Proč pěstovat salát hydroponicky a jakou metodu zvolit

Saláty se většinou pěstují buď na způsob tzv. hlubokovodní kultury, při níž jsou sazenice usazené do malých otvorů v nějaké pěnové desce (plavou na děravém voru v pěstební nádobě), anebo jako tzv. NFT (Nutrient Film Technique), tedy v živném povrchu, v živném roztoku. V první variantě prorůstá salát kořeny přímo do zásobníku/zásobníků živin pod nimi, v druhé jsou kořeny rostlin seřazené v oddělených kanálech, přes které proudí živiny.

Anebo ještě jinak, v první variantě je pěstujete v nádržce s nějakou zanořenou mřížkou „naplacato“, v druhé je to o dutých tubusech „na délku“. Jsou to dvě základní množiny salátové hydroponie, každá má ještě další 3-4 podmnožiny, modifikované metody (s recyklovanou vodou, s bublinkami jako aeroponie, Krátkého – nazývaná někdy humorně Krátký proces - a Wickova metoda, s různě umístěnými zásobníky, atd.). Ne všechny jsou univerzálně vhodné pro salát, některé se hodí spíš pro jiné plodiny. Do rozdílů mezi nimi ale snadno proniknete, jakmile hydroponii trochu propadnete.

Ještě než necháte saláty a jejich kořínky náležitě vykoupat v lázni hydroponické farmy, je třeba dát vyrůst jejich mini-rostlinkám. Nechat je ze semínek vyklíčit v pěstebním médiu. Výběr pěstebním médií je pestrý a může se lišit podle vašich preferencí, vkusu a představ. Někdo nedá dopustit na minerální vlnu a rockwooll, jiní upřednostňují lehkou jílovou kamenitou drť, kokosové či jiné přírodní vlákno, perlit nebo celý/drcený keramzit. Každý má svou fintu. Profesionálové radí, že kokosovou drť je třeba namíchat s perlitem, nebo že vatovitá minerální vlna je lepší spíš pro řízkování rostlin.

Přirozeně nejraději ty, které jsou už pro hydroponii před-šlechtěny. Jinak ale prakticky jakékoliv, s nimiž chcete experimentovat. Obecně se hodí hlávkový, římský, listový salát. Chybu neuděláte s žádným, všechny obsahují vitaminy A, K a kyselinu listovou (B9), všechny chutnají dobře. Připravte si misky s pěstebním substrátem, postarejte se o to, aby byl náležitě vlhký/rozmočený, přidejte semena a čekejte. Nenechte se překvapit tím, že klíčivost nejspíš nebude větší než 75 %, i tak jich budete mít ve výsledku víc než dost.

Semínka nezapomeňte pravidelně rosit, substrát by měl být náležitě vlhký ale ne vyloženě přemokřený. Jakmile rostlina vytvoří několik dospělých listů a počáteční systém větvících se kořenů, které vyčnívají ze spodku pěstebního média a prorůstají ven, je čas přesadit rostlinu přesadit do trvalého hydroponického systému. Kdy to tak asi nastane? Záleží na okolnostech, ale obvykle to trvá od semínka do téhle fáze 2-3 týdny. Urychlí to správné klimatické podmínky, hlavně dostatek tepla. Správná dávka světla začne být důležitá, až nastoupí lístky.

Přesadit rostlinky salátu z růstového média do vodní lázně hydroponického systému – odborně se tomu říká transplantace – si s náročností chirurgického zákroku nezadá. Je to fáze, kdy se toho nešetrností dá pokazit nejvíc. Dosud jste vlastně nedělali nic nového, klíčení běžně řešíte i během předpěstování.

Šetrnost vůči rostlinkám - příliš za ně netahat a citlivě je zasadit skrz lamely či otvory v pěstebním prostoru tak, aby kořínky plavaly v živném roztoku – chce prostě pořádnou porci citu. Tomuhle komplikovanému úkonu pochopitelně předchází ještě jeden náročný úkol. Namíchat koktejl, z něhož budou rostliny živy, vytvořit živný roztok.

Magie přípravy živného roztoku si nezadá s péčí, jakou konvenční zahradníci věnují přípravě půdy. Akorát, že ti ji vylepšují po celou sezónu a dlouhá léta, a vy to umícháte celé najednou. Základem je čistá voda, dostatečně odstátá a už několikrát hydroponickým systémem pro-cirkulovaná. Optimální hodnoty pH se pro hydroponické pěstování salátu pohybují někde mezi 5,5 – 6,0, takže vaše cílovka by měla být řekněme 5,8. A samozřejmě nesmí chybět živiny. Salát si říká o zhruba 13 výživových prvků.

