Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Za déle trvajícího horka a sucha nám již pravidelně vysychají zdroje vody. Vodu však potřebujeme stále, nejen k pití, mytí a vaření, ale i ke splachování toalety a zalévání v zahradě. A řešením je sběr a ukládání vody dešťové.
Na výsadbu stromů nebo tvorbu tůní a mokřadů, čili zlepšení stavu krajiny a především její lepší schopnost zadržovat vodu posílá Ministerstvo životního prostředí (MŽP) 60 miliónů korun. Tato částka by měla pomoci v boji se suchem.
Pořídit si nádrž na vodu je vynikající nápad. To ale neznamená, že by jeho provedení nemohlo skončit debaklem. I prodejci nádrží, kterým pro tentokrát dáme rádi za pravdu, po vás obvykle chtějí dopředu pár odpovědí. Třeba, kolik té vody vlastně budete chtít. Odkud a jakým způsobem ji budete zadržovat. Jak ji z nádrže budete dostávat ven. A s tím souvisí, na co vlastně budeme vodu využívat.
Hodně zjednodušeně lze rady pro zahrady v období sucha charakterizovat následujícím souvětím: Mulčujte, kde můžete, zadržujte vodu na svém pozemku, vytvářejte co nejvíce stínu, volte rostliny nenáročné na zálivku, sbírejte ze střech dešťovou vodu a sekačku nechte po většinu sezóny uskladněnou.
Svědí vás štípanec na ruce? Poškrábete se, a je to hned lepší. Přítomnost otravného bodajícího a pískajícího komára v pokoji to ale nevyřešilo, viďte? Se suchem v Čechách je to podobné. Nepomůže nám podrbání občasným deštěm, když bude krajina v současném stavu. Odpověď na problém se suchem totiž neleží v šedivých dešťových oblacích, ale dole pod nimi, v krajině, v půdě.
Strom na zahradě je investicí s více než stoprocentní návratností. Stín, čistý a chladnější vzduch, izolace hluku, estetika. Znáte to. Jenže každá investice potřebuje péči, alespoň minimální. A to v případě každého stromu, i toho dočista obyčejného, znamená zalévat. Jak a kdy?
Předpověď na léto nejspíš nepřekvapí, je plná nedeštivě-suchých dní a tropického horka. Psychicky se na tom můžeme připravovat už od zimy, ale stromy na našich zahradách a v sadech bychom mohli na vlnu veder připravit i fyzicky. Jak? Zavlažovacími vaky.
Máte pozemek, na kterém byste rádi vysázeli stromy, ale schází vám znalosti, čas či síly výsadbu uspořádat? Poradíme, co je potřeba při výsadbě na vlastním pozemku ohlídat a kde případně požádat o radu, finance či pomocnou ruku.
Zima je náročným obdobím pro všechna zvířata, žijící volně v přírodě. Výjimkou nejsou ani ptáci, kteří se pohybují v našich zahradách a okolí. Sníh a mráz pro ně představují ztížené podmínky pro hledání živočišné i rostlinné potravy. Proto bychom jim měli s krmením pomoci. Aby však naše pomoc byla skutečně účinná, je potřeba dávat ptákům takové krmení, které jim prospěje a neohrozí je na zdraví nebo životě.
Mysleli jste si, že zakládáte svou novou zahradu a nebo udržujete tu stávající právě kvůli rostlinám? Omyl! V každé zahradě je jich řádově méně než živočichů. A nemám nyní na mysli zrovna pejsky, kočičky a jiná domácí i užitková zvířata. Začněme těmi nejmenšími, tedy těmi, co vidíme pouze v mikroskopu, a kterých je nejvíce.
Nemusíme jen sypat do krmítek a lít čistou vodu do pítek ptákům, připravit ježkovi, plazům a jiným živočichům nějakou tu hromádku s listím, kameny a trouchnivějícím dřevