Ne každému se poštěstí trávit život na výsluní. A platí to i pro naše domácnosti. Byty a domy, které někdy mohou být vzhledem ke světovým stranám svými okny orientovány dost neoptimálně. Případně pak jejich okna s výhledem zastiňují jiné stavby, zdi a překážky, které prostupu slunečních paprsků brání. Znamená to, že v takovém zšeřelém bydlení padá naše láska ke květinám? Ne! Naštěstí existuje dost pokojových rostlin, které můžete s úspěchem pěstovat i v temných koutech.
Fittonia, kráska z pralesů Jižní Ameriky se stínu vůbec nebrání, a aktivně v něm prosperuje. Přepestře vybarvená žilnatina zvrásněných listů jí v češtině přisoudila jméno Hadí kůže, ale pěstovat ji bez obav můžete, i když se vám plazi štítí. Má ráda vlhko hraničící se zamokřením, a snadno vysychá. Naštěstí umí rychle regenerovat, když jí vodu zase dopřejete.
)
Vysoká pestrost a bujný pokryv širších zelených listů, které se při tmavších podmínkách vybarvují z lehce světlé ke smaragdově tmavé, charakterizují jednotlivé subspecie rodu Calathea. Slunce je jejich nepřítelem, snadno v dotyku paprsků křehnou a vadnou. Ve vlhkém šeru jim to svědčí. A drobnou výhodou je, že nepatří k rostlinám jedovatým. Takže můžete být bez starostí, když se do jejího listoví pustí vaše kočka nebo děti.
)
Barva víc než na efekt
Vítanou změnou od univerzální zeleně může být vysoce-estetická rostlinka Hemigraphis. Z Asie, která je jejím domovem a kde se nachází kolem 40 rozmanitých druhů, se do Evropy vyváží hlavně šlechtěni načervenalých a rezavých barev. S mírně třepenými listy, vzrůstem tvarovatelným do kónické výšky, je tahle ušlechtilá princezna nápadnou a netradiční ozdobou.
)
Následující dva kousky se sice od sebe navzájem nápadně liší, ale když přijde na jejich vlastnosti a schopnost snášet šero (a následky ne-péče zapomnětlivých zahradníků), jsou jako přes kopírák. Zamioculcas (král koupelen a obývacích pokojů) a Epipremnum (potos, šplhavnice - královna snad úplně všeho) patří k vděčným pěstěncům neoptimálních podmínek, včetně šera. Jsou univerzální klasikou, s nimiž chybu nikdy neuděláte.
Rostlina z jiné planety
Hledáte abstraktní tvar, šupinovitě kroucené lístky? Něco netradičního a přitom přitahujícího pozornost? Pak můžete vsadit na voskovky. A nemyslíme tím pastelky. Hoya carnosa v sobě nese potenciál odolávat nepřízni prostředí a nedostatku světla, pokud má dostatek vody. A patří k rostlinám, které skutečně vydrží i v hraniční tmě, pokud je budete pěstovat hydroponicky.
)
)
)
)
Jestli fandíte starým samurajským filmům, jste jistě obeznámeni s faktem, jak šero uvnitř japonských obydlí vlastně po celou dobu bylo. Která rostlina by tu dokázala přežít? Správnou odpovědí je Aspidistra, jež se na dlouhých rovných stoncích táhne k rozprostřeným listům. Nabízí jednoduše formulovanou eleganci, ostrou jako samurajský meč.
)
)
Pozdravy z pravěku
U rostlin jako je „pravěký“ cykas (Cycas revoluta) nikdy pořádně nevíte, na čem jste. Nikdy jej nevidíte růst, ale přitom se opravdu objemem zvětšuje. Nikam nespěchá, šetří síly. Což je strategie, která z něj učinila jednu z nejstarších a nejvytrvalejších rostlin světa. A přitom skromnou: slunce skutečně nevyhledává, a se zálivkou to také nepřehání.
Pomalý růst a tendence nenápadně vyplňovat prostor je charakteristický i pro čínský Rhapis. V květináčích k nám putuje jako okrasná palma, ale sama o sobě má mnohem blíž k bambusu. Je hezká? To si pište, že ano. Jen poněkud žíznivá. Vodou si kompenzuje světlo, které příliš nevyhledává ani v přírodě. Její doménou je hustý zapojený porost.
