Vyséváme zelené hnojení pro podzimní i jarní zapravení do půdy

Princip zeleného hnojení je až geniálně jednoduchý. Vysejeme ve vhodnou dobu vybraný druh plodiny či vhodnou směs rostlin a po vytvoření dostatečného množství zelené hmoty (někdy klidně až po odkvětu) rostliny zaryjeme do půdy, kde se začnou rozkládat. Rozklad zajišťují především půdní bakterie a jiné užitečné mikroorganismy, žížaly, někteří brouci a larvy. Dosáhneme čistě přírodního vyhnojení půdy a zefektivníme příjem živin, které potřebují pěstované kulturní rostliny (okrasné i užitkové). Zároveň zelené hnojení zlepšuje tepelné poměry v půdě.

Do půdy zapravená rostlinná hmota zvyšuje přítomnost a zlepšuje činnost půdních organismů vytvářejících humus, který váže živiny a brání jejich vyplavení. Půda také lépe využívá a déle udrží vláhu. Pokud zapravíme zelené hnojení do lehké půdy, zásoba vody v ní déle vydrží, těžké půdy se naopak tolik nepřemokřují. Pro účely zeleného hnojení se hodí více druhů rostlin, některé z nich můžeme vysévat od jara do podzimu.

Pokud vysejeme zelené hnojení a na podzim je nestačíme zapravit do půdy, nic se neděje. Klidně je přes zimu necháme v půdě, kterou částečně ochrání před mrazem. Zaryjeme je pak brzy na jaře. Hned jak mráz poleví a začne obleva. Navíc můžeme nechat rostliny určené k zelenému hnojení růst různě dlouhou dobu, hnojení tedy můžeme provádět v různých fázích vývoje rostlin. Obzvláště méně vzrůstné rostliny můžeme nechat před zapravením do půdy dokonce i vykvést, nějakou dobu proto fungují i jako rostliny okrasné. Navíc prospějete i hmyzu. Hned po odkvětu pak rostliny zapravíme do půdy, lepší ale bude je v tomto případě alespoň trochu posekat, abychom si usnadnili zarývání i rozklad rostlin. Většinu druhů nesmíme nechat dozrát a vysemenit.

Hořčice, královna mezi zelenými hnojivy

Hořčice je velmi oblíbeným zeleným hnojivem. Má minimální nároky na kvalitu půdy, kterou posléze zlepší, snese i tvrdé klimatické podmínky, daří se jí i v chladnějších lokalitách a vyšších polohách. Tvoří také bohatou kořenovou hmotu a potlačuje růst plevelů. Roste přitom i při teplotách až -2 ^oC. A pokud necháme hořčici před zapravením do půdy vykvést, je vynikající rostlinou medonosnou. Hořčici vyséváme od června do září (150 až 200 g/m²) a do půdy ji zapravujeme za 8 až 12 týdnů.

Řepka je pro zelené hnojení také velice oblíbená plodina, která se hodí pro všechny typy půd. Dobře snáší i pozdní výsevy, rychle vzchází a dobře potlačuje plevel. Zvyšuje úrodnost půdy, brání erozi a vyplavování nitrátů do podzemních vod, zároveň je pastvou pro včely a jiný hmyz. Kromě řepky je pak především v ovocnářství využívaná i ozimá řepice. Oba druhy vyséváme do poloviny října (200 g/m²) a do půdy zapravujeme do konce dubna.

Směs hořčice a řepky, ideální dvojboj

Jde o ideální spojení dvou rostlin pro účel zeleného hnojení. Oba druhy jsou medonosné a hodí se i do chladnějšího klimatu a vyšších poloh, navíc tvoří mnoho kořenové hmoty potlačující růst plevelů. Pro vysokou medonosnost tuto směs zapravujeme do půdy až pod odkvětu, čímž prospějeme hmyzu a zvýšíme biodiverzitu v zahradě.

Hrách, bohatství vzdušného dusíku

Hrách je dobře znám svou symbiózou s hlízkovými bakteriemi, které zajišťují biologickou fixaci dusíku, navíc stejně jako hořčice omezuje růst plevelů. Má přitom hluboký kořenový systém a výborně snáší chlad. Preferuje vlhčí a vápnitou půdu, do které můžeme hrách bez potíží zapravit až po odkvětu.

