Už třicet let za sebou vybírá Česká společnost ornitologická (ČSO) pro každý rok jednoho „šampiona“, opeřence, který se bude po nastalou sezónu honosit titulem Ptáka roku. Ne vždy jsou přitom vybráni ti nejznámější, nejkrásnější nebo nejméně přehlédnutelní. Dost často bývají vybráni zástupci druhů, kteří se jeví být všudypřítomní a běžní, ale přitom stiženi nějakým nezjevným ohrožením. Což je i letošní případ zvonka zeleného.
Třicetigramový drobeček, velikostí svého těla zaměnitelný například s vrabcem. Ovšem nápadný svým olivově zelenožlutým vybarvením a silným louskáčkem svého kuželovitého zobáku. A také nápadně zvonivým hláskem. Zvonek zelený, donedávna ještě vcelku běžný pěvec žijící na rozhraní otevřené krajiny a lidských sídel, skutečně nevypadá na první pohled jako nějaká ornitologická rarita. Tím, že na něj celoročně můžeme narazit v parku, může se usadit v naší křovinaté zahradě nebo jen uvidíme hopkat po okraji pole, se může zdát hojný a fádně nezajímavý. Jenže tenhle semenožravý nenáročný sympaťák má jeden ne úplně viditelný problém.
)
Z běžného druhu vymírající
Ještě v rozmezí let 2001–2003 u nás hnízdilo 450 000–900 000 párů, letos jsou počty o dvě třetiny nižší. Stojí za tím, kromě nešetrných lidských zásahů do krajiny, především parazitické onemocnění. Prvok, zvaný bičenka drůbeží, si totiž ze zvonků udělal svého hostitele. A jejich počty devastuje extrémním tempem. Bát se nemusíte, zmíněný prvok je na člověka a všechny savce nepřenosný. Ostatně, vyhýbá se i většině dalších pěvců. Zrovna zvonci si ale vytáhli Černého Petra, a jsou vůči němu silně náchylní, citliví. A to, co je po nákaze čeká, pak rozhodně není příjemní. Paraziti se zabydlí v horní části jeho trávicího traktu, a brání mu v příjmu potravy.
)
Nakažení ptáci pak působí extrémně vyhládle a vyhuble (aby taky nevypadali), apaticky, neudržovaně rozčepýřeně, zmateně a vyčerpaně. Dobrý konec to nemá, nakažení hynou hlady. Navíc většinou před svou smrtí stačí nakazit další zvonky, protože ti se kolem krmítek často sdružují do hejn. Onemocnění se tak lavinovitě šíří. A drobný ptáček, který se dal ještě před pár lety považovat za naprostou samozřejmost, se tak dostává do stavu blízkého ohrožení. Letošní titul Ptáka roku má tedy přitáhnout pozornost k druhu, který s námi taky možná vydržet nemusí.
)
Zvonek je totiž jedním z nejrychleji ubývajících druhů posledního desetiletí na našem území. A je jasné, že další nešetrné zásahy do života, když se jeho populace nachází v oslabení, působí krajně negativně. Je jasné, že pokud má zvonek zelený trable, chceme mu nějak pomoci. Ale jak?
Karanténa na krmítku
To už je trochu složitější. U takto plošně rozšířeného (prakticky celá ČR, do nadmořských výšek až 1300 m. n. m.) volně žijícího druhu to na nějakou velkou karanténu, roušky na zobáčku a očkování reálně nevypadá. Takže tím úplně prvním krokem, co můžeme učinit, je prevence dalšího šíření onemocnění. Zabránit tomu, aby se nákaza šířila dál, ovšem v praxi znamená více péče a starostí o krmítka, která ptákům chystáme. Právě tady se totiž vzájemně kontaktují, setkávají. A když se tu objeví jeden nakažený zvonek, brzy předá svůj smrtící náklad dalším.
)
Od majitelů krmítek to chce větší porci osobní odpovědnosti: udržovat krmítko upravené a čisté, bez nánosu trusu, s nezaneseným pítkem. S tím, že to vše je třeba jednou za čas opravdu dobře umýt, zbavit nánosu a vysušit. Sucho je něco, co ony parazitické bičenky opravdu rády nemají, takže důsledná očista s přesušením je tím nejlepším receptem, jak katastrofě zabránit. A když pak náhodou na svém krmítku zaznamenáte přítomnost zvonka zeleného, který skutečně nevypadá ve formě? Je lepší krmítko sbalit, a chystané přikrmování ptáků nejméně na 2 týdny přerušit. Aby se to nešířilo dál.
Ornitologové z preventivních důvodů v tomhle dost fandí závěsným krmítkům se zásobníky. Protože se ptáci kolem nich nemají jak shlukovat ve velkých hejnech, a nestává se, že by si vzájemně šlapali po potravě. Péče o krmítko je základ. A kdybyste chtěli udělat pro zvonky ještě něco navíc? Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO, by pár nápadů měl: „Místo přikrmování na krmítku připravme zvonkům ideální přirozené prostředí, kde budou moci žít, hnízdit a sbírat potravu.“
)
Krajina, kde to bude zvonit
Jak na to? V hnízdním období nekácejte stromy ani neprořezávejte keře – ohrozili byste hnízdění. Udělejte svou zahradu pestrou a různorodou. Takovou, kde ptáci najdou dostatek semen a bobulí pro sebe a housenek či pavouků pro mláďata. Pokud hospodaříte na poli, snažte se omezit chemii, zakládejte remízky s křovinami, úhory, zkrátka se snažte nabídnout místo ke sběru potravy a hnízdění.
)
Mimo zimní období se nemoci šíří více než v zimě, proto doporučujeme od jara do podzimu ptáky nepřikrmovat a naopak ptákům vytvořit prostředí, kde by našli přirozenou potravu a nemuseli se shlukovat na krmítku. Vždy, když přikrmujete, důsledně dodržujte hygienu a preferujte taková krmítka, kde se ptáci příliš nesdružují a krmítka, která se dobře čistí.
)
„Zvonek byl donedávna běžným druhem, nyní je stále vzácnější. Je jen na nás, zda přijmeme zodpovědnost, abychom ptákům v dobrém úmyslu neškodili,“ dodává Vermouzek.
Zdroj: BirdLife.cz
