Hromada s pokladem, ze které neubývá. Protože tohle černé zlato průběžně obnovujete. Ano, řeč je o kompostu. Jednom z těch opravdu základních a přitom fantastických nástrojů, jimiž se dá vyživovat půda a rostliny na celé zahradě. Ale pozor, přesycení dobrým kompostem může mít docela drastické dopady.
Ta nejsnazší řešení jsou někdy opravdu ty nejlepší. Dobře to jde vidět na příběhu vzniku prvních herbářů. Botanických kolekcí sušených rostlin, bez nichž se ani dnes úplně neobejdeme.
Nemusíte fandit instantní romantice ani výhledům do krajiny. Ale dřevostavba, která ve svých stěnách nenese žádný pevný spoj – obejde se bez stavebních lepidel, hřebíků a šroubů – si pozornost jistě zaslouží.
Bateriové úložiště je dalším krokem na cestě k energetické soběstačnosti. Jaké jsou výhody a nevýhody těchto zařízení nám přišel říct Cyril Svozil, který se zabývá vývojem domácích i průmyslových baterií, které se dokonce v tuzemsku i vyrábějí.
Zasadit něco, to všichni zahradníci moc rádi. Ale kolik toho má být? To už je drobet složitější. Pochopitelně, žádná zahrada není nafukovací a místo na záhoncích je omezené. Takže je třeba nějak napřímit vztah mezi počtem rostlin a parametry osevní plochy. Zkrátka, chvilku počítat.
Předpěstované sadby a připravené rostlé sazeničky na nás s příchodem jara vykukují z regálů i v těch obchodech, kde bychom je nečekali. Prodávat napůl hotovou práci je totiž skvělý byznys. Lidé si je rádi kupují, mají totiž pocit, že tím šetří místo, čas a peníze. Ne vždy je to pravda.
Menší zahrady a vyloženě malé zahrádky trpí nedostatkem místa na pěstování rostlin. A pokud přece jen máme nějaké nároky na alespoň trochu rozumný objem výpěstků, nezbývá nám nic jiného, než jít do výšky. V případě rostlin s vysokými nároky na pěstební plochu je to vyloženě nezbytné.
Letos se do soutěže zaměřené na adaptaci na měnící se klimatické podmínky přihlásilo rekordních 115 projektů. Přečtěte si o inspirativních řešeních v boji proti oteplování a suchu.
Dělili, až rozdělili. Zhruba tak se dá popsat osud domu z mexické Méridy, který v průběhu navazujících dědických řízení smrštil svou šířkou na čtvrtinu. Do ulice koukal čelem fasády o šířce 4,5 metrů, což skutečně není mnoho. Jak se s tímhle skromným profilem poprali architekti?
Kdo nedá dopustit na hříbky, ať si na jaře udělá do lesa jen procházku. Ovšem právě celoroční houbaření, tedy kromě léta nejen na jaře a na podzim, ale i v zimě, povyšuje houbaře krůček po krůčku na odborníka. A jaro? Na houby je překvapivě chutné, i když je venku ještě dosti chladno.
Už to není záležitost fotbalových stadionů a sportovních arén. Umělé trávníky - travní koberce se syntetickými vlákny - se dnes úspěšně usazují na domácích dvorcích a zahradách. Jejich popularita je dnes jednoznačně na vzestupu. Pro životní prostředí a tím pádem ani pro nás z toho nic moc dobrého ve výsledku neplyne.
Jednoduše a prostě řečeno, houby místo proklínaného polystyrenu. Je to vůbec možné? Díky otevřeným hlavám se podhoubí již stává součástí udržitelné budoucnosti, jak je dnes moderní říkat. A je to docela slušné tempo, jaké začalo nové odvětví nabírat. První startupy jsou již i v ČR. A ve světě se myceliem začalo také nahrazovat maso a kůže či koženky.
Výčet přínosů komunitních zahrad, těch se sousedy společně obdělávaných, by vydal na mnoho stránek. Jen namátkou: Vzdělávání, zajištění potravní bezpečnosti, pomoc biodiverzitě, vytváření vztahu k přírodě, psychická úleva od stresu. Alespoň tak to tvrdí ti, kteří se je snaží prosazovat jako univerzální řešení do škol a měst.
V zahradě si můžeme pěstovat mnoho různých druhů hub, i když nabídka není zrovna obrovská. V pěstírnách jsou pak nejčastější hlívy a žampiony, proto možná mnohé houbaře zarazí, že se pro pěstování hub v zahradě nejlépe hodí právě límcovka vrásčito-prstenná, zvaná také obří. A nejen pro pěstování v zahradě, ale i pěstírnách. Patří přitom mezi zdraví prospěšné houby.
Balkonová terasa je ideálním řešením pro ty, kdo hledají venkovní prostor i tam, kde by je člověk nečekal: ve vyšších patrech bytových domů. Při správné péči a výběru materiálů lze vytvořit krásný prostor pro relaxaci a setkávání s přáteli. Nechte se inspirovat fotografiemi.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Až z tropických deštných pralesů Amazonie se k nám dostala nádherně kvetoucí vrízea, která roste ve své domovině nejčastěji epifyticky. Na svých hostitelích tedy neparazituje, ale také jim vlastně nic neposkytuje. A nároky na pěstování má v našich podmínkách na rozdíl od jiných pokojovek zcela odlišné.
Učiněné bludiště trámů a krovů, tělesa komínů, to vše na jedné zaprášené půdě starého domu. Zdá se až neuvěřitelné, jak hezký podkrovní byt tu díky architektům nakonec vznikl.
Po shlédnutí příspěvků v diskusi pod článkem pana Dohnala o lišejnících, kterým autor vyvrací všeobecně zaběhlý a po internetu rozšířený mýtus, že lišejníky škodí dřevinám, parazitují na nich a mohou je i zahubit, jsem se rozhodl napsat pár řádků. Začnu ale ovocnými dřevinami, o lišejnících navážu níže. Vypadá to totiž, že na lišejníky se svádí kdeco prostě již jen proto, že na mnoho lidí nepůsobí pěkně, a že jsou prostě vidět. A obávám se, že v některých případech jde až o nenávist. Chudáci lišejníci...
Škodí lišejníky stromům? V krátkosti - ne. Nemají to zapotřebí. Na stromy, skrze jejich povrch, kůru, nejsou nijak interně napojené. Žijí přisedlé na jejich povrchu, to ano, ale necítí potřebu nějak pronikat do hloubky. Ostatně, nemají ani čím. Nemají totiž žádné kořeny, vlášení a kořínky, kterými by se mohly nějak napíchnout. Jen se přidržují jejich zbrázděné plochy svými stélkami, jako podložky.