Je to úspěch, který nepotěší. Z fenoménu vyvýšených záhonků se v posledních pár letech stalo něco, čím asi nikdy být neměly. Jsou praktické a mají řadu výhod, to ano. Ale přičinlivý marketing je teď doprovází tak nehorázně pochvalnými a smyšlenými legendami, až se to snášet nedá. Všechno jen proto, abyste si jednu takovou bedýnku do zahrady jako stavebnici za pár tisíc koupili.
Přiznat vlastní chybu není snadné, ale je to třeba. S rašelinnými tabletami jsem se vážně netrefil. Za lákavě snadné řešení teď platím zahradou znečištěnou odpadem, který se zjevně moc rozkládat nechce.
Pohled do mapy odhalí, že nejvýznamněji rozšířené jsou písčité půdy na jihu Moravy a pak na východě Čech. Mimo tyto dva regiony na ně narazíme ještě tu a tam v nivách řek a dalších geologicky podmíněných lokalitách. Podstatné je, že nikde je zahradníci, natož pak agronomové či zemědělci, nevítají s nadšením. Písčité půdy jsou totiž jiné.
Jílovitá půda v zahradě nevěstí nic dobrého. Přestože existuje mnoho rostlinných druhů včetně dřevin, které si s ní poradí, určitě je vhodnější tuto těžkou půdu změnit, zlepšit. Jak?
Ne každá rostlina pěstování bez substrátu, tedy jen ve vodě, docení. Ty následující si ale rozhodně nestěžují, pěstování ve vodě dokonce vítají, jsou na ně totiž dobře adaptovány. Pěstováním ve vodě si usnadníte jejich množení a úspěšný růst.
Doba pro přesazování pokojových rostlin nastává již na konci zimy. Někdo si počká až do jara, jiný nelení a přesadí své pokojovky ještě předtím, než se na konci období vegetačního klidu zase probudí. Je to vůči nim nejšetrnější. Ovšem právě do minerálního substrátu můžeme přesadit jakékoli v interiérech pěstované či venku letněné rostliny kdykoli. Včetně bylinek. Naopak je přesazení do minerálního substrátu pro rostliny velkou vzpruhou, nikoli stresem.
Pokud to náhodou nevíte, lasagne jsou typicky neapolské široké těstoviny. A využívají se nejčastěji pro přípravu stejnojmenného pokrmu – lasagna – který vypadá tak trochu jako tradiční české šunkafleky, jež vyrobil kuchař s obsedantně kompulzivní poruchou. Případně jako známé zapečené francouzské brambory stejného původu.
Vždy je důležité takzvaně optimální množství živin v půdě, protože je nežádoucí jak nedostatek konkrétních živin a stopových prvků, tak jejich nadbytek. Jak poznáme vyvážený či naopak nevyvážený obsah živin v půdě podle stavu pěstovaných rostlin a úrody?
Jedni se rozplývají nad názorným příkladem recyklace a chytře zužitkovaným odpadem. Druzí se hrozí toho, co by z nich mohlo unikat do půdy a jak by to mohlo kontaminovat úrodu. Mají staré pneumatiky na zahradě místo?
Určitě si to dobře pamatujete, ještě nedávno kolovaly mezi lidmi vtipy o žlutém česku. Mohly za to ohromné lány řepky, tedy plodiny, jejíž pěstování je nejen dosti nerentabilní, ale také způsobuje značnou půdní erozi. A právě na půdní erozi si posvítili čeští vědci a navrhli vcelku rozumné řešení. Na půdách, které trápí splavování ornice, tedy vodní eroze, pěstovat plodiny střídavě v pruzích kopírujících vrstevnice.
Začaly se vám v zahradě právě nyní, v druhé polovině zimy, objevovat krtince? Pak zajásejte, protože zemina, kterou vám krtek vyhrabal, je kvalitní, z hloubky 30 až 40 cm pod povrchem, provzdušněná a lehká. Prostě ideální k prvním výsevům a výsadbě. Krtek za vás vlastně dělá spoustu lopotné práce a přitom je to jeho živobytí. A co víc, vyhrabaná zemina neobsahuje zárodky plevelů.
S odstupem bezmála šedesáti let se dnes na Zelenou revoluci vzpomíná o dost méně pozitivně. Přestala být tím pozitivním, motivujícím příběhem, jako kdysi. Stala se historií novodobého korporačního kolonialismu, historií, kterou by bylo prý lepší neopakovat.
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Mýt si po práci na zahradě ruce mýdlem, to se tak nějak rozumí samo sebou. Důvodem ale není jen to, že bychom se štítili trochy té zdravé špíny. Ona nemalá část té špíny je i hodně nezdravá a agresivní. Půda je totiž domovem řady bakterií a plísní, které jen čekají na svou příležitost.
Že do kompostu smícháváte posekanou trávu, zbytky z kuchyně, posklizňový odpad a slámu? Pak je hned jasné, že milionáři nejspíš nebudete. Ti totiž preferují jako základ trus divokých afrických berberských koz, živených australským eukalyptovým listím, smíšeným se zeminou ze zahrady princezny Diany. Čtete správně. Lidé, co neví, kam s penězi, za tohle utrácí jako diví.
Brambory se vlastně dají pěstovat v jakémkoli organickém materiálu, nejen v půdě dobře prohnojené organickým hnojem. Pokud máte kdekoli na svém pozemku nevyužité a dokonce neúrodné místo, pro alternativní způsob pěstování brambor je jako stvořené.
Pár století v praxi je už trochu moc na to, abychom bokaši nazývali horkou novinkou. Pokud ale disponujete zahrádkou, tahle metoda „úpravy“ kuchyňského odpadu do podoby organického hnojiva si vaší pozornost určitě zaslouží.
Zúrodňujete ze všech sil; záhonky máte – jako byste na nich hledali poklad - překopané křížem krážem. Počasí vám přeje, deště i sluníčka je tak akorát. Hnojíte jako diví, sázíte to nejlepší. A přesto se vám nedaří. Pěstované nevzchází, jak by mělo, úroda za nic nestojí. Kde je chyba? Dost možná je odpověď v půdě, respektive jejím pH.
Vyvýšený záhonek je tak trochu jako květináč. Ve zbytečně velkém budou rostliny plavat, v příliš malém se budou tísnit. A dovnitř se jich taky nevejde neomezené množství.
Hromada s pokladem, ze které neubývá. Protože tohle černé zlato průběžně obnovujete. Ano, řeč je o kompostu. Jednom z těch opravdu základních a přitom fantastických nástrojů, jimiž se dá vyživovat půda a rostliny na celé zahradě. Ale pozor, přesycení dobrým kompostem může mít docela drastické dopady.