Podzimní péče o pokojové rostliny, jak jim usnadnit přežití zimy

Pokojovky potřebují k zimnímu útlumu specifické podmínky. Každá rostlina, každý druh, trochu odlišné. A hodí se znát, co zrovna kdo potřebuje. Zjednodušeně – je třeba méně zalévat, nehnojit, dopřát jim pokles teploty a hlavně klid. Většinou to znamená, že je někam budete muset přesunout. A tak možná zjistíte, že určující pro to, kolik pokojovek vlastně doma můžete mít, není počet plocha polic, na kterých je můžete mít vyložené na jaře, ale kolik místa jim můžete nabídnout k dobrému zimování. Jakých zásad správné péče se přidržet na podzim?

Většina pokojových rostlin si přes zimní klidové období bude žádat mnohem méně vody. Připravovat je na to, usnadnit jim pozvolný přechod, musíte začít už na podzim. Neznamená to ale, že je úplně přestanete zalévat a necháte je uschnout, ani je nesmíte v zimě přelít a utopit. Takže asi největší problém je trefit tu správnou míru zálivky. Dá se to vyřešit různě.

Obecně je třeba zalévat až tehdy, kdy substrát začne prosychat. Kdy to nastane? Květináče i s rostlinami můžete třeba vážit na kuchyňské váze (a odpočítávat podle hmotnosti, kolik vody/vlhkosti jim ještě v substrátu ještě zbývá). Můžete si pořídit digitální vlhkoměr. Anebo vyzkoušejte ten nejsnazší vlhkoměr, který máte vždy u sebe.

Dloubněte prstem do květináče, strčte svůj ukazováček až po druhý kloub prstu do země. A pak jej vytáhněte. Je špinavý, přilepila se na něj vlhká hlína? Pak je vody v květináči pořád ještě dost. Jestli je suchý, je čas zalévat. V praxi to znamená, že přes období zimní strnulosti budete rostlinám dávat méně vody a méně často.

Blížící se zima znamená pro pokojové rostliny ne zrovna vítanou změnu ve světelném režimu. Slunce za okny je níže nad obzorem, dopadá pod jiným úhlem, je často vyšší oblačnost, na oknech záclony. I prve světlé místnosti jsou nyní tmavší. A to rostlinky nemají rády.

Snažte se tedy jim, v rámci možností, dopřát více světla. Osaďte je na vnitřní okenní parapety, na podložky a stoly blízko oken, do světlejších zón bytu či domácnosti, orientovaných na jih. Zvážit můžete i umělé přisvícení, dodatečný zdroj nevyhřívaného světla.

Méně světla je přirozeným stimulem, který rostlinám říká, že zima se blíží. Do jisté míry je tedy užitečný. Komplikace spočívá v tom, že v našich domácnostech je onen úbytek světla až moc razantní. Nesnažte se jim ale nabídnout více světla, než kolik měly celý rok. Chcete je uspat, ne probudit.

Podpora růstu, vyjádřená nejrůznějšími hnojivy, chuťovkami, lektvary a obohacujícími zálivkami, nemá na rozdíl do zbytku roku v podzimní výživě pokojových rostlin své místo. Pokojovky přechází do útlumu, uzavírají se samy do sebe, svůj život stahují ke kořenům. Nepřirůstají a nerozrůstají se. A proto si dodatečný příkrm nežádají.

Přihnojování by vedlo jen k tomu, že by se hnojiva a minerály akumulovaly v substrátu, byly by nevyužitelné a nevyužívané, přispívaly by k růstu plísní a hub, mohly by spálit kořeny a celým rostlinám ublížit.

Hnojiva stimulují růst, jsou jako budíček. A vaše okrasné květiny teď nechtějí budit, ale pospat si. Na podzim nastupte s odvykací kúrou, přestává se hnojit a od října se už nepřikrmuje. Zvlášť citlivé jsou na hnojení orchideje. Ty potřebují skutečně vyhladovět.

Rostlina je živý organismus, reaguje na podmínky okolí. Zimní útlum, stimulovaný změnou světelného režimu, nižší zálivkou a poklesem teploty, je vede ke klidu. Potřebují ho, aby nabraly sílu do dalšího roku. Problém je, že zrovna přes zimu v našich domácnostech vyhříváme na teploty hodné tropického skleníku.

U jednotlivých druhů se nároky na „zimní teplotu“ okolního prostředí liší. Tropickým rostlinám obvykle stačí 23°C, ty ze subtropů si nepřejí teploty nad 20°C, a krásky z mírného pásma jsou rády za 15°C. Pokud nemáte zimní zahradu, málokdy se dočkají. Obecně se ale snažte svou domácnost temperovat tak, aby období – které má být pro rostliny tím nejchladnějším do roka – nebylo tím nejteplejším.

