Věže klenotů (anglicky “towers of jewels“), čili hadince teidské, rostou především na kanárském ostrově Tenerife jako místní endemit v docela náročných podmínkách. Vyšší chladnější polohy, sucho a poměrně i větrno. Jsou na to však dokonale vybavené. A právě těchto předností můžeme využít i u nás. Čeká nás však docela strastiplná cesta, než si nádheru až tři metry vysokých rozkvetlých květenství naplno vychutnáme.
Legenda šťastné domácnosti, zdravé rodiny a plné kasičky se jako doprovodný efekt pojí s řadou pokojových rostlin. V Asii jsou na to učinění experti.
Dělá to mnoho z nás, den začínáme s kávou. A není divu. Káva patří mezi nejušlechtilejší kulturní nápoje a mnoho z lidí je na ní doslova závislých. Kromě ranní kávy následuje ta dopolední, káva po obědě, odpolední životabudič a ti nejotrlejší závisláci si kávu dají klidně i večer. Nic proti gustu, káva dovede prospívat, i když jen v míře rozumné, co ale snesou lidé, to nesnesou rostliny. I když i jim káva může pomáhat. Ale jen jednou za čas a v míře malé.
Statistika nuda je, má však cenné údaje. Například ten, že devadesát procent svého času tráví lidé z Evropy uvnitř interiéru budov. Doma, v práci, na nákupech, v metru – ale pořád pod střechou. Tenhle trend není vlastní jen Evropanům, trpí na něj i lidé z USA a v menší míře pak i Australané. Podstatné je, že za naši setrvalou existenci v zastřešených prostorách platíme určitou daň.
Berte to s trochou nadsázky a zamyslete se nad tím. Huňaté kožíšky a zvědavé čumáčky čtyřnohých zvířat mají něco do sebe, ale nic se nemá přehánět. Služby, které vám nabídnou pokojové rostliny, je totiž skoro totožný. Jen vyjde laciněji, bez konfliktů a rizik.
Bauhínie pestrá je nejčastěji menší opadavý strom, někdy keř, který pochází z jihovýchodní Asie, kde se mu říká chuďasova orchidej. Jan Svatopluk Presl tuto dřevinu nazval dnes již neuznávaným jménem valina peřestá. Za ideálních podmínek dovede v přírodě tropů dorůst až patnácti metrů, v zahradách teplejších oblastí planety však bývá nejčastěji udržován keřovitý vzrůst do výšky cca pěti metrů. Květy má přirozeně růžovofialové, existují však zahradnické variety s květy čistě bílými či panašovanými. Plodem je lusk dlouhý až 30 cm.
Jméno Joy Adamsonová si mnozí z nás představí díky příběhu lvice Elsy, který tato výjimečná žena publikovala. Trilogie vyšla i v českém překladu pod názvem Příběh lvice Elsy. Méně se však o této dámě již ví, že poté, co ztroskotalo její manželství s Viktorem von Klarwillem, si vzala za muže přírodovědce Petera Ballyho, který jí jako první začal říkat Joy, a díky kterému se z ní stala uznávaná kreslířka a malířka. Zprvu dokumentovala africké rostlinstvo, poté se však díky zakázce vrhla na příslušníky keňských kmenů a díky svému třetímu manželovi začala dokumentovat i africkou faunu. A nejen to. Teprve po svém třetím manželovi, Georgi Adamsonovi, jednom ze zakladatelů afrických národních parků, získala lásku k africké fauně. A právě to byl začátek příběhu lvice Elsy, příběhu, který začal v roce 1910 v Opavě. No uznejte sami, Opavané, chtěli byste mít doma postupně lva, geparda a leoparda?
Tropické kvetoucí krásky, které teď udělají parádu na zahradě, ale po létě je musíte přestěhovat domů, patří k velmi vděčným pěstěncům. Působí nesmírně exkluzivně, a tím, že je náležitě vyletníte, si pojistíte jejich kvalitní růst.
