Schopnosti architektů je těžké stanovit předem. V tomhle případě je ale znát, že se nebáli vstoupit na tenký led: museli pracovat s tím, co už někdo načal před nimi. A dokončit to museli s tím, co dokázali poshánět. Přitom vytvořili rodinný dům, který lichotí svým obyvatelům.
Stavbu rodinného domu původně rozplánovala a finanční spoluúčastí podpořila nejmenovaná nezisková organizace. Jenže krátce po zahájení výstavby její manažeři přehodnotili své charitativní vize, a rozhodli se od realizace ustoupit. Lidem, kteří se už těšili na nové bydlení, rázem zůstaly jen hotové základy nedostavěného domu. Sami přitom měli prostředky už jen na to, aby dům dokončili v původních plánech jen z jedné třetiny. A to bylo pro čtyřčlennou rodinu dost málo. Tehdy ale vstoupili do hry architekti z ateliéru Ego Design Studio.
)
)
)
 vyžít. (Foto: Jishnu Vijay))
Za málo peněz pořádné bydlení
Ti zhodnotili, jak by bylo možné – úsporněji – na již existující základy navázat. A protože je tenhle projekt skutečně chytl za srdce, dokázali propojit klienty s majitelem jiné nemovitosti, která zrovna podstupovala demolici. A pak ještě s jedním, který budoval novostavbu, ale přebýval mu materiál. Na hotových základech, z materiálu pocházejícího ze zbytků a přebytků po stavbě a demolici, se tak začal lepit nový dům. Architekti se přitom ukázali nejen jako dobří projektanti, ale také „organizátoři a zprostředkovatelé“ nejrůznějších výměn.
Klient z lepeného domu si totiž nemohl dovolit za nákupy platit, ale protože je šikovným tesařem, mohl si pořizování materiálu odpracovat. Cena realizace v penězích se tak snižovala – o 20 % za svépomocnou stavbu, o 30 % na materiálu, 10 % na zužitkování „stavebního odpadu“. Krytinu nahradil plech, dřevo se poshánělo v místě stavby. Což už dalo dohromady dost na to, aby objekt mohl vznikat jako rodinný dům se třemi ložnicemi, dvěma toaletami, obývacím pokojem, kuchyní a koupelnou. S celkovou výměrou užitné plochy 97 metrů čtverečních.
)
)
)
)
Dům, který se umí přizpůsobit
Architektům se musí nechat ještě jedna zásluha. Sami si položili otázku: „Proč by měly nízkonákladové domy vypadat jako hrubé malé a temné kostky bez oken?“ (protože právě takhle většina na finance úsporných domů v Indii vypadá). A raději rozpracovali projekt tak, že oplývá světlem, vzdušností a mile otevřenou atmosférou. Původně plánovaný tmavý jednopokojový jednopodlažní prostor byl přeměněn na zcela bílý objem s dvojitou výškou a dostatkem otvorů. Přední stěna směřující na východ byla vytvořena jako celo-okenní stěna (vznikla jako koláž oken z demolice), obrácená do svěžího zeleného exteriéru.
)
Dům byl navržen jako jeden velký kubický objem s minimem předělů stěn, s ložnicí a toaletou jako celistvým blokem v přízemí, a s pokojem dcer jako celistvým blokem v horním patře. Interiér do venkovního prostoru rozšířily balkony s výhledem do vnější zeleně. Širší prostor v přízemí u vstupu může být v monzunovém období využíván jako krytá tesařská/truhlářská dílna. I to je zajímavý aspekt projektu: obydlí lze průběžně upravovat, dům je jen slupka, která se může rozšiřovat a měnit své využití. Třeba až se jeho obyvatelé finančně stabilizují. Momentálně klienti „přibrali“ k bydlení i svou babičku.
)
Flexibilita architektů je k nezaplacení
Formát, při kterém se architekti přizpůsobují základům, materiál se všemožně shání a část řemeslných prací převezme sám klient, nejsou zrovna časté. Od projektantů se pak očekává velká flexibilita a ochota pojmout dílo jinak. Tady, u Domu vystavěného ze zbytků, se to ale perfektně povedlo. I když je stavba řešena úsporně, pro nízkopříjmové klienty, je výsledkem stavba, která je bohatá kvalitou.
Materiály: Ego Design Studio
Foto-kredit: Jishnu Vijay
)
)
)
)
)
)
)
