kolem větráků počítače. Na jednu stranu je to fajn: nemusíte prach lovit po celém pokoji, protože po čase víte, kde s největší pravděpodobností skončí. Ale tady někde, když zapomenete na pravidelné čištění, už mohou nastávat komplikace.

Tak tady už mají uklizeno. Definitivně.

Funguje to podobně jako u středověkého táboráku: ocílka, křemen, troud. Škrtnete a máte jiskru, která troud pohotově podpálí. Jen jiskru v moderní verzi obstarají elektrické spotřebiče. Že se nic takového nemůže stát? No, ta statistická příchylnost ke vzniku takové události je asi tak velká, jako že u vás doma dojde ke zkratu, který vyhodí pojistky. Nechceme se vám dívat do svědomí a rozvodné skříně, ale to je tak, jednou dvakrát za rok? Častěji? K výboji může dojít teoreticky velmi snadno, a většinou se kromě vyhozených pojistek nestane vůbec nic dalšího. Proběhla jen jiskra, která neměla troud k podpalu. Což nás obloukem vrací k prachovým zajíčkům, chuchvalcům dokonalého podpalu. Dílem štěstí a náhody nahloučeného a vmezeřeného do spár v zástrčkách, prodlužovačkách, kolem prach sbírajících ventilátorů. A jsme takzvaně doma. Ne zrovna vtipné je, že k požáru jiskrou může dojít, i když zrovna doma nejsme. 

Takže se opravdu vyplatí udržovat kolem elektrických připojení čistotu, a nepodceňovat rizika, která mohou z obyčejného nepořádku vzejít.

Poruchy elektroinstalací jsou jednou z nejčastějších příčin požárů v domácnostech.

S elektřinou vůbec není legrace. Není vůbec třeba nostalgicky vzpomínat na časy, kdy jsme neměli ledničky, pračky, žehličky a sporáky, ale jen si uvědomit, že všechny elektrospotřebiče budou pracovat pro naše blaho jen tehdy, poskytneme jim optimální podmínky. Jednou z nich je i optimální rozvod elektrického proudu, při kterém by v českých domácnostech tolik populární řešení prodlužovačkou mělo být vždy jen dočasným, a ne trvalým řešením. Co se asi stane s kabelem, který vede pod kobercem, a každý den přes něj nespočetněkrát projdete? Za jak dlouhou se asi tak může poškodit, narušit jeho vnější obal. A jaká je asi tak šance, že se povrchově narušený kabel, obalený vysoce hořlavým kobercem z umělých či přírodních vláken vznítí? Všechno je to vlastně jen o „pravděpodobnosti“. Stát se nemusí vůbec nic. Anebo si vyloženě neodbornou instalací prošlapáváme (s kabelem pod kobercem) cestu k neštěstí. Třeba tam jednou dorazíme.

Možná by se vyplatilo zvážit pořízení požárního hlásiče.

Nehodě přirozeně může podlehnout každé zařízení, ale poté, co vzešla v platnost dvouletá záruční doba, se existence tzv. kazítek stala v produkci domácích spotřebičů běžným trendem. Problém nastává u spotřebičů designovaných svým provedením na dvouletou dobu užívání, ale k naší radosti statečně přesluhujících. Právě ony se kvůli nedomyšlené konstrukci mohou stát zdrojem požáru. Proto se moc nevyplácí nechávat je bez dozoru. Na paniku ještě bude času dost, ale platí, že minimálně po dobu své delší nepřítomnosti byste neměli nechávat elektrické spotřebiče zapojené v síti. Ideální by vlastně bylo odpojit celou „přístrojovou desku“, na kterou jsou navázány všechny spotřebiče. I z hlediska úspor. Platí, že zařízení kontinuálně zapojená a udržovaná v chodu jsou náchylnější k poruchám, a také, že mohou častěji zavdat příčinu ke vzniku požáru. Kdybychom chtěli být radikální, řekneme přímo: „Čím chytřejší, tím horší.“ Protože programovatelný a načasovaný kávovar, který nás po ránu vytáhne z postele vůní čerstvě namletých a spařených zrn, je fascinující vynález. Ale právě tyto režimy nahřívání, varu a udržování teploty si přímo říkají o selhání termostatu, zkrat, výboj a požár. Tak aby vás jednou z postele nevytáhl místo kávy dým.

