Neklamná znamení probíhajícího jara jsou jistě důvodem k radosti. Jenže tam někde dole, v podrostu, se z oteplení radují i živočichové, na něž jsme měli přes zimu čas zapomenout. Klíšťata. Titěrní a snadno přehlédnutelní tvorečkové, kteří se mohou stát zdrojem kolosálních problémů. Jak si je doma na zahradě držet pokud možno od těla?
Kdo je připraven, není zaskočen. A platí to i u klíšťatovitých neřádů z řádu klíšťatovců. Ke svému parazitickému životu se totiž probouzí hned časně zjara, a na svých savých zlozvycích za dobu odpočinku nic nezměnily. Narazit se na ně dá, jakmile teploty překročí plusových 5 °C. Společnost nám budou chtít dělat až do doby, než znovu přijdou podzimní plískanice, mrazy a první sníh. Co tedy nepodcenit? Hned to první, co byste měli zavčasu vzít v potaz, je pravidelná předpověď intenzity jejich aktivity. Od loňska nám ji zdarma servírují na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu, a jsme za to rádi.
)
Je čas na zprávy, které nepotěší
Podle číselného i graficky znázorněného indexu totiž hned víte, jak moc velké trable vás venku čekají. A jestli se to obejde bez ochranného repelentního nástřiku, nebo je lepší venku chodit ve skafandru. Aktivitu klíšťat ovlivňuje celá série faktorů, od teploty po vlhkost, ale v mapě můžete vyčíst podobně jako ve škole mezi stupni 1-5, jak vážné to je. A pětka je pochopitelně vážná asi tak, jako kule v žákovské, když je rodičák za dveřmi. Jaká je aktuální situace? Jedničku, respektive 1. stupeň aktivity klíšťat, už jaro nechalo za sebou. Obvykle značí, že když neválíte sudy ve vysoké trávě, není třeba bláznit.
Dvojka je o tom, že už si v trávě nemáte pohovět předtím, než se ošetříte repelentem. A že se máte nechat večer prohlédnout, jestli náhodou někde nějaká mrška neuvízla. Nu, a pak je tu trojka, která je momentálně aktuální. Značí středně velké riziko, a je v těchto dnech poplatná celému území ČR. Značí použití repelentu, nesedat a nelehat v porostech, nevstupovat do křovin, s automatickou prohlídkou těla. Stupeň 4. a 5., které nás nejspíš čekají od května dál, to už je slušná klíštěcí kalamita se vším všudy. Že vám to přijde trochu přehnané až panické, protože jste proti klíšťovce očkovaní?
)
Rádi posloužíme sérií dalších názorných mapek, tentokrát z portálu Klíště.cz. Vyčíst z nich můžete, kde se dá například narazit na klíšťata přenášející onu klíšťovou encefalitidu, ale rovněž také třeba boreliózu nebo ehrlichiózu. Proti kterým s očkováním neobstojíte. A poznáte, že před klíšťaty – jež se před vámi dovedně schovávají – se jen tak sami neschováte. Jsou totiž všude, přírodní ohniska jejich nemocí též, a těžko jen tak od pohledu říct, které zrovna infikované je a které není.
Jak se na zahradě zbavit klíšťat
Co s tím? Tam, kde kolem sebe chcete vytvořit prostor bezpečných dětských her, místo jarního i letního dovádění nebo jen tak prostor neškodného vypouštění čtyřnohých mazlíčků, je třeba dodržet určitá pravidla. Řekněme provést estetické úpravy, které lahodí oku lidskému, ale rozhodně se nezdají jako příhodné k pobytu klíšťatům. Těch preventivních zákroků je vlastně celá řádka, a záleží jen na vás, jak moc vážně se do nich u sebe pustíte.
)
Posekejte trávník
Vyplatí se začít tam, kde to mají klíšťata nejraději. Ve vysoké neposečené trávě. Přesněji, v takové té trávě, která je celý den od země ještě trochu vlhká od rosy, zatímco nahoře si s ní už pohrává větřík v záři slunečních paprsků. Takovou klíšťata nejrůznějších druhů zbožňují, protože si tu mohou sama nastavit ideální podmínky svého mikrostanoviště. Ony totiž potřebují současně trochu od tepla a trochu od vlhka, a ve zmíněné trávě si mohou tím, jak vysoko vylezou, vybrat to pro ně nejlepší. Když ale tuhle otavu proženete kosou nebo sekačkou naplacato, mají klíšťata utrum.
Už to rázem nejsou příhodné skokanské můstky a různé gradienty tepla a vlhkosti. Klíšťatům se tu přestává líbit, protože slunce dosáhne až dolů, k povrchu země, a to jim dobře nedělá. Možná nechcete zahradu a trávník sekat plošně. Žádný problém, ale zregulujte alespoň výšku travin hezky nakrátko, podél chodníků. Výška 20 centimetrů porostu je maximum, kdy už začínáte klíšťatům pomáhat.
