Renovace místnosti o podlahové ploše 36 metrů čtverečních, aby výsledkem byly dva chlapecké dětské pokoje a malý předobýváček, vlastně něco jako široká chodba, dopadla nad očekávání. Zpočátku jsme si však nebyli jisti ničím. Prvním a hlavním problémem, okolo kterého se vše točilo, byla podlaha.
Je třeba začít vysloužilou fotovoltaiku skutečně recyklovat. Aktuální čísla jsou alarmující, zájem je jen o hliník a sklo a ukazuje se, že solární byznys je vše možné, jen ne zelený. Oni totiž, zdá se, čekají na příležitost, jak se vysloužilých panelů zbavit, skoro všichni.
Jako dostat ze země pořádný pařez? Pokud máte sekeru, motyku, rýč, krumpáč - a volné odpoledne k tomu – můžete ho zkusit ze země vyrvat vcelku. Rozhodně to ale není nic příjemného nebo snadného, u téhle fušky se skutečně pořádně zapotíte. Kdo si to takhle jednou vyzkoušel, příště už rovnou popřemýšlí nad tím, jak si práci nějak usnadnit. Další možností je použít traktor a pařez vytrhnout. Výsledek? Poškozený trávník a hluboko zrytý kus zahrady. V horším případě poškodí vytrhávané kořeny plot, opěrnou zeď či skleník. V ještě horším případě vám prasklý řetěz vyrazí oko. Další možností je bagr a... ještě větší paseka. Naštěstí existují i mnohem elegantnější řešení.
Oranžové nádheře vydlabaných dýní fandit zrovna nemusíte, ale na podzim se jim zkrátka nevyhnete. Jsou všude. A s nimi se připomínají i bláznivé rekordy z dýňového světa.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Latinsky je znám jako Guaiacum coulteri, česky se mu říká guajak. V San Isidro Llano Grande se mu ale přezdívá spíše KEŘ ŽIVOTA. Endemická nevysoká dřevina s nafialovělými kvítky tu platí za univerzální léčivku. Tedy, platila. Tento druh guajaku ze zdejší krajiny prakticky na přelomu nového tisíciletí vymizel. Prý kvůli nešetrnému hospodaření, kácení a vypalování, klimatickým změnám.
Blíží se Vánoce a mnozí z nás si pěstují živé vánoční stromky v květináčích. Aby ale byly v dobré kondici, na první pohled zdravé a krásně zelené, potřebují dostatek zálivky a živin. Především nedostatek hořčíku, draslíku, ale i vápníku a fosforu způsobují žloutnutí jehličnanů. A to všech, a že jich ve svých okrasných zahradách pěstujeme. Jde o velmi oblíbené okrasné dřeviny.
Co se stane, když vezmete H25 a přidáte k němu H15 a U15? Zní to jako šifra. Jenže tenhle na první pohled zapeklitý rébus má velmi praktické rozuzlení. Označuje totiž jednotlivé stavební komponenty prefabrikovaných domů, které navrhuje a vyrábí jedna švédská firma. A uvedená kombinace stavebních součástí charakterizuje i dům, který vyrostl na švédském ostrůvku Väddö.
Každý rok je to stejné, spadané listí z opadavých listnáčů je nezbytnou součástí koloběhu živin v přírodě. A v zahradách je to stejné. Když budeme pozorovat přírodu, uvědomíme si, že listí slouží i jinak než jen jako zdroj živin. A právě těchto předností této cenné hmoty, nad kterou mnozí perfekcionisté každý podzim láteří, bychom měli využít. Je zdarma, všude po ruce a je to hmota naprosto ekologická.
Byla to tenkrát noční můra pro majitele parcely i autory návrhu domu a projektu. Při navrhování a projektování šlo vše hladce, jenže úředníci si náhle usmysleli, že stavebník musí uhradit vybudování příjezdové cesty včetně asfaltu a veřejného osvětlení na své náklady. Pokus, jak odlehčit obecní kase. Cesta vedla k dalším asi dvaceti chatám a realizace by stála více než samotná stavba domu. Nakonec naštěstí zvítězil zdravý selský rozum, ale nová nízkoenergetická dřevostavba zasazená citlivě do lokality i svahu měla namále.
