Po dekády patřilo rytí mezi klasiku zahradnických činností, a proto se dnes na nápad nerýt pohlíží jako na krajně zcestnou až kacířskou myšlenku. Když tomu dáte šanci, můžete se ale dobrat toho, že rytí vždy a za všech okolností není cestou, jak své zahradě prospět.
Čemu rytí pomáhá, proč vlastně ryjeme?
Rytí je efektní opatření proti přílišnému zhutnění půdy. A když je půda příliš zhutněná (stlačená, uválená, podupaná), bude v ní jen málo mezi-půdních prostor a kapilár, málo kyslíku a ještě méně prostoru pro život.
Kdyby nic jiného, taková zhutněná půda bude špatně přijímat vláhu (většina jí steče po povrchu a nevsákne se). Bude také náchylnější k rozpraskání za sucha, při větších srážkách pak k vytváření erozních rýh. Porytá půda má lepší drenáž, lépe s vlhkostí pracuje, sytí se vodou postupně a je schopna si ji udržet.
)
Rytí jde ruku v ruce s provzdušňováním. I to je dobré, protože tím svrchní horizonty půdy získávají kyslík pro růst a život mikroorganismů. V provzdušněné půdě také kořeny půdy lépe pracují s živinami. Provzdušněná těžká půda se také lépe prohřívá.
Rytí je rovněž neodlučně spojené s přihnojováním, zavážkou kompostu nebo hnoje, prostě organické hmoty. Ta se rytím dostává těsně do podorniční vrstvy, čímž se zvětšuje hloubka svrchní vrstvy půdy. Žížaly to nutí k práci i ve větších hloubkách, a zase je z toho benefit úrodnosti.
Půda se tytím víc otevře, podpoří se absorpce živin – které se nebudou vyplavovat z povrchu – ale budou klesat do nižších horizontů. Rytí je cestou jak odrušit negativa vysoké hladiny podzemní vody, je to způsob, jak po sklizni „hygienizovat“ její povrch.
Včasným rytím můžete úspěšně narušit vývoj nejrůznějších škůdců (jejich přezimujících vajíček), patogenů. Odstraníte jím některé kořenující plevele, zabráníte zasolení půdy po aplikaci průmyslových hnojiv. Určitě to není kompletní výčet, ale už tak je z něj patrné, že rytí má své výhody a opodstatnění.
)
Čemu rytí škodí
To ale neznamená, že by rytí bylo spojováno jen s výhodami. Vlastně, každý uvedený pozitivní příklad má svůj funkční přesah, který může působit i negativně. Provzdušňováním se může dostat do půdy až příliš mnoho vzduchu, a to rostlinám může přestat prospívat. Provzdušnění také urychluje rozklad organické hmoty.
Ostatně, půda s dobrou strukturou potřebuje organické hmoty jen minimum, a dodatečné přilepšení je neekonomické a nefunkční. Často ještě spojené s přemírou dusíku, nebo jeho splachem do vodních toků. Rostliny také nedocení, když jejich kořeny „stojí“ v nepevné a nestabilní základně substrátu, narušeného rytím. Může dojít (rytím/provzdušněním) k narušení struktury půdy.
Relativně snadné je výrazným rytím i narušení rovnováhy mezi živinami. Živiny se převrácením dostanou nahoru a odtud se snadněji vymývají. Snaha prospět rytím může vyvolat výrazný pokles kvality půdy – můžete ji vyhladovět, vysušit, znehodnotit.
Rytím můžete vynést semena plevelů (uložená v hloubce semenné banky v zemi) na povrch, a způsobit SI zaplevelení. Plevele, které se rozmnožují kořeny a oddenky, rytím zase nakrájíte, namnožíte. A pokud jde o půdy mělké, snadno se jimi proryjete až na neúrodnou podorniční vrstvu. Přílišné rytí může z půdy vyhnat život a uškodit vám.
Takže to teď skoro vypadá, jako by rytí bylo hodně špatný nápad, a jen blázen by se o něj pokoušel. Jenže ani tak to není. Rytí má své nesporné klady (a svá nesporná rizika), která je třeba vždy vzít v potaz. A obojí pak řešit v souvislosti s tím, jaká půda na vašem pozemku je. Odpověď na filozofickou otázku – rýt či nerýt – je skryta právě v tom.
)
Rýt či nerýt? Odpověď hledejte v půdě
Obecně se rytí nevyplatí ve dvou případech. Jednak tam, kde je půda natolik v pořádku (je kyprá, provzdušněná, bohatá na živiny a organickou hmotu), že by rytí nevedlo ke zlepšení stavu. A pak tam, kde je půda v natolik zbídačelém stavu, že každý nešetrný zákrok může vést k totální devastaci (neryjeme tam, kde jsou půdy přirozeně lehké, písčité). Dá se to pochopitelně ještě trochu rozvést.
Těžké jílovité půdy si rytí zaslouží, protože ty moc provzdušněné nebudou. Tady také půdu rytím nepochybně kultivujete, a zanášením organické hmoty bojujete za to, aby ožila. Půdy, které nesou jen škraloup úrodné zeminy na povrchu, se rýt nevyplatí. Kypřit je samozřejmě můžete, ale sáhněte spíš po rycích vidlích nebo plecích rámečcích a ploskořezech.
)
Po určitých plodinách zůstane na poli nebo v záhoncích půda kyprá. Třeba už jen tím, že z ní vytáhnete úrodu. Platí to třeba pro kořenovou zeleninu, brambory nebo řepu (kvůli nimž vlastně při sklizni povrch přeryjete). Tady se rýt nemusí. Pak jsou tu ale plodiny, které povrch půdy pod sebou nijak zvlášť nechrání. Rajčata, kedlubny, cibuloviny. Půda je pod nimi ztvrdlá, má krustu. Tady je rýt zapotřebí.
Rýt se nevyplatí, když je moc mokro (je to dřina), ani když je moc sucho (tím totiž přispějete k vysušení půdy). S rytím opatrně na svažitých pozemcích. Raději vždy po terasách a vrstevnicích, než po spádnici. Nerýt tam, kde už jste vydatně hnojili průmyslovými hnojivy (které se rozkládají, postupně uvolňují i několik let).
)
Rýt se vyplatí tam, kde likvidujete záhonky po víceletkách. Když například rušíte po třech sezónách jahodiště, chce to kompletní očistu. Nebo když se chystáte vysít trávník, louku. I tam je třeba povrchový drn odstranit do hloubky. Ryje se tam, kde je půda zhutnělá, třeba sešlapem. To platí pro chodníčky, i pro plochy, které ležely ladem a nebyly pár sezón obdělávány. Ryjeme tam, kde začínáme s přípravou nových záhonů.
Rytí nebo nerytí není dogma, není to volba buď/anebo. Vždy záleží na stavu půdy. Rytí není dobré nebo zlé, pokud je používáno správně. Dobro nebo zlo, užitek nebo škodu, s ním můžete utržit, když si nedáte pozor, kde vlastně ryjete.
Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz
)