Svazenka roste rychle

Růst a vývoj svazenky je rychlý, rostlina dobře snáší lehké půdy a sušší stanoviště. Růst plevelů zamezuje díky silné pokryvnosti jemných listů, zároveň dobře zastiňuje půdu a zabraňuje výparu. Zlepšuje výnosy následných plodin i strukturu půdy a nakonec je také medonosná s výbornou produkcí pylu. Dorůstá do výšky 20 až 80 cm. Výborně se také hodí jako meziplodina vhodná i do členitého terénu pro svůj mohutný kořenový systém. Zvláštní význam svazenky jako zlepšující plodiny je v podobě takzvaného zeleného úhoru (plochy ponechané ve vegetačním klidu). Svazenku vyséváme do půlky září (150 až 200 g/m²) a do půdy ji zapravujeme za 6 až 9 týdnů).

Peluška jarní

Pelušku jarní vyséváme samostatně nebo ve směsi s nějakou podpůrnou obilovinou (například ovsem). Vhodná je pro chladnější oblasti a půdy písčité a sušší. Dobře odolává podzimním mrazíkům a příznivě obohacuje půdu o dusíkaté látky, zlepšuje půdní strukturu a má fytosanitární schopnosti.

Lupina čili vlčí bob mnoholistý

Mezi rostliny vhodné pro zelené hnojení byla lupina zařazena o mnoho později. Hovoří se též o rostlině třetího tisíciletí, na druhou stranu jde však o obtížný plevel, který je v některých oblastech jen obtížně potlačován. Má však podobně jako hrách vynikající schopnost fixace dusíku v půdě. Nesmíme udělat v případě tohoto zeleného hnojení jedinou věc, nikdy se nesmí vyvinout semena, čili do půdy lupinu zapravujeme co nejdříve.

Pohanka

Pohanka je vhodná do teplejších oblastí. Tato rychle rostoucí teplomilná rostlina prospívá i na chudých půdách s nízkým obsahem živin, kde i přes nevhodné podmínky tvoří mnoho biomasy. Zvyšuje dostupnost živin, především fosforu a zlepšuje půdní strukturu. Výborně odolává chorobám a škůdcům. Vhodná je též jako pastva pro hospodářská zvířata a je medunosná.

Vikev setá

Vikev setá poutá dusík, zpočátku roste velmi rychle, odolává mrazíkům a poskytuje vysoký výnos zelené hmoty. Doporučuje se její výsev ve směsi s ovsem anebo ozimým žitem. Směsku ozimé vikve s ozimým žitem vyséváme do poloviny října (800 až 1000 g/m2) a do půdy zapravujeme do konce dubna. Jarní vikev s ovsem vyséváme do poloviny srpna (800 až 1000 g/m²) a do půdy zapravujeme za 6 až 8 týdnů.

Žito

Žito přijímá dusík z půdy a chrání jej před vyplavením v zimě. Tato obilnina si rychle vytváří hustý kořenový systém, proto nemůže do půdy mráz pronikat hluboko. Vysévají se například směsky ozimé vikve a žita, ideálně před pěstováním košťálovin a v místech s rizikem zamoření půdy nádorovitostí košťálovin. Ozimé žito vyséváme do poloviny až konce října (2000 g/m²) a do půdy zapravujeme až do konce dubna.

Komonice bílá a celovegetační zelené hnojení 

Celovegetační zelené hnojení se využívá především při rekultivacích zdevastovaných půd. Ideální je komonice bílá. Komonici vyséváme od března do půlky července (200 až 300 g/m²), do půdy ji zapravujeme do začátku až poloviny listopadu.

Landsberská směska

Landsberská směska je kombinací jílku mnohokvětého, jetele inkarnátu a vikve panonské. Ideální je pro lehčí písčité půdy v oblastech, kde se pěstuje řepa, kukuřice a brambory. Tuto směs vyséváme do poloviny září a do půdy zapravujeme do konce dubna.

Luskoobilní směs

Tyto směsi zvyšují obsah humusu v půdě, zlepšují fyzikální vlastnosti půdy, zvyšují mikrobiologické aktivity v půdě, mají fytosanitární účinky, zajišťují odplevelení půdy a zlepšují její úrodnost. Obohacují půdu o dusík, zabraňují vyplavování živin a přemisťují živiny ze spodních vrstev do ornice.

Zdroj: izahradkar.cz, forestina.cz, wikipedia.org