Že byste radši něco menšího, kapesního? Pak možná právě pro vás roste Chamaedorea elegans. V šeru a stínu si libující palma horská/ozdobná. Návodem na její pěstění je to, jak se projevuje. Začnou-li její listy papírovatět, je něco v nepořádku. Že si vybavujete exempláře tohoto druhu, které přerostou metr výšky? To je právě to: šero a stín u ní blokuje růst, a činí ji tak setrvale roztomilou.
)
Vzhůru do povětří
Netřeba se držet při zemi. Takové syngónium si například libuje zavěšené ve výškách, a o to efektivněji pak nasazuje vzdušné kořeny. Jinak je to ztělesněná nenáročnost, která se ve stinných podmínkách uskromňuje tím, že vytváří hustou kštici nahloučeného listoví. A jako kompaktní vypadá nejlépe. I když vynikne jako solitér, má ráda společnost dalších doprovodných druhů.
Laločnaté vidlice rozložitých listů, obliba ve stínu, poptávka po rosení, preference zavěšení v růstu. Problémy s parazity a škůdci, komplikované přesazování. Parožnatka nepatří ke zrovna nenáročným chovancům, a hodí se těm, kteří nachází zalíbení v druzích žádajících si komplexní a pravidelnou péči. Pokud ale do tajů jejího pěstění proniknete, nebudete litovat.
)
)
Rod Pilea nabízí hned několik zajímavých druhů, ale do šeru nejvíce oceníme Pilea involucrata. Hezké oválné sametové lístky, barvící se od tmavě zelené až do bronzova, které nenápadně vyráží do okolí z květináče zkoumat terén. Nevyhledávají světlo, ale stín. Umí být i křovitě kompaktní, což znamená, že jste jí našli místo k dokonalé spokojenosti. Takže v takovém případě pozor - neměnit stanoviště, nestěhovat.
)
)
Místo stereotypu experimenty
Když to neoptimálně prosvětlených míst zasadíte Phylodendron nebo monsteru, určitě nic nepokazíte. Jim se v šeru líbí a prosperují tu. Jenže jsou, jako to říct slušně – trochu okoukané? Podobně skepticky pak můžete zhodnotit další univerzální druhy, které nedostatek světla snesou. Zelence (Chlorophytum), diefenbachie, dracény, pepřince, ledviníky..
)
)
)
)
Anebo se můžete vydat vlastní cestou, a vyzkoušet třeba sleziník. Je zvláštní, jak málo je tahle překrásná rostlina rozšířená. Její střed, připomínající trochu růžičkovou kapustu, na sebe váže pestrotvaré listoví s roztřepenými konci. Vypadá úchvatně, a je originální. A navíc je přirovnávána k ptačímu hnízdu. Podle velikosti pak buď drozdímu, které ale časem doroste do velikosti pro pštrosa.
)
)
Marantea je rostlina, která nenudí. Česky se jí někdy říká modlivka, protože Maranta leuconeura velmi způsobně natáčí a svinuje své listy, a večer je skládá, jako při modlitbě. Její prapůvodní domovinou jsou pralesy brazilské Amazonie, což předjímá vysokou poptávku po rosení. Přímé vlhkosti a zamokření ale nefandí. Bahno ji při modlení ruší.
Aspoň trochu péče…
Lopatkovce (Spathiphylium) jsou rovněž nenáročné, když přijde na zálivku. Ale ke svým požadavkům na úspěšný růst ještě přidávají poptávku po „střídání ročních období“. Na zimu prostě potřebuje útlum. Jeho sezónní teplotní optima se šplhají k 25°C, ale přes zimu si říká o cca 18°C a snížení závlahy. Pokud tenhle režim dodržíte, bude se mu u vás líbit.
Jsou pokojové rostliny, které vám klidně odpustí tmu a zatažené závěsy, ale nesmíte je pozlobit průvanem. Křídelnice z rodu Pteris jsou jejich dokonalým příkladem. Jsou jinak odolné, stálé, vytrvalé, zdobivé. Jen do ložnice, kde větráte, se prostě nehodí. Jejich růst jinak můžete snadno motivovat sestřiháváním a odstraňováním starých listů.
Takže i když do vašich dní nepadá slunce z nebes, je pořád dost rostlin, které vám vaše bydlení, i ve stinných podmínkách, rády zpříjemní.
)