Naprostá většina balkónových rostlin vyžaduje plné slunce, několik z těchto letniček však potřebuje naopak polostín a snese i stín. A právě begonie nám bohatě vykvetou i tam, kam se přímé sluneční paprsky nedostanou po celé dny. Máte balkón či okenní parapety orientované na sever? Stíní vaše balkónovky nějaká vyšší budova či třeba les anebo vysoký strom? Máte okna či pavlač orientovanou do tmavého dvora? Odpovědí jsou begonie, tedy především hlíznaté begonie.
Oleandry rostou doslova jako z vody, jak se lidově říká. A stejně tak bohatě a ochotně kvetou. Ostatně od Středomoří až po Indii, Myanmar a zřejmě i jih Číny jde o velmi životaschopný keř. Když nám ale v zahradě oleandr nevykvete, kde je chyba?
Když se o dracenu staráme správně, doslova nás přeroste. Samozřejmě musí jejímu vzrůstu odpovídat postupně zvětšovaný objem pěstební nádoby, aby se ale draceně opravdu dařilo, je třeba toho dodržet mnohem víc. Byť jde o dosti nenáročné rostliny, rády se nechají rozmazlovat.
Ochlazováním se mohou vysušit, zalévání jim může způsobit žízeň, voda na listech je může snadno spálit a nevhodný materiál dělá z květináče pec. Přežití pokojových rostlin během období velkého horka je plné nástrah.
Jak to vlastně ne-funguje s rostlinami, které údajně mají odhánět obtížný hmyz a sloužit jako přírodní repelenty? To se v zelené lékárně urodilo jen tak, k lidskému užitku? A na které druhy pak vsadit, když chceme strávit léto bez štípanců a pisklavého bzučení?
Nikdo je vlastně opouštět nechce, ale jinak to nejde. Do kufru se prostě nevejdou, na letišti by se to personálu nelíbilo. Na dovolenou tedy musíte vyrazit bez nich. Jak to zařídit, abyste se s nimi po návratu zase setkali? Těch strategií, které pomohou vašim pokojovkám přežít během vaší nepřítomnosti, je hned několik.
Představujeme bromélii, která může ve vaší zahradě směle konkurovat třeba největším krasavcům mezi okrasnými travinami. Rostlinu, která tvoří působivou růžici dlouhých, kožovitých listů a jejíž středové listy se barví z okolní zelené až na jasně červenou směrem ke středu.
Podle evropských statistik narostl během poslední pandemické epizody počet „majitelů“ květin o 79 procent a počet kusů pokojovek v interiérech domácností se zvýšil o 65 procent. A| pozadu nezůstaly ani evropské koupelny. Ne všechny rostliny se ale do koupelen hodí. Proč?
Nejsou to hezké počty. Devět z deseti domácích mazlíčků, kteří se kdy otrávili, se k téhle nemilé životní události propracovali v bezpečí domova. A byť žebříček původců otrav domácích mazlíčků vede úklidová chemie a léky, každá jedna ze čtyřech z těchto otrav souvisela s pozřením rostlinstva. Okrasných pokojových rostlin, které sice nádherně zdobí, ale umí být i pořádně jedovaté.
Fascinující mikrosvět otevřených a uzavřených vivárií – florárií, tedy skleněných nádob se zelení uvnitř. Jsou skvělým spojením estetiky a domáckého zahradničení.
Proplifting je nepřímočarý, ale zato po čertech vynalézavý způsob, jak se zmnožením dobrat stovek druhů pokojových květin. A neutratit přitom ani korunu. Je to poměrně rozšířená praxe, o které se ale moc nemluví. Nejspíš proto, že je při ní snadné překročit jisté etické, morální a legální meze.
Až z tropických deštných pralesů Amazonie se k nám dostala nádherně kvetoucí vrízea, která roste ve své domovině nejčastěji epifyticky. Na svých hostitelích tedy neparazituje, ale také jim vlastně nic neposkytuje. A nároky na pěstování má v našich podmínkách na rozdíl od jiných pokojovek zcela odlišné.