Jak to vyřešit? Pomáhá výběr vhodné pozice – ne nad radiátorem nebo topením, ne vedle přímotopu, ne v kuchyni nebo místnostech, kde topíte nejvíce. Klidně raději v méně vytápěné světlé chodbě, ložnici. Ideálně tam, kde jsou teplotní podmínky stabilní, bez dalších výkyvů.

Aby nedošlo ke zmatku – nikoliv více zalévat, ale více rosit. Relativní vzdušná vlhkost v našich domácnostech přes zimu zhusta klesá (na velmi nekomfortních 40 %, což podporuje respirační onemocnění). A většina pokojovek, pocházejících z tropů, teď čeká vlhké období. Vláhu, kterou jim nenabízíme do půdy, chtějí mít na listech.

S pomocí rozprašovače, rosiče či mlžítka si na ně udělejte chvilku. Koupel ve vaně a sprchování jim ale nedopřávejte, to by dobře nedopadlo. Práci si můžete trochu ulehčit tím, že budete rostliny s podobnými nároky na rosení držet pohromadě. I když i to má z hlediska dostupného prostoru svá úskalí.

Jak poznat, že vzdušné vlhkosti je málo? Jakmile se objeví hnědé (sesychající) konečky a okraje listů, víte, že jste překročili mez. A že je třeba vlhčit vzduch a vaše pokojovky.

Průvan, poryvy větru, profuky pod dveřmi a ve spárách okenních rámů, to pokojovky skutečně rády nemají. Můžou se nachladit, byť tedy trochu jinak. Střídání teplot může vést k narušení kondice rostliny, k zahnívání kořenů, k poškození listů mrazem. Rostliny v ložnici se jakž-takž vyrovnají s pravidelným rychlým větráním, ale dlouhodobé ofoukávání je může snadno zahubit.

Varovné signály? Všímejte si listí. Opadající seschlé listí přitom vyloženě problém být nemusí, jen prostá reakce na zimní období. Problémem jsou listy plstnatějící, rozměklé (průvan a mráz) nebo žloutnoucí od středu a zahnívající (příliš vlhká půda + zima).

Pokojové rostliny v zimním útlumu ztrácí mnoho ze své odolnosti a adaptability. Takže jim přesuny a nejrůznější manipulace škodí. Naprosto ideální je, když předem víte, kam je umístit (protože tam je na zimu dáváte už léta), než když je stěhujete po bytě každý týden a přemýšlíte, kde jim bude nejlépe.

Pochopitelně, že najít to správné místo je důležité, ale přesuny jim prostě nesvědčí. Chtějí stabilitu, klid, bez vzruchů. To samozřejmě platí i pro všemožné pěstitelské zákroky. I když k tomu může podzimní nuda svádět, pokojovky nepřesazujeme. Neodkázaly by plně zregenerovat a v novém květináči se zabydlet.

Co je povoleno? Sbírání spadlých a otrhávání suchých lístků, jejich zastřihávání. Suché lístky by jen vysilovaly polo-spící rostlinu a lákaly škůdce. Ti totiž spát nemusí, a může se jim zachtít zabydlet se v květináči. Rostliny doma pravidelně kontrolujte, jejich kondici i přítomnost nezvaných hostů. Hnědé tečky a skvrny na listech znamenají přítomnost svilušek a puklic. Pomohou insekticidní tyčinky, mucholapky.

Výjimky z pravidel samozřejmě činí péči o pokojové rostliny pestřejší. Banánovníky, fíkusy, lopatkovce, toulitky nebo zamiokulkas do zimní strnulosti neupadají, na podzimní přípravu a klidové období nehrají. Zalévat a přihnojovat je můžete dál ve standardním režimu.

Kapradiny, zelence, diefenbachie patří k těm, kterým méně světla vadit nebude. Takže je klidně můžete ponechat na jejich stanovišti, bez dalších přesunů. Jestli se ale někdo pichlavě připomíná o vyšší přísun světla, pak jsou to kaktusy a sukulenty.

Palmy a dračince budou rády za rosení, ale zálivku moc na podzim/zimu nemusí. Radost jim ale uděláte, když je odspoda podložíte kouskem polystyrenu nebo jiné izolace. Jejich kořeny jsou k prochladnutí velmi náchylné.

Kamélie, fuchsie, oleandr, fíkovník smokvoň nebo citrusy pokles teploty opravdu potřebují. Už na podzim je musíte umístit tam, kde se dočkají teplot sice v plusu, ale velmi nízkých. K zazimování budou potřebovat okolo 4-12°C a spoustu světla bez průvanu. Najít jim správné místo není vůbec lehké.

Zvýšená vzdušná vlhkost je fajn, ale rosení nedocení rostlinky, které nám umí dělat radost svými zřídkavými kvítky. Když kvetou, nerosit květy. Zavadly by. Rostliny afrických fialek, azalek, bramboříků, hvězdníků a třeba vánoční hvězdy je ale ke květu třeba přihnojit.

Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz