To je pořád řečí o udržitelnosti, ekologii, recyklaci. Ale jak si to vlastně ti „ekologisté“ představují v praxi? Z čeho se má stavět, aby konečně byli aspoň trochu spokojení a líbilo se to i nám? Pokud vám takové myšlenky občas krouží hlavou, je projekt Schindel Studio přesně to pravé pro vás.
Takhle to totiž třeba může vypadat, když se dá zajímavý architektonický nápad dohromady s udržitelností, recyklací a ekologií. Výsledkem je objekt s výměrou sedmadvacet metrů čtverečních, zasazený do zahrady, s níž velmi přirozeně splývá. Nejen proto, že se celý – od střechy po fasádu - kryje z šindelem.
Proč šindelem? Klientka, Amelia Humber – která pracuje jako malířka krajinářka – se totiž v tomhle materiálu shlédla, když v Alpách mapovala venkovské stavby a sbírala inspiraci. Architekti ze studia Archer + Braun jí v tom rádi vyšli vstříc. I proto, že se tím navýšila ta hodnota „eko“ projektu.
Byť tedy dřevěná krytina dorazila na stavbu od dodavatele z Bavorska, pořád má charakter nízkouhlíkového a udržitelného produktu. Jak to? Vyrobena byla ručně, štípáním ze starých modřínových šindelů. Takže je to recyklace vlastně na druhou. Zároveň tím vznikla zajímavá povrchová textura, protože šindele se od sebe liší.
Černá ateliéru sluší
Architekti při experimentování s různými povrchovými úpravami nakonec vybrali matně černou barvu, která zdůrazňuje rozdílnost povrchu každého šindele a dodává typicky rustikálnímu materiálu současnou a jednotící kvalitu. Jinak ta vnitřní forma a členění budovy zcela odpovídá její funkci uměleckého ateliéru.
Střecha je skloněná tak, aby umožňovala přístup severního světla, a prostor stěn je maximálně využit pro umělecká díla. Jedno jediné okno nad velkým dřezem, kam by se nic jiného zavěsit nedalo. Interiér byl koncipován jako white box - bílá krabice. Prostor, který může být dál modifikován a vyplňuje jej aktivita uživatelky. Na sedmadvaceti metrech čtverečních nabízí dostatek robustních a odolných pracovních ploch, jde je dále upravovat nebo přemalovat.
A jaké další prvky udržitelnosti tu odhalíme? Jsou doslova pod nohama. Namísto betonování, které je problematické z hlediska životního prostředí, byly pro základy použity šroubové piloty. A pokud jde o tepelnou izolaci? Ta bývá, kvůli své petrochemické průmyslové povaze většinou taky pořádný problém.
Proto tu byla zadána izolace kombinovaná. Na stěny a střechu byla vybrána prodyšná izolace vyrobené jak z dřevěných vláken, tak z recyklované džínoviny z módního průmyslu. Recyklovaný denim – džínovina – se tu dočkaly dalšího využití. Ve výsledku tato recyklovaná izolace překonává současné normy stavebních předpisů.
Udržitelnost v mnoha podobách
Všechna zasklení jsou vedená jako trojskla. A pro účely vytápění je zapotřebí pouze jeden malý elektrický radiátor, napájený solárními panely na střeše hlavního domu. Všechny stávající vzrostlé stromy v zahradě nebyly stavbou Schindel Studilo dotčeny.
Částečně tak zakrývají celkovou podobu studia – přirozeně zastiňují a brání přehřívání interiéru - přičemž černá povrchová úprava šindelů vytváří kulisu měnícímu se dennímu světlu a plynoucím ročním obdobím.
Příroda, která nebyla stavbou zasažena; stavba z přírodních a obnovitelných materiálů; recyklace odpadů zužitkovaná k výrobě izolace – a ještě to celé vypadá dobře. Taková podoba udržitelnosti v architektuře by snad opravdu nikomu vadit nemusela.
Zdroj: Archer + Braun
Foto: French+Tye