Voda a vodní plochy v zahradě

Zahrada s členitým terénem

U členitého terénu lze pro vodní prvek využít nerovností. Například soustava propojených vodních nádrží umožní protékání vody z jedné do druhé a tím vnese do prostředí pohyb. Nejlépe vynikne v menším členitém terénu, kde je příhodné místo pro odpočívadlo s lavičkou. U protékajícího vodního jezírka, nebo potůčku je důležitý dostatečně velký průtok a množství vody (voda v pohybu se snáze odpařuje) a výkonné čerpadlo.

Vodní zahrada na rovině

I v tomto případě lze vymyslet propojený systém, kdy protéká spadající voda. O všem je nutné, aby jednotlivé spády měly výšku minimálně 20 cm. To lze dosáhnout velkými naskládanými kameny, které sestavujeme buď rovnoměrně seřazené, nebo různě rozházené. K vytvoření svahu se zakomponovanými kameny použijeme zeminu z vykopané jámy pro budoucí jezírko.Vždy se snažíme pamatovat na to, že by naše vytvořené dílo mělo působit přirozeně. Mnoho inspirace najdeme v přírodě.

Dalším řešením je vytvoření vyvýšeného místa, které obklopuje hladina vody. I zde lze umístit lavičku pro relaxaci. Přes vodu položíme dřevěnou lávku, nebo velké kameny. Fantazii se meze nekladou.

V žádném vodním díle by neměly chybět vodomilné rostliny. Podle použití je dělíme na vodní (jsou zasazené na dně vodní nádrže), bažinaté (vysazujeme do 20 až 30 cm, ne hlouběji) a vlhkomilné (vysazujeme v okolí jezírek a vodních nádrží).

Druhy vodních rostlin

Vodní rostliny s plovoucími listy na hladině jsou leknín a stulík. Lekníny rozdělujeme podle druhů a kultivarů, které dorůstají do různých rozměrů, a pak podle hloubky výsadby 20 cm až 100 cm.
Další druhy vodních roslin jsou s listy vyčnívajícími nad vodní hladinu (puškvorec a pálka). Hloubku mezi 60 až 100 cm potřebuje leknín bílý (Nymphaea alba), leknín hlíznatý (Nymphaea tuberosa) a stuhlík žlutý (Nuphar lutea). Hodí se do přírodních jezírek.

Středně hluboké stanoviště 40 až 80 cm vyžadují středně bujné rostoucí lekníny. V této skupině je velký výběr kultivarů, barev, velikostí i plnosti květu. Hodně používaný je leknín bílý (Nymphaea alba) 'Atraction,' 'Rosea,' 'Rubra,' 'Marlicea chromatella.' Leknín voňavý (Nymphaeae odorata) 'Sulphurea.' Leknín hlíznatý (Nymphaea tuberosa) 'Rosea.'

Do mělké vody okolo 20 až 40 cm používáme miniaturtní lekníny (Nymphaea sanquinea a teragona) a kultivary leknínu voňavého (Nymphaea odorata) 'Sioux,' 'Pigmaea alba,' 'Pigmaea helvola.'
Pokrytí vodní hladiny se liší podle druhů od 0,25 metru čtverečního až po 2 metry čtvereční (nejmohutnější druhy).

Bažinaté rostliny vysazujeme do mělčích hloubek. Optimum je okolo 20 až 30 cm. Vsazujeme je již do připravených košů, květináčů, které položíme, nebo do předem vybudovaných kazet. Vodní nádrž doplníme bažinatými rostliny s drobnými nebo úzkými čárkovitými listy, jako je kosatec žlutý (Iris pseudacorus), okrasa okolík (Butomus umbellatus), truskavec (Hippuris vulgaris), šípovka (Sagittaria sagittifolia), žabník (Alisma plantago-aquvatica) atd. Umístěním vodních rostlin do košů či nádob zamezíme jejich příliž rychlému rozrůstání a zamoření vodní nádrže.

Vlhkomilné a bahenní rostliny lze vysadit kdekoli v blízkosti vodní nádrže. Je možné použít různé druhy roslin různých velikostí, tvarů a barev.

Mezi nižší druhy patří zběhovec plazivý (Ajuga reptans), blatouch (Caltha palustris 'Plena'), prvosenky (Primula japonica, P. florindae, P. rosea), žlutohlav evropský (Trollius europaeus), máta vodní (Mentha aquatica), pomněnka (Myosotis palustris). Středně vysoké jsou některé druhy kosatců (Iris pseudacorus, I. sibirica, I. Kaempferi) a kuklík potoční (Geum rivale).

