Chcete poznat invazivní druhy rostlin a živočichů, na které můžete narazit v naších zahradách, polích, v přírodě, ale také doma? Jak se invazním druhům bránit? A věděli jste, že správně se o takových druzích říká "invazní", nikoli "invazivní"?
Leckde právě čteme a slýcháme, že se letos přemnožily vosy, že jich tolik nikdy nebylo, že jsou agresivní. Jenže možné přemnožení vos nelze podle odborníků nijak prokázat, chybí totiž exaktní data, databáze, vosy nejsou systematicky sledovány.
Dřív byla hlavním důvodem pro změnu vědeckého názvosloví rostlin jeho smysluplnost. Dnes se ale mění ve snahu obalit botaniku politickou korektností a očistit ji od pojmenování, která jitří nepříjemnou minulost.
Jsou značky piva, které nám chutnají a jiné, které bychom neservírovali ani nepřátelům. Prakticky žádné se ale nehodí k likvidaci slimáků. Ne že by tahle metoda úplně nefungovala, jen zkrátka není po stránce nákladů dostatečně působivá. Přitom to jde podobně, jen laciněji a lépe.
Zahradničení je fascinující. Nejen proto, že vám dopřává radost z pobytu na čerstvém vzduchu, čas strávený prospěšnou prací. Ale třeba i tím, že vám umožňuje neustále se vzdělávat, učit se nové věci. Třeba rozpoznat rozdíly mezi jednoletým a víceletým plevelem.
Jihoamerická teplomilná nutrie do naší přírody nikdy nepatřila, řadíme ji tedy mezi invazní druhy. V přírodě se však na mnoha místech naší země uchytili jedinci uniklí z chovů a nechovají se zrovna předpisově. Ovšem bobr, tedy ten evropský, to je jiná. Ještě na konci 90. let v naší přírodě vzácnost, dnes již mnohde nechtěný, nežádoucí. A vytlačovaný do chráněných oblastí. Jinde již hrozí jeho odstřel. I v případě bobra totiž nemůžeme hovořit o předpisovém chování. Především vůči lidskému majetku.
Kdo právě pláče nad zmrzlými květy ovocných stromů a keřů ve své zahradě, měl by zbystřit. Existuje ovocný keř až stromek původem z Asie, který obvykle nakvétá až tak pozdě, že jeho květy nezmrznou. Plodí ochotně a bohatě, přičemž dostatečně vyzrálé plody chutnají výjimečně i syrové. Navíc z nich lze připravit kompoty, šťávy a marmelády, sladké moučníky a jiné dobroty. Plody přitom obsahují ohromné množství antioxidačního karoteniodu, který je údajně i účinnou prevencí rakoviny, například rakoviny prostaty. Řeč je o hlošině okoličnaté.
Kdo si ještě pamatuje z děsivé dětské četby o Ferdovi mravencovi s rudým šátkem na krku, jak byl málem uloven a pozřen krtonožkou, možná se při tomto slově i po desítkách let prapodivně zapitvoří. Zahrádkář ale zavětří a řekne si: „Jakože žere mravence? A k tomu ještě larvy? No skvělé, jen houšť...“
Bájný mytologický pták Fénix se proplétá napříč národy a kulturami. Zajímavé je, že má vždy společnou svou smrt spálením a následné zrození ze svého popela. Tato symbolika nemůže být náhodná, Fénix je patrně jakožto univerzální symbol zrození jedním z archetypů lidstva. A když si představíme, jak udiveně lidé zírali na rychlou obnovu krajiny po požáru již před tisíci lety a mnohem dříve, je nasnadě, že symbolika vzniknout musela. A právě to se nyní děje na spáleništích lesů (požářištích) v Českém Švýcarsku. Obnova zde probíhá neuvěřitelně rychle.
Například komár tygrovaný k nám putuje hned po několika trasách. A na jihu Slovenska, konkrétně v Bratislavě, už prokazatelně dokázal i přezimovat. Špatnou zprávou je, že přenáší horečku dengue, žlutou zimnici či virus zika, tedy nemoci, které si obvykle přivážíme jako suvenýr z tropů. Dovede ale zůstat na trvalo, nebo jde jen o výjimku?
Orsej jarní neboli babí pysk je bylina, která dříve léčila kurděje, bradavice a hemeroidy, později se však upustilo od její aplikace na pokožku, protože mohla způsobovat nepříjemné puchýřky. Nedoporučuje se dokonce ani trhat. Stejně tak se upustilo od konzumace, protože je prostě jedovatá. Od středověku se tato rostlina používal jako účinný prostředek pro zastavení krvácení, proto také fungovala pro svou svíravou schopnost právě na hemeroidy. V každém případě jde však o krásně kvetoucí bylinku s pohlednými vejčitými listy, ke které se ale musíme sklonit hodně nízko, stonky nemá vyšší jak 15 cm.