Rozlišíme z nich makronutrienty (živiny potřebné ve větším množství) a mikronutrienty (v množství stopovém, ale přitom procesy růstu rostliny limitující). Typické „makro“ jsou dusík, draslík, vápník, hořčík, fosfor, síra. Mikronutrienty jsou hořčík, železo, zinek, měď, chór, bór a molybden. A počítá se i s kyslíkem, vodíkem a uhlíkem, které si už salát zvládne zaopatřit sám, z vody a vzduchu. Základ pro živný roztok buď můžete zakoupit jako hotový koncentrát k ředění od specialistů, anebo se jej můžete pokusit zaimprovizovat sami, podle návodů na internetu. Ale to je fuška.

Nebo, což je taky varianta, to všechno hodíte za hlavu, a vystačíte si s minerálním hnojivem, nebo nějakou „přírodní“ alternativou, kterou propočítaný základ nahradíte. Řekněme třeba výluhem z vermikompostéru, tzv. žížalím čajem. Je fakt, že ten potřebné mikro/makronutrienty obsahuje. Ale rozhodně ne v ideálním poměru, takže výsledek může být dost rozpačitý. Je to jako jít opravovat počítač s kladivem. Může to zabrat, ale nedá se to doporučit.

Jen pro představu: nízká koncentrace rozpustných solí (ovlivňující elektrickou vodivost) v živném roztoku může způsobit chlorózu, žloutnutí listů. Příliš mnoho naopak vede k nadměrnému vegetativnímu růstu se sklony k odnožování. A také se zvyšuje zastoupení nekrotické tkáně na spodních listech a flekatění. Vysoké pH může rostlinám snížit dostupnost železa z roztoku, a pak dochází k tzv. intervezikální chloróze na horních listech růžice.

Nedostatek vápníku se projeví jako „spálenina“ či zvrásnění na okraji listů, podobně jako u skleníkových rostlin, když je na ně sluníčka moc. Salát potřebuje k růstu biomasy dusík, ale nemá rád „přehnojené“ prostředí. Proto je třeba dodržet koncentrace dusíku někde mezi 150 až 200 ppm. Hodí se ale i trocha fosforu, pro barvu a chuť. Podtrženo sečteno, pro divoké improvizace a pokusy tu tedy skutečně není moc volného prostoru. Pokud se tedy chcete na konci dočkat chutného salátu.

Živný roztok je základ, ale na nich pak stavíte úspěšný růst salátu „těmi správnými podmínkami“. Adekvátním množstvím světla, teplotou, vlhkostí. Jenže kolik je „správně“? Návody se dost liší. Mírného, neintenzivního světla potřebuje tedy okolo 10-14 hodin denně. Když bude světla málo, poroste to pomalu. Když bude světla moc, rostlina – její listy – zhořknou. Pokud budete pěstovat při nižší kvalitě světla, bude listům chybět živost svěžích barev, budou bledé.

Voda? Inu, z uzavřeného koloběhu hydroponického systému se může ztrácet jen netěsnostmi a výparem, evaporací z listů. Takže žádné velké ztráty. Ale pořád platí, že budete muset „hladinku“ udržovat, a měřit přitom koncentrace obsažených látek. Pokud nemáte recyklační systém, bude zapotřebí každé 2-3 týdny kompletní výměny živného roztoku (který taky bude lépe korespondovat s růstovou fází salátů). Použitou vodu můžete s přehledem zužitkovat k zálivce na venkovních záhonech.

A dál? Salát nepatří k rostlinám, které by si libovaly v tropicky teplém podnebí. Za limit při hydroponickém pěstování se u něj dá považovat 23°C. Denní teploty kolem 20-23°C, noční pak kolem 15-18°C. Poměrně velký rozptyl pak nabízí doporučená relativní vlhkost pěstebního prostředí. Pohybovat se může od 40-70 %, s tím, že hodnoty kolem 50 % jsou prý nejlepší. Když máte méně, je třeba rosit. Máte-li více, bude to chtít odvlhčovač vzduchu.

Zní to až pře-komplikovaně, ale nebojte. Salát je startovní rostlinou pro hydroponické začátečníky, takže určitá tolerance k chybám tu pořád je. Naučíte se na něm základní postupy a techniky, které vám po pár opakováních přejdou do krve a už vám tak složité nepřijdou. Výhodou salátů při učení se hydroponii je i to, že „hotové“ je máte za 5-6 týdnů, takže se rychle automatizováním jednotlivých kroků zdokonalíte, a postupně můžete přidávat na obtížnosti. Po salátu přijde čas na špenát, bazalku, bylinky, a než se nadějete, budete zvládat i jahody, rajčata, papriky a okurky.

Zdroj: ČeskéStavby.cz, TreeHugger.com, YourIndoorHerbs.com, RuralLivingToday.com, HortAmericas.com, WhyFarmit.com, ClimateBiz.com