Lákají nás svou osvěžující chutí a při každém soustu věříme, že děláme něco pro své zdraví. Ovoce a zelenina jsou zdravé, plné vitamínů, ne? To sice ano, ale často také reziduí chemických látek, postřiků a hnojiv, použitých k jejich vypěstování. A ty už rozhodně tak prospěšné našemu zdraví nejsou.
Je to debata zdánlivě bez konce: k tomu, abyste v rámci velkokapacitní monokultury vypěstovali patřičné množství ovoce či zeleniny, budete většinou potřebovat pomoc. Se zkvalitněním substrátu, s urychlením růstu, včasným dosažením zralosti. Proto zpravidla sáhnete po hnojivech. A protože mnoho exemplářů jednoho druhu přirozeně láká nejrůznější škůdce (klima skleníků nahrává rozvoji plísní, nahuštění rostlin na jednotku plochy podporuje šíření chorob), použijete i ochranné postřiky. Proti plevelům, hmyzu, různým onemocněním.
Jde vám o celou úrodu, peníze k přežití do dalšího roku, takže dohromady na tom není nic k odsouzení. Jenže když se do toho vloží nesmlouvavá pravidla velkého byznysu, potřebujete vypěstovat co nejrychleji a nejvíce, za minimálních nákladů. A tady už se pomyslná rovnováha vychyluje do strany. Už to není o přiměřené péči, ale často o zbytečné a nadbytečné aplikaci látek, které ve vypěstovaném ovoci a zelenině nakonec zůstanou. Nejrůznější rezidua, toxické pozůstatky chemických postřiků, pak s výpěstky putují na trh. A po konzumaci lidskému zdraví nepomáhají, ale pořádně škodí.
)
Víme, že neprospívají. Ale neříkáme, že škodí
Spotřeba ovoce a zeleniny s vysokým podílem takových reziduí je spjata třeba s poklesem plodnosti žen, nebo propadem kvality spermatu u mužů. Bez humorné nadsázky: pokud jste kvůli početí začali žít zdravěji, možná zrovna tady vznikla příčina vašeho neúspěchu. Insekticid ze skupiny organofosfátů, chlorpyrifos, může silně negativně ovlivňovat rozvoj mozku u dětí, boscalid narušuje hormonální činnost, Roundup je zařazen mezi potenciální karcinogeny, tedy rakovinotvorné látky. Byl by to opravdu dlouhý seznam. Státní regulace nám v tom protentokrát moc nepomáhá, ani nadřízené vyhlášky z EU.
Spousta látek je totiž v jejich seznamech zaznačena jen jako „potenciálně nebezpečné“ s „pravděpodobným negativním účinkem“. Používat se mohou, ale jen v určitých, maximálně přípustných koncentracích. Zdá se, že jsou zatím příliš potřebné a užitečné, aby nám to stálo za jejich úplný zákaz. Zvlášť, když nám jde o produkci a vývoz. Zmatek v tom dělá také dovoz, protože regule platné mimo EU ne vždy korespondují s těmi u nás. A někdy do dře. Pořádně. Třeba když je potenciálně nebezpečný postřik v zahraničí aplikován v množství, které přesahuje povolený limit.
)
Kde je najít? Inu, všude
Běžný spotřebitel nemá obvykle čas a chuť studovat, za jakých podmínek jeho zdravá svačinka vznikala, a koncentrace ne zrovna příjemných látek se v každém ovoci liší region od regionu. Na které výpěstky, respektive druhy, si tedy dát trochu větší pozor? Špatné zprávy následují: skoro na všechny.
Čtvrtina všech v Evropě konzumovaných poživatin obsahuje rezidua dvou a více pesticidů, jak potvrzuje i Evropský úřad bezpečnosti potravin (EFSA). U určitých populárních skupin potravin je to pak ještě horší. Koktejl smíchaný ze zbytků pesticidů se nachází v až 60 % sladkých bobulí, rozinek, jahod a banánů. V roce 2019 se smutným rekordmanem stala sladká konzumní paprika (její producent zmíněn není), která obsahovala stopy 30 z 353 známých a v EU používaných pesticidů. Pesticidy nalezneme v 70 % ořechů (pistácie, kešu,…) a v 60 % salátů (kromě ledového salátu i v roketě seté).