Zaujal mě výňatek z knihy Radka Mikuláše “Krajiny typu dandžia a jiné eseje o vědě“, kde autor dochází na základě výzkumů mladého českého přírodovědce Stanislava Knora k překvapivému zjištění, že možná žijeme v době, kdy je hmyz čtyřikrát početnější (či žravější), než byl kdy předtím. A že tedy neustálé katastrofické strašení vymíráním hmyzu a prudkým poklesem biodiverzity vlastně může být jen návratem do původního stavu.
Kolegova švagrová vytáhla z truhlíku jakési prapodivné patvary hmyzu a poslala nám fotografie v domnění, že jde o larvy lalokonosce. A ano, je to lalokonosec, ale ne larvy, nýbrž kukly. Kukla lalokonosce je totiž volná, s pohyblivými tělními přívěsky (čili základy pohybových orgánů, noh a tykadel), je žlutobílá, jakoby průsvitná a tvarem připomíná dospělého brouka. Lalokonosec je bohužel nepříjemný škůdce, jehož larvy způsobují vážné škody na koříncích rostlin, dospělci pro změnu páchají škody okusem listů a někdy i žírem celých rostlin. Braňte své rostliny, pokud na tyto škůdce narazíte.
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
„My, čeští zahrádkáři, jsme “kabrňáci“, zkušenosti nabíráme od předešlých generací a sebe samých navzájem. Také samozřejmě sami, postupně, po celý svůj život. Navíc stále studujeme. A nějaký ten škůdce rostlin či choroba nás jen tak nezaskočí,“ pronesl by zajisté na pravidelné schůzi kdejaký předseda místního zahrádkářského svazu. A pokračoval by výčtem aktuálně hrozících rostlinných patogenů. Jenže svět a doba se mění a objevují se jak invazní druhy škůdců, tak choroby, s jakými jsme se dosud nesetkali. Pomoc však máme stále po ruce. A zdarma.
Invazní rostliny tropí neplechu všude, kde se jim začne dařit. Především začnou potlačovat původní druhy. Existují seznamy nejnebezpečnějších invazních druhů pro konkrétní geografické a tedy i klimatické oblasti, lokality. Jenže poslední výzkumy ukázaly, že to není až tak jednoduché. Že invazní druh nezačne hned páchat zlo, ale že se dlouhou dobu adaptuje na své prostředí, testuje je, než skutečně udeří. Vlastně jsou veškeré nepůvodní rostlinné druhy potenciální tikající časovanou bombou, jejíž výskyt může přerůst v invazi. Proč je toto poznání až tak burcující a nemělo by nás nechat chladnými?
Jahodový strom, tak se říká stálezelenému pokojovému keři, jehož šťavnaté plody chutnají podobně jako jahody. Potřebujete k tomu jediné, od dubna do října letnit tuto subtropickou pokojovou rostlinu na slunném stanovišti, nebo alespoň v polostínu.
Pěkně prodražit se nám může sběratelská vášeň, touha po zisku, ale i prachobyčejná neznalost (zákona), která samozřejmě neomlouvá. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů rostlin v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů ze zahraničí, ve druhém případě jde o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se ale může třeba i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s povolením pěstování určitého množství marihuany totiž vlastně vůbec není pravda. Mýty vedou a legislativa je v tomto případě prapodivná.
Světle hnědí mravenci faraoni jsou typicky zimní pohromou každé domácnosti. Úspěch jejich invaze neplyne jen z naší neopatrnosti, ale též z unikátních rysů chování tohoto živočišného druhu. Zatočit s nimi není lehké.
Prodražit se může sběratelská vášeň, touha po zisku i neznalost. V prvním případě jde o sběr chráněných druhů v naší přírodě a pašování rostlinných suvenýrů z dovolené, ve druhém případě o prodej namnožených rostlin, kdy jsou konkrétní kultivary chráněny autorsky a ve třetím případě o neznalost invazních druhů, které se z našeho pozemku šíří dál do přírody. Prodražit se však může i bájných 5 povolených samičích rostlin konopí. Ona to s tím "dovolením" totiž vlastně vůbec není pravda.
Dobrovolníci začali sbírat podpisy pod petici požadující změnu zákonů, aby bylo jasné, kdo má ohledně toulavých koček jaké povinnosti. Především chtějí, aby existovala zákonná povinnost kastrace toulavých koček pro města a obce. Současná legislativa jim to totiž nenařizuje. Podle statistického úřadu Evropské unie Eurostat přitom žilo v České republice v roce 2019 více jak 28,5 tisíce toulavých koček a kočku domácí chová přibližně 22 % českých domácností (cca 1,2 milionu koček). Hranice mezi opečovávanou kočičkou a kočičím bezdomovcem je navíc tenká. Stačí, když kočička upadne v nemilost.