)
Pusťte si do zahrady slunce
Toho, že přímé slunce klíšťatům nesedí, pak můžete plošně využít v utváření celé zahrady. Stinná místa umísťujte do okrajů a rohů zahrady, ale prostor pro hry udržujte otevřený a nezastíněný. Občas to znamená prořezávku příliš hustých keřů, omezení vzájemného dotyku větví dřevin. Obvykle totiž platí, že v denním úpalném slunci se klíště po posekaném trávníku dostane ten tam, kam jej pustí stín. Vnímejte svou zahradu – aspoň chvilku – pohledem klíštěte. Přemýšlejte o tom, kudy se dá ve stínu trávou dorazit, než vás zastaví první nesnáze a překážky. A tam, kde by se hodilo klíšťata nemít, vytvořte bariéry. Jaké?
Chůze po rozpálené pánvičce
Pod zahradou v skutečnosti zatápět nemusíte, ale můžete ji vhodně rozčlenit chodníky, cestičkami, přehrádkami a pevnými lemy kolem záhonků. Ono to není nic nového, všechny tyhle prvky nejspíš na zahradě dávno máte. A klíšťata vás za to nesnáší. Proč? Znepříjemňujete jim tím cestu z bodu A do bodu B. Zvlášť, když trávník přerušuje cestička vysypaná štěrkem nebo plocha jemného mulče, v němž nemohou nalézt úkryt před sluncem, a který se navíc během dne rozehřeje. Ne že by se klíšťata bála, že si tu spálí nožičky. Ale překonávat tyto bariéry je pro ně velmi obtížné. Platí, že vyhřátého mulče by mělo být do vrstvy alespoň 10 centimetrů, a chodníček by měl být široký alespoň 70 centimetrů.
)
Nenabízejte jim úkryt
Pokud se snažíme klíšťata ze zahrady vypudit, nebudeme jim současně pomáhat v tom, aby se jim u nás líbilo. To znamená, že jim nebudeme nabízet útočiště ve vlhkém, lehce se rozkládajícím dřevě. To je totiž místo, kam se mohou stáhnout a vyčkávat. Většinou to není ani tak problém hezky vyrovnané hraničky dřeva, které máme naštípané a připravené k táboráku: to totiž necháváme proschnout na slunci. Jde spíš o hromady tlejícího dřeva, které se jen tak někde povalují. A klíšťata lákají.
Tady jim to vážně nevoní
Klíšťata projevují nelibost a odpor vůči některým rostlinám. Což znamená, že by na vaší klíšťat-prosté zahradě chybět neměly. Aromatický rozmarýn, voňavá dobromysl, mateřídouška. Ty obecně odpuzují většinu protivného hmyzu, a klíťatovce rovněž. Přidat do sestavy můžete i levanduli, chryzantému a muškáty, mátu a pelyněk. Klíšťata nepotěšíte ani ptačí třešní. A o to nám přeci jde, klíšťata nepotěšit, aby se rychle zpakovala na cestu pryč.
Z vyčkávajícího lovce kořistí
Se zmíněnou třešní se pojí ještě jedna překvapivě efektivní strategie. Třešeň klíšťatům nevoní, a její malé plody lákají ptáky. A ptáci, věřte nebo ne, se vůbec nebrání nějaké to klíště sezobnout. Mají přitom až nečekaně bystrý zrak, a dokáží dělat fantastickou probírku vegetace. Samozřejmě se na to nedá úplně spoléhat, ale pokud máte doma na dvoře „na volno“ slepice, dokážou vás oprostit klíšťat a starostí.
Na druhé straně se vyplatí držet ptáky (na nichž na oplátku klíšťata někdy cestují) držet dál od míst, kde si hrají děti. Tedy, ptačí krmítko a dětské hřiště či pískoviště by nemělo být blízko u sebe. Nebudete přeci dětem dávat vedle bezpečného místa letiště, na němž přistávají klíštěcí aerolinky. Stejně tak byste se měli postarat o to, aby na vaši „bezpečnou“ zahradu běžně nezabíhala zvířata, která si v srsti klíšťata přináší odjinud.
Souboj s klíšťaty se v sezóně nedá vyhrát plošně, na mapě celé České republiky. Ale když tomu dáte chvilku, vaše zahrada může být bezpečným ostrůvkem, kde se klíšťat bát nemusíte.
Zdroj: Mapa přírodních ohnisek zoonóz přenosných na člověka v ČR, Předpověď aktivity klíštěte obecného pro území České republiky, Klíště.cz