Boj „za soběstačnost“ a „proti nedostatku čerstvých a zdravých potravin“ se vede zřizováním městských zahrádek. Háček je v tom, že to ne úplně funguje. O tom, jaká bude ve městech úroda, totiž stejně jako na venkově velkou měrou rozhodují opylovači. A na ty se při plánování městské produkce zdravých vitaminů a užitečných živin zapomíná. A ne, opravdu to nechce včelí úl na každém paneláku. Rozhodují divoké druhy opylovačů.
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Dělá to mnoho z nás, den začínáme s kávou. A není divu. Káva patří mezi nejušlechtilejší kulturní nápoje a mnoho z lidí je na ní doslova závislých. Kromě ranní kávy následuje ta dopolední, káva po obědě, odpolední životabudič a ti nejotrlejší závisláci si kávu dají klidně i večer. Nic proti gustu, káva dovede prospívat, i když jen v míře rozumné, co ale snesou lidé, to nesnesou rostliny. I když i jim káva může pomáhat. Ale jen jednou za čas a v míře malé.
Současný pojem recyklace má mnoho podob. Jednou z nich je podoba grafická, tedy reklamní, marketingová. Zelené logo na plastovém obalu výrobku a vše je na první pohled v pořádku. Tento obal se snadno zrecykluje. Nemusí to tak ale být. Ona vůbec problematika recyklace často jen formuluje plané sliby a ulehčuje našemu svědomí bombardovanému pocity viny, jaké jsme se dopustili na přírodě. Nic víc. Přesto však má třídění odpadu a jeho recyklace ohromný smysl. Když v třídění vytrváme, časem zmizí i zhoubné nádory byznysu s odpadem. A ten, který zůstane, bude dávat smysl. Možná jsem jen zbytečný optimista, ale jinou cestu prostě nevidím.
Podzim, to není jen čas uklízení a ukládání zahrádky k zimnímu spánku. Když stromy shodí listí, otevře se prostor pro fantazii. Dlouho odkládané plány rázem dostávají konkrétnější podobu. Trendy podzimu přitom zahrnují jednak to, co je možné udělat teď, i to, co se teprve chystá.
Svátky, které máme za tradiční, se postupně mění a vyvíjejí. Nejednou přitom nabývají formátu, který už pamětníkům moc tradiční nepřijde. Den Památky zesnulých, lidově nazývaný Dušičky, je toho velmi názorným příkladem.
Mobilní domek na kolečkách, nebo jak u nás často říkáme maringotka, vypadá spíše jako bydlení pro dobrodruhy, kteří se nehodlají usadit a zařídit si “pořádné” bydlení. Opak je ale pravdou. V zahraničí je bydlení v malém čím dál populárnější a i u nás si nachází stále více příznivců. Bydlet v mobilním domku na kolečkách nemusí vždy nutně znamenat mít málo místa. Malý mobilheim, ve kterém bydlí mladá francouzská rodina i s malým dítětem, ho díky chytrému a nápaditému řešení prostoru poskytuje dostatek. Je totiž tak důmyslně řešený, že má každý z obyvatel dostatek prostoru i soukromí.
Sotva zasednete ke stolu, abyste si dopřáli na čerstvém vzduchu oběd, už tam jsou. Zvědavě šmejdí po stole, jako by si samy chtěly vybrat další chod podle ubrusu, bzučí okolo a neštítí se ani se pozvat na váš talíř. Mouchy jsou zkrátka otrava. Jak to ale dělají, že si vás tak rychle najdou?
Pokud to bude nakonec tak, jak bylo nyní Energetickým regulačním úřadem rozpočítáno, nepůjde zdaleka o jednotky procent, jak včera uklidňoval na breafingu premiér Petr Fiala (ODS). Některé domácnosti mohou pocítit nárůst až o více jak 20 %, zásadně pak regulovaná složka cen energií dopadne na firmy. Počínaje malými podnikateli a konče energeticky náročnou výrobou. Připlatí si též obce za veřejné osvětlení.
Tradiční historická chalupa typická pro Jizerské hory, přesto novostavba. Nová horská chata shlíží z kopce na městečko na úbočí Jizerských hor, za ní se rozprostírají již jen louky a hluboké lesy. Do terénu byl dům usazen i s parkovací plochou tak, aby byly potřebné jen minimální terénní úpravy. Dispozice interiéru je rozčleněna na třetiny: střední část domu tvoří zázemí s koupelnami, na západ je orientován hlavní obytný prostor s kuchyní a jídelnou a na východ směřují ložnice.