Jen náhodou, kdyby se něco nepovedlo. Máte čím hasit?

Je to sice nudné jako podnikové školení o bezpečnosti práce (na kterém se kontroluje prezence), ale jak dobře nebo špatně máte doma, v garáži, uložené pohonné hmoty, maziva a oleje? Protože nějakou tu motorovku (kosu, žačku, sekačku, křovinořez, pilu) má dnes doma skoro každý. Podobně jako auto. Takže se pro případ vždycky hodí mít doma někde v zásobě pár litrů benzínu. A teď jde o to, jestli je třeba v kovovém kanystru, nebo ve zmačkané PETlahvi někde na okně v dílně. Konkrétně řešení PETlahví můžeme počítat mezi ty hodně špatné. Nápojový obal z polyethylentereftalátu je primárně určen jako jednorázový. Při opakovaném používání a vyplachování se poškozuje, byť ty mikroskopické trhlinky nevidíme. Nehledě na to, že benzin je poměrně chemicky agresivní sloučenina. Po pár letech znovu-používání takové nádoby pak už není funkčně moc rozdílů mezi tím, jestli benzin vylijeme na podlahu, nebo do ní. Problémem jsou tu hlavně těkavé a hořlavé páry, které se mohou v nevětrané dílně postupně koncentrovat. A třeba jen čekají na to, až si po práci zapálíte.

Naše lenost a neochota řídit se návodem k použití nás může přivést do problémů.

Všichni jsme si dělali legraci ze seriálového MacGyvera, který s pomocí banánové slupky, čokolády a pracího prášku vytvořil trhavinu. Na druhou stranu, naše domácnost je pro pyrotechnika zajímavými látkami s výbušným potenciálem doslova zaplněná. Z hlediska prevence vzniku požáru by nás měly zajímat především barvy, ředidla, kosmetika a domácí úklidová chemie, tedy nejrůznější čističe. Základem je správné, separované uložení (protože jste jistě v hodinách chemie odkoukali, že držet blízko sebe kyseliny a zásady může být dost neutralizační) v pevných boxech, mimo přístup dětí a domácího zvířectva. Prioritou je bezpečné uzavření nádob, aby nedocházelo k úniku těkavých látek. A za odměnu se zastavte u domácího baru, a zkontrolujte, zda k nějakému nepřiměřenému výparu nedochází i tam. Na zdraví.

Drobná doporučení na závěr

• Usínáte v posteli s připojeným laptopem? Nedělejte to prosím. Baterie se přehřívá, ventilace na peřinách nestačí. Rizika se tu mění z jednotlivých procent na celé desítky, a to už je pořádný hazard. Notebook do postele prostě nepatří.
• Nový chytrý telefon potřebuje alespoň minimálně chytré uživatele. Při dobíjení by měly ideálně ležet na pevném nehořlavém podkladu. Ne jen tak viset ze zdi. Požáry a mobilní telefony si prostě rozumí.
• Přímotop, přídatné vyhřívání, sušička… a vedle toho halda ručníků nebo starých novin? Je to až kýčovitý obrázek, ale je až překvapivě často k vidění. Opravdu si chcete podpálit dům? Jsou i snazší cesty, ne?
• „Světlo, více světla!“ (schválně jestli víte, kdo tahle slova vyřkl těsně před svým skonem). Tak jen, abyste do lampičky s doporučenou žárovkou 40 W nestrkali pětasedmdesátku. Světla bude více, ale lampa se tím extrémně přehřívá.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com