Jaro letos přišlo dřív, tráva sice zatím pořád trochu nesměle vykukuje z trávníků, to ale neznamená, že by se v dílnách, garážích a kůlnách zaspalo. Fandové malých praktických dvoutaktů i výkonných čtyřtaktových mašin už netrpělivě brousí nože sekaček do ostrosti, která si nezadá s čepelemi samurajských mečů. Je to ale dobře?
V nejnovější epizodě našeho podcastu se zaměřujeme na garážová vrata a zmíníme také venkovní stínění. Tato témata jsou nejen praktickou nutností kvůli bezpečnosti, ale zároveň významně ovlivňují také estetiku našich domovů.
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Strava bohatá na ovoce a zeleninu, to je základ správné životosprávy a dobrý předpoklad uchování zdraví. Jenže pozor, nemusí to platit pokaždé. Silně přešlechtěné druhy, hybridy, mohou být v určitých specifických případech silně závadné. Toxické. Jen pozor na poplašné zprávy a zbytečné senzace. Má to všechno docela rozumné vysvětlení.
Kdo si pospíšil s rychlením paprik již v zimě, právě nyní se může těšit prvními pravými lístky, které vyrůstají. Období klíčení a růstu prvních dvou děložních lístků bylo dlouhé. Jenže právě nyní jsou tyto teplomilné a vůbec po všech stránkách choulostivé rostliny nejháklivější. Ne že by se vám snad do interiéru, vytápěné zimní zahrady či vytápěného skleníku, který si ostatně dovolí opravdu málokdo, dostali zrovna slimáci, veškerou sadbu však dovedou zaručeně zničit i titěrné mšice, molice a další škůdci. Hrozí též houbové choroby a onemocnění virová i bakteriální. Papriky to zkrátka nemají vůbec snadné a jejich pěstitelé jakbysmet.
Koupit byt, který by se vám okamžitě líbil a dalo se do něj hned nastěhovat, vyžaduje buď spoustu peněz, nebo obrovské štěstí. Pokud ani jedno nemáte, potřebujete dobrou fantazii a vynikajícího architekta, abyste si dokázali představit, co se z toho starého a ošklivého bytu, ve kterém právě stojíte, dá vykouzlit. A abyste měli někoho, kdo to dokáže zrealizovat. Obojí naštěstí nechybělo mladému páru, který se rozhodl koupit starý tmavý byt před rekonstrukcí.
Ředkvičky jsou každoročně právě tou plodinou, kterou z jarního výsevu ochutnáváme mezi prvními. Jejich pěstování není nic náročného, rostou skoro samy. I jednoduché věci se ale dají dělat o něco lépe, a právě na ředkvičkách vysévaných na začátku sezóny si můžete nejlépe vyzkoušet výhody doprovodných rostlin.
Vitálka poléhavá, které se také říká aztécké zlato, patří mezi bohatě kvetoucí letničky. Rozrůstá se přitom spíše do šířky, ne do výšky, využít ji proto lze i jako letničku půdokryvnou. A proč právě aztécké zlato? Stačí se podívat na tu záplavu žlutých květů a vezmeme-li ještě v úvahu, že pochází ze středu Ameriky včetně Mexika, je jasno.
Ovíjivé rostliny a liány, kterými zkrášlíte exteriér svého domu, jsou sice chtěnou, nicméně ne jedinou stranou mince. Jsou totiž i takové, kterými si dům naopak znehodnotíte. A zdaleka ne všechny ty oplétající a vinoucí se krásky si vystačí bez opory anebo pořádné porce vaší péče.
Kdo se do hortenzií zamiluje, je ztracen. Provázet ho mohou celým životem. Od narození třeba jako do vázy řezaná výzdoba při oslavě křtu, přes hry v zahradě okolo nádherně kvetoucích keřů, až po vázanou svatební kytici a podzimní sušené květinové aranže. Kdo chce, aby mu hortenzie kvetly krásně modře, najde na internetu spoustu rad a návodů, některé pravdivé, jiné spíše šarlatánské. Jedno je však jisté, jde o výjimečnou, neobvyklou vlastnost rodu. Nevěříte?
