Přestavět někdejší milionářskou chatičku na současné a moderní bydlení? Není to tak snadné, jak by se mohlo zdát. Prostorové nároky totiž vyhovují, ale o kvalitě vybavení nebo nedostatku soukromí to už platit nemusí.
Ten projekt původně vznikl na předměstí Seattle v roce 1958, pro prominentního klienta. Zakázky se tehdy zhostil proslavený americký architekt Al Bumgardner, a z jeho návrhu bylo znát, že obydlí v mnoha ohledech křísí původní rysy zástavby z období kolonizace. Připomínalo totiž stavbu, v níž je nejmenší jednotkou jeden srub – a ty sruby jsou tu, v různých dimenzích – za sebou i vedle sebe propojené v jeden dům.
Představte si třeba hlavní ložnici s koupelnou, a vyhraďte jim jednu samostatnou „srubovou“ jednotku. S osobitou světlostí, výškou a sklonem střechy. Pracovna, šatna? Další takový srub, na první napojený. Jen o něco nižší a užší. A zrovna tak vypadá kuchyně s jídelnou, obytné pokoje, ložnice pro hosty nebo garáž. Jako vesnice složená z jednotlivých staveb. Neotřelý přístup architekta, ono rozparcelování stavby do série srubů, pomohlo vizuálně umenšit měřítka.
Celé obydlí – nazvané Lark Shed (Skřivánčí chata) – sice dohromady čítá skoro 220 metrů čtverečních plochy, ale protože je dělené do jednotlivých navazujících objektů, vypadá i v terénu mnohem menší. Protože okupuje různé výškové úrovně v členité topografii pobřeží Puget Sound a klame i odlišným profilem svých střech. Formálně je to pořád bungalov, ale pokud by jím byl, působil by v krajině poněkud rozplizle, a sotva by se takhle dobře vypořádal s terénem.
Když už jsou tu sousedi
V šedesátých letech jistě Lark Shed zazářil, ale je nutno vzít v potaz, že za šedesát let jeho existence se ten lesk vytrácel. A zajímavě řešené obydlí ztrácelo ze svých kvalit. Na architektech tedy bylo provést u této nesporně zajímavé stavby rekonstrukci s renovací, a oživit tím u ní současnou funkčnost. Řada částí té stavby potřebovala opravu a údržbu, jiné pokoje už zase nebyly z hlediska přítomnosti relevantní. Například výstavka loveckých trofejí spolu s kabinetem loveckých zbraní už nezapadala do toho, co by dnes domu hledalo kupce.
Změny byly žádoucí i kvůli tomu, že v roce 1958 dům vyrostl takříkajíc na samotě, a dnes už je součástí rozvolněné zástavby. Takže některá okna domu, která dříve vyhlížela do lesa a přírodních scenérií, teď hleděla sousedům do bazénu. A to zkrátka vhodné nebylo. Architekti popisují své zásahy jako široké spektrum činností. V některých oblastech stačily minimální úpravy, zatímco jiné vyžadovaly rozsáhlejší změny.
Při těchto úpravách nešlo jen o zachování původní architektury, ale také o její bezproblémové začlenění domu do struktury současného bydlení. Vliv hrála i výrazná identita nových majitelů, kteří si přáli zdůraznit v tom srubovém uspořádání otevřenost a funkčnost. Vnitřní prostory tak byly restrukturalizovány, aby využívaly přirozené světlo a rámovaly malebné výhledy, což odráží původní étos designu Bumgardner. Tato moderní reinterpretace ctí jeho vize a zároveň přizpůsobuje dům současným potřebám bydlení.
Zdroj: SHED Architecture & Design
Foto: Rafael Soldi