Ne, tohle není úplně běžný projekt rodinného bydlení. Za normální se nejspíš nedá považovat ani jeho cena. Do ní se totiž silně promítá lokace, historicko-architektonická hodnota i celková kvalita provedení stavby. To ale neznamená, že by tahle hříčka nenesla inspirativní náboj.
Rančer-továrník Harold Muir byl jedním z prvních, kterého napadlo postavit si rodinné letní sídlo kus od San Diega, na předměstí, jež se dnes nazývá La Jolla. Lokalita je to dnes podobně luxusní, jako kdysi byly Beverly Hills v Los Angeles. A protože tu pan Muir začal stavět mezi prvními, vybral si taky jednu z nejlepších parcel. S dobrou dostupností, velmi rozsáhlou zahradou, fascinujícím výhledem na moře. K dispozici měl tehdy 104 hektarů půdy.
)
)
)
)
Jeho neméně movití potomci pak bydlení dál kultivovali a rozvíjeli, a povětšinou jim k zajištění jmění stačilo, když tu a tam odprodali pár hektarů pozemků dalším milionářům, kteří se tu také chtěli usadit. Dům přestavěli do sestavy čtyř na sebe napojených rodinných domů, v nichž žili jako jedna velká rodina pohromadě. Fungovalo to jako mexická casita, kompaktní soubor domů.
Dílo mistra architekta
La Jolla je prostě hodně výlučné místo, kde bydlí jen ti privilegovaní. A vila, tehdy složená ze čtyř domů, přezdívaná Solymar, s rozlohou 660 metrů čtverečních, tomu plně odpovídá. Její prapůvodní profil vychází ze základů vytvořených v roce 1920, velkou úpravou a modernizací si prošla v 50. letech, a následně se na ní pak v roce 1974 „vyřádil“ architekt Leonard Veitzer.
)
)
Ten patřil ke špičce amerických architektů, takže jeho zásahem se zvýšila už tak dost horentní hodnota stavby. Nyní se Solymar, poté co si dům zakoupili noví majitelé, dočkal dalších rekonstrukcí. Ty spočívaly v modernizaci celého bydlení, v posílení konceptu propojených domácností – teď už sloučených v jednu, ale stále navázaných na zahradu a okolí, re-modelaci vnitřních součástí – koupelen a kuchyní, a především v zachování odkazu díla významného architekta.
)
)
Na jedné úrovni
Solymar je zajímavý tím, že se jedná o jednopodlažní stavbu, a ve své podstatě je „obyčejným“ bungalovem. Neobvyklost pak vychází z celkového uspořádání a rozvržení plánu, v němž se společenské místnosti sdílí dohromady, zatímco si jednotliví členové rodiny v pokojích zachovávají velkou míru soukromí. Architekti tu zapracovali na „aktualizaci“ materiálové podstaty stavby, a silně sáhli do stávajícího plánu.
)
)
Odstranili například „televizní místnost“ a nahradili ji další ložnicí, navrhli velký pokoj – studovnu pro čtení a tvoření dvou dětí, knihovnu pro rozsáhlou sbírku knih současných majitelů, luxusní hlavní koupelnu s kompletně novým příslušenstvím. Dále rozvedli komfort pokojů, pečlivě vybavených renovovanými kusy nábytku původního designu, a holé stěny zaplnili sesbíranými obrazy. Věrný odkaz kalifornské lepší domácnosti narušila jen kuchyně, která se dočkala kompletní přestavby v italském stylu.
)
)
Povedená práce
Výrazné zásahy se pak odehrály v těsném okolí domu, při úpravách a prosvětlení zahrady, vytvoření nové části s terasou podél bazénu a úpravou zeleně. Solymar díky citlivé práci architektů zůstala – v duchu konzervace původního architektonického díla – stejná, ale byla aktualizována na přítomnost. Nezměnil se přitom styl, rovnováha ani kontakt stavby s jejím okolím. I když je to stavba dimenzovaná na movité majitele, svým provedením nezabíhá do extrémů a zůstává výrazově čistá.
Materiály: DNA Design Group
Foto-kredit: Hebble Productions | David Hebble
)
)
)
)