Skromnost? Na tu raději zapomeňte předem. V domě, který se halí do dvouvrstvého pláště tropické vegetace, se totiž nešetřilo na vůbec na ničem. Je v mnoha ohledech extrémní, přehnaný, obrovský. Ale naprosto fascinující.
Vztah, který má lidstvo s bramborami, už trvá dobře 10 000 let. Není to tedy žádná krátkodobá aférka. A za tu dobu jsme se už o lilku bramboru (též nazývaném brambor hlíznatý) stačili ledacos dozvědět. Od doby, kdy s jeho pěstováním začali domorodci z And, se totiž zase tolik nezměnilo.
Každý rok na nás vykouknou tabulky s těmi nejlepšími městy (a vesnicemi) k životu v Česku. Ty žebříčky jsou nesmírně populární, ale zpravidla jen tam, kde se jimi mohou chlubit. Tedy v sídlech, které stojí hodně vysoko, anebo si od loňského roku významně polepšily.
K tomu, abyste se stali nadšenými pěstiteli vodních a vzplývavých rostlin, nepotřebujete rybník nebo jezírko. Tůňku jako z pohádky si doma vytvoříte i z velmi skromných zdrojů.
Debata o tom, jak co nejlépe nasytit lidstvo a přitom nepoškozovat životní prostředí, se vede už dlouho. Občas to připomíná válku vedenou na mnoha frontách, zvlášť když do boje vyrazí vegani a vegetariáni. Jejich argumentem často bývá, že na hospodářskou produkci živočišných bílkovin, tedy především masa, je zapotřebí neúměrně mnoho energie a prostoru. A byť se to ne každému líbí, v tomhle je třeba jim dát za pravdu.
Létá to na nás z Bruselu stále a stále. Regulace, opatření, cíle, regulace. Chodíme v kruhu, mumlaje stále stejné mantry. Krvavé koleno, tuto dětskou hru hrávaly velmi malé děti na Moravě a ve Slezsku, říkalo se jí také Krvavý dědek. Je to vlastně velmi jednoduché, děti chodí v kruhu a stále opakují: „První hodina odbila, lampa ještě svítila, druhá hodina odbila...“. Třetí, čtvrtá, pátá… Pak Krvavé koleno (ten, který je právě krvavým kolenem) vykřikne „Lampa zhasla“ a vrhne se na ostatní (ideálně v tu chvíli skutečně zhasne světlo, hra má smysl právě večer a v noci). Koho prvního chytí, ten se stává Krvavým kolenem. A hra se opakuje.
Letošní ročník ankety o nejkrásnější evropský strom získal nádherný polský buk Srdce zahrady. Poláci tak zvítězili už potřetí! Podívejte se s námi na vítěze i ostatní finalisty roku 2024, stojí to za to!
Podle výzkumu a analýz dat posbíraných českými vědci se klíšťata vyskytují častěji v městských parcích než ve volné přírodě, například v lesích. Jsou přitom mnohem více infikovaná, dokonce až každé čtvrté je schopné přenášet na člověka lymeskou borreliózu a 44 % zkoumaných klíšťat bylo infikováno některou z nebezpečných bakterií.
Že se od sebe barevně liší houbičky na mytí nádobí, které si pořídíte? Nic neobvyklého. Nejde ale o barvu té pórovité houbovité části, jako té tenké vrstvy na drhnutí, která je na podkladu. Nemusí být jen zelená, ale třeba žlutá nebo černá. Každá se hodí na něco jiného. A ne každý tuhle samozřejmost zná.
Výběr žaluzií do bytu nebo rodinného domu může být oříšek. Na trhu existuje mnoho variant, ať už se jedná o materiál, cenu, způsob ovládání, nebo umístění. My se ale zaměříme na jednu otázku: jsou pro vaše okna lepší vnitřní nebo vnější žaluzie?