Mezi robustnější rostliny patří jazyčník (Ligularia), který krásně kvete. Agresivně rostoucí bahenní rostliny (některé trávy, sítiny) opět zasadíme raději do nádob, aby nám neutlačovaly ostatní rostliny v době květu.

Umístění jezírka (rybníčku)

Vhodné stanoviště pro výstavbu jezírka je východní, jihovýchodní a severní. Na jižním stanoviště hrozí přehřívání vody a zamoření jezírka řasami. Místo, které je celý den ve stínu a je chladné, není také nejvhodnější. Pro krásný květ rostliny potřebují alespoň několik hodin slunečního záření denně. Stanoviště zvolené v blízkosti stromů má vyhovující podmínky, ale musíme dávat pozor na prorůstání kořenů do hráze jezírka a v období padání listů je nutné přikrýt vodní hladinu speciání sítí proti znečištění. Naprosto nevhodnou polohou je umístění do nejnižšího bodu v zahradě. Zde je nebezpečí průniku hnojiv a chemických látek do vody. Ideálním místem je pro jezírko slunné stanoviště. Na takovém místě mají rostliny dostatek slunečního svitu. Ale musíme dávat pozor na menší jezírka, kde by mohlo dojít k přehřátí. Proto je dobré, když jsou někde v okolí vzrostlé stromy, které nám stanoviště na několik hodin zastíní.

Různé tvary a materiály

V dnešní době je trh zaplavený již hotovými nádržemi z termoplastického materiálu, který odolává UV záření, povětrnostním vlivům a tlaku prorůstajících kořenů. Tyto nádrže jsou hluboké 80 až 100 cm. Výhodou je, že se dají přenášet při rekonstrukci zahrady. Pro chov ryb a pěstování některých druhů rostlin jsou však nevyhovující, protože se snadno přehřívají.

Přijatelnou možností vytvoření jezírka či rybníčku je použití folie. Lze ji použít i při stavbě vodní kaskády, potoka. Pro své elastické vlastnosti je víceúčelová. K dostaní je několik druhů fólií, které jsou oceněné podle své odolnosti (PVC fólie a kaučukové fólie). Při nákupu fólie do jezírka dbejte především na její kvalitu. Musí být odolná vůči UV paprskům, mrazuvzdorná a nesmí obsahot látky, které by mohly škodit životnímu prostředí, živočichům a lidem. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na začištění okrajů jezírka. Nevzhledně ponechaná folie dokáže celý dojem narušit. Nejsnadnějším řešením je okraje zamaskovat říčními oblázky, které jsou nalepené na fólii. Při stavbě fóliového jezíka je nutné dbát na podkladní vrstvu zhotovenou z geotextilie (kvůli protržení následkem tlaku vody, mrazem a při čištění).

Fólii kupujeme vždy o něco větší, abychom měli dostatečnou rezervu pro ohyby a nerovnosti. Zařezávání okrajů ponecháme až po napuštění jezírka. Po napuštění jezírka naočkujeme vodu prospěšnými organismy, které lze zakoupit. Tyto bakterie jsou neškodné pro člověka i zvíře.

Čistota vody

V jezírkách či rybníčcích se po nějaké době začnou rozmnožovat mikroorganismy a různé nečistoty. Proto je dobré si opatřit filtraci, která odstraňuje mechanické nečistoty. Filtrační systém se dá bez problémů zakomponovat do okolí jezírka, aniž by byl rušivým elementem (důležitá je občasná kontrola filtrů). Pro ničení mikrobů používáme ultrafialovou (UV-C) lampu. Skleněnou trubici, ve které je zabudovaná zářivka, umístíme do vody. Čerpaná voda z jezírka ji obtéká a pokračuje do filtrace. Celé zařízení je uzavřeno v odolném obalu. Pro vizuální kontrolu UV-C lampy může být obal opatřen okénkem. Pokud manipulujeme se skleněnou trubicí, musíme mít na paměti bezpečnost (vždy musí být lampa vypnutá, hrozí poškození zraku). K dobrému stavu vody v jezírku pomůže vzduchování (používá se v akváriích), to musí být samozdřejmě v poměru k velikosti jezírka. K chovu ryb je nepostradatelné. V zimě vzduchování zamezí zamrznutí vody v jezírku (také odstraníme filtrační zařízení a UV-C lampu a uschováme je na příští sezónu). Po naočkování jezírka prospěšnými bakteriemi nespouštíme UV-C lampu 10 dní, abychom si je nevyhubili.

Vodní prvek v námi projektované zahradě

V naší zahradě zatím vodní jezírko zakomponované nemáme. Do budoucna je však možné, že majitelé změní názor. Místo vhodné pro výstavbu jezírka jsme vybrali poblíž pergoly. Jednalo by se o menší stavbu, která by příjemně doplňovala odpočinkové zátiší.