Měli jste někdy chuť jen tak se sebrat a jít, zvednout kotvy a odplout na nějaký pustý ostrov? Většina z nás se ale dokáže přes tyhle chutě přenést a překonat je. Protože, co se taky dá dělat na pustém ostrově. Jenže norský dům Straume podobné úvahy nebezpečně komplikuje. Nabízí totální soukromí, izolaci od okolí i příjemný komfort obyvatelům.
O tom, jak fungují sousedské, pracovní nebo mezilidské vztahy v Norsku vlastně víme jen velmi málo. Potřebu nechat všechno za sebou a najít si klidné místo k nerušenému odpočinku ale chápeme jako univerzální, a to i u otrlých seveřanů. Právě pro ty je určeno obydlí, nazývané Straume. Určené k víkendovým pobytům, ale svým pohodlím podbízejícím se i delší dovolené. Pokud tedy máte rádi moře a slaný vzduch, protože těch si tu užijete dosyta.
)
)
)
)
Než přišla bouře, jakou Norové nepamatují…
Straume totiž vyrostl na dost netradičním místě. Na skalisku, útesu situovaném do středu zátoky ?lesund. Teoreticky sice pořád na dohled Osla, ale prakticky už na pustém ostrově. Nepřístupném jinak, než lodí nebo člunem. Zakotvit u malého betonového mola na téhle parcele, která má necelých 300 metrů čtverečních, tak znamená zpřetrhat na pár dní spojení s vnějším světem. A užít si pravděpodobně tu nejklidnější dovolenou.
V okolí je ještě pár podobných ostrůvků, ale na nich jiné obytné stavby nestojí, takže celou zátoku máte jen pro sebe. Nebylo tomu tak vždy: rybáři tradičně tyto nad hladinu vystupující kousky souše využívaly ke stavbám jednoduchých přístřešků a skladů. Proto, aby s nákladem nemuseli přímo plout až na kotviště v přístavu. Tady mohli jen v rychlosti doplnit zásoby nebo vyložit proviant, nalovené ryby, aniž by se museli zdržovat. Zavedenou praxi ale změnila bouře, přímo katastrofální, v roce 1992.
)
)
Ta totiž smetla většinu takových staveb do moře. A uvolnila tím i prostor na ostrůvku, kde se dnes Straume nachází. Ve svých obrysech a zastavěné ploše 143 metrů čtverečních tak zachovává dispozice někdejšího skladiště, ale je s ním nesouměřitelná, pokud jde o kvalitu stavebního provedení. Není to dům, s níž by si obyčejná nebo extrémní bouře jen tak poradila. Obyvatelé se tedy nemusí bát.
)
)
Nezničitelné obydlí, které stojí ve vlnách
Zpevněná hrana útesu, podklad z pevného betonového soklu a z něj vyrůstající konstrukce z ocelových traverz. Jedná se celkem o 7 masivních rámů, které obepínají vnitřní konstrukci. Ta je dále dělená na čtyři vnořené „boxy“, před-stavěné krabice z prefabrikovaných dílců. A celou tuhle skládačku pak fixuje ještě vnitřní fasáda a její předsazené krytí z masivních dřevěných roštů. Výsledkem je kompaktní stavba, schopná odolat nepřízni počasí i divokým živlům, ačkoliv je ve své podstatě modulárním stavením.
)
)
Toto stavební řešení se ukázalo být vzhledem k podmínkám v místě nejsnazší a nejelegantnější. Pro techniku a materiál nebylo na ostrůvku místa dost, a tak sem byla víceméně komplexní stavba dopravena a usazena jeřábem. Po sestavení ještě na pevné zemi a zakotvení na ostrově tedy byla obyvatelná v řádu necelých hodin. Což je jistě potěšující. Příjemná překvapení tím ale nekončí.
)
)
Izolace neznamená nepohodlí
Interiér je vzdálený nějaké skromnosti pustého ostrova. Je to po všech stránkách moderní, příjemné a vzdušené obydlí, v němž obyvatelé najdou vše potřebné. V nestísněné formě tu funguje kuchyně, jídelna, koupelna, i ložnice. Minimalistické vyznění místností pohodlnosti neubírá, vnitřní klima příjemně dokresluje akcent na přírodní materiály. Dřevo v nábytku, podlaze, stěnách, činí tohle útočiště velmi mile vřelé a lidské. A bezpečné, tvrdé jako skála, na které stojí.
Obyvatelé téhle originální chaty si pochvalují, že byť nebyla doprava (jeřábem, lodí) objektu na místo zrovna levná, investice do totálního soukromí se jim vyplatila. Někdy je totiž opravdu zapotřebí nechat město a lidi z něj hezky v odstupu, za vodou.
Materiály: Knut Hjeltnes
Foto-kredit: Inger Marie Grini
)
)
