Už je to rok, co máme na domě fotovoltaiku. Teď jsme se rozhodli ji dramaticky rozšířit. V tomto článku a videu popisuji, jak nám fotovoltaika funguje, proč jsme se rozhodli ji po roce provozu rozšířit a jaká nám vychází návratnost investice. Sdílím také rozpočet nákladů a úspor.
Ve skleníku mohou rajčata vydržet o něco déle, ale jakmile se ochladí výrazněji, v zahradě jednoznačně končí. Co ještě zvládnou přes den díky občasně vylézajícímu sluníčku, už určitě nedají v noci. Jde o zeleninu teplomilnou. Ostatně v době, kdy končí pěstování rajčat, již máme jasné insignie, že se to blíží. Okurky, cukety, dýně, lilky a papriky skončily. Rajčata je budou brzy následovat. I když… nemusí.
Podzim možná znamená, že se příroda za okny začala ukládat ke spánku, ale pro „život“ ve vaší domácnosti to platit nemusí. První posklizňové měsíce jsou totiž spojeny s nebývalým nárůstem populací malých mušek, octomilek, které se zabydlují nejen v kuchyních. Jak se jich zbavit?
V současné architektuře převažuje moderní minimalistický design, který upřednostňuje většina klientů. Tu a tam se ale najde někdo, kdo dává přednost tradičnějším interiérům. Tradiční design volí spíše starší generace, mladá majitelka bytu z našeho článku je tedy velkou výjimkou. K rustikálnímu designu ji přivedla především láska ke koním a všemu venkovskému.
Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518, přináší mimořádný pohled na československou architekturu z let 1958 až1989. Tedy architekturu, která vznikala za komunistického režimu, přesto dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Po své světové premiéře na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary film míří na další pódia.
Štěnice bohužel patří k nejobtížnějším parazitům, jací se vám doma mohou vůbec objevit. Množí se rychle, nekontrolovaně. A v podstatě vás vystěhují. Jediným možným řešením je přivolání firmy, která se zabývá dezinsekcí, spoustu věcí přitom budete muset vyházet, spálit, prostě zničit. Hlavně matrace.
Továrna v Brněnci patřila židovským majitelům. Potom tu nacisté vyráběli munici pod vedením Oskara Schindlera. Příběh stavby ale pokračoval, po revoluci vyráběla třeba pro IKEA, pak chátrala. Nakonec ji koupili potomci majitelů a mají s ní velké plány. Teď se probouzí k novému životu.
Nabitý a zdarma přístupný program nejen pro milovníky architektury najdete ve více než 120 městech a obcích po celé České republice i na Slovensku. Od pátku 27. září do čtvrtka 3. října proběhne již 14. ročník festivalu Den architektury. Letos se koná ve znamení Franze Kafky, Karla Hubáčka, Josefa Fanty, Františka Maxmiliána Kaňky, ale i současné architektury.
Zřejmě budete mít problém s odpady a udržováním cest, zřejmě nebude všude snadné získávat poštu, budete si pro ni muset chodit, nebo dojíždět. Ale jinak? Trvalý život v rekreačních objektech, dokonce i v hodně malých chatičkách, přináší více benefitů než omezení. A hlavně více svobody. Ne každý po ní však touží a každý si ji představuje tak trochu jinak.
Vložením nového prvku přístavby, který s původním objektem komunikuje funkčně, ale nikoliv materiálově, se rozloha užitné plochy domu zvětšila o 76 metrů čtverečních. Cihlový dům tím ale získal víc, než jen prostor.
K černobylské havárii, tedy havárii Černobylské jaderné elektrárny na severu Ukrajiny, která tehdy patřila k Sovětskému svazu, došlo 26. dubna 1986 při pokusu na 4. reaktoru. Reaktor se přehřál, protavil a explodoval. Při výbuchu se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky, načež došlo ke kontaminaci okolního prostředí, která se kvůli klimatickým vlivům rozšířila na velkou část Evropy. A právě Švédové se rozhodli monitorovat úroveň radioaktivního spadu v houbách ještě dnes.
Stačí jen trochu vystrčit nos mimo město, jak se říká: na venkov. Tam je hned vidět, jaké stavby rozšiřující užitnost veřejného prostoru nebo okolní krajiny se tak kolem nás budují. Moc pestré to není. Hospoda, rozhledna, rozhledna, kiosek, hospoda, rozhledna... Nezapomněli jsme na rozhlednu? Ovšem sauna, to je už jiná inspirace. A když se okolo najdou i finské břízy...
Můžete to brát jako tip na rodinný výlet, zrovna tak jako chválu zajímavého nápadu a dobré práce našich architektů. Shrnout se to přitom dá jednou větou: „Pustevny už mají svou vlastní bránu.“ A dodat by se zatím ještě mohlo: „Konečně.“ Už to vážně bylo zapotřebí.
Prací na zahradě svému tělu i duši prospějete stejně, ne-li lépe, než na rotopedu. Dřina na zahradě totiž nepřináší jen plody úrody a vůni vypěstovaných květin, ale celou řadu fyzických a psychologických benefitů.
Beton vytváří podle oficiálně zveřejňovaných statistik nejméně 8 % roční uhlíkové stopy lidstva. Je nasnadě, že jde o jeden z prvních materiálů, u kterého se hledají ekologičtější varianty. Vědci z Coloradské univerzity v USA proto přišli s nápadem používat takzvaný živý beton s obsahem fotosyntetických bakterií. A zdaleka nejsou v takovém pátrání sami.
Klukovské sny o tom, že se staneme popeláři, rychle vyprchají. Nejspíš proto, že profese popeláře není ve společenském žebříčku řazena zrovna vysoko. Přesto by bez nich nedokázalo žádné sídlo fungovat dlouho. A naplánovat trasu svozu odpadů? Oříšek pro chytré mozky.
Jak zjistit, že si na váš nemovitý majetek nedělá zálusk podvodník? Jak takový podvod probíhá? Postačí pro informování o změnách v katastru datová schránka, nebo je potřeba využít službu sledování nemovitosti? Přečtěte si v našem článku
„Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“ Ano, tento článek můžeme s čistým svědomím začít slovy fiktivního českého génia Járy Cimrmana. S jedním zásadním dodatkem, totiž že v době, kdy žil, digestoře neexistovaly.
Milujete nadčasový industriální design, velké otevřené prostory, odkryté stropy a stěny a vysoce kvalitní materiály vytvářející pocit luxusu? Navštivte s námi nádherný moderní byt v horní části starého Vilniusu, hlavního města Litvy. Starý byt prošel kompletní rekonstrukcí a jeho proměna všem návštěvníkům doslova vyrazí dech.
Jako by se ta drobná epizoda stala teprve před vteřinou. Houbař se posadí s košíkem na terásku místní restaurace a dá si malé pivo. Má opuchlý spodní ret, vlastně celá ústa, ale přes neudržované strniště není vidět místo hmyzího vpichu. „Dostal mě sršáň,“ procedí skrz zuby, přitom se mu však radostně blýsknou oči. „Ale stálo to za námahu, mám pořádnou čagu, rostla na bříze kousek odsud. Prý se u nás vyskytují na každé tisícáté…“