)
Více pesticidů dělá koktejl
Jedna věc je najít nějaký plod a zjistit, že obsahuje rezidua pesticidů. To by zase tak zlé nebylo, přeci jen, používají se opravdu skoro všude. Horší je, když se těch pesticidů sejde u jednoho plodu povícero. Každý jednotlivě nemusí přesahovat povolený limit, ale dohromady už to může být opravdu nepříjemné. A rozhodně nepotěší, když se v jednom takovém plodu sejde více pesticidů v nadlimitních koncentracích. To už je problém se vším všudy. Otázkou pak zůstává, jestli je takový plod výpěstkem domácí či národní produkce (což překvapivě a k potěšení není díky práci Státní zemědělské a potravinářské inspekce zrovna časté), anebo z dovozu.
)
Nikdo neříká, že zrovna vy v obchodě plníte košík nezdravou zeleninou a ovocem, ale na co si dát rozhodně pozor? V případě produktů z dovozu našich sousedů v EU na angrešt (pesticidy v něm „číhají“ s 85 % pravděpodobností) a podobně prosycený grapefruit. Rozhodně byste měli zbystřit při nákupu rybízu o ostružin, a bohužel i hroznového vína, jahod a malin. Pohybujeme se tu mezi 60-70 % pravděpodobnosti, že zmíněné plody rezidua jednoho či více druhů pesticidů obsahují. Stálicí na seznamu špinavců byly a jsou broskve (60 %) a také jablka (40 %). Sestavu potenciálně závadné desítky ukončují rajčata (pesticidy v 30 % případů). Ale vyhráno nemáte ani u kapusty, čínského zelí, fazolových lusků a mrkve. Pesticidy jsou prostě všude.
Nechceme ukazovat prstem, ale ne úplně špatnou orientací může být země původu konkrétního ovoce a zeleniny. Zvlášť když je to země, která vyniká v nákupech pesticidů či jejich spotřebě. Češi to překvapivě nejsou. Jedničkou na seznamu je v tomto případě Malta, následovaná obvykle Belgií, Holandskem, Španělskem a Itálií.
)
Za hranicemi je to ještě horší
Mimo země EU je pak třeba dávat pozor na (řazeno sestupně od potenciálně nejrizikovějších) jahody, špenát, kapustu, nektarinky, jablka, pomeranče, broskve, třešně, hrušky, jahody, rajčata, celer a brambory. Tady se hodí zmínit ještě jedna vcelku logická maličkost: přítomnost pesticidních látek na povrchu ovoce a zeleniny nemusí být vždy ta největší komplikace. Nakonec, slupku vydatně postříkaného pomeranče oloupete, a tím větší část problému odstraníte. Horší je to ale tam, že budete konzumovat přímo zasaženou část. Broskve ani jahody neloupete. I proto se za „až nebezpečnou“ považuje třeba kapusta, která je během svého růstu vystavována opakovaným aplikacím postřiků, a jejich rezidua tam samozřejmě někde jsou.
Aplikace pesticidů je samozřejmě problém, na který spotřebitelé slyší. Ovoce a zeleninu jí proto, že je zdravá. Takže se toho na druhé straně museli chytit marketéři, a přijít s novou strategií prodeje. Řada druhů exotického ovoce se v poslední době dočkala zařazení do žebříčků „ovoce s nejmenším zastoupením bakterií“ nebo například „nejčistšího ovoce“. Jedničkou na těchto seznamech je zpravidla avokádo, následované sladkou kukuřicí a ananasem. Je to v pořádku? A jak si asi myslíte, že bylo dosaženo toho, že na jejich povrchu nenarazíte na téměř žádné bakterie? Samozřejmě, aplikací pesticidů. Nejčistší tak v řeči marketérů může klidně znamenat i nejpromořenější pesticidy.
Pokud chceme i v budoucnu konzumovat ovoce a zeleninu, která je skutečně zdravá, měli bychom asi přestat koukat na cenu a začít se soustředit na to, jakým způsobem vlastně byla vypěstována. Mělo by nás to zajímat. Anebo, což je asi nejsnazší, začít si pěstovat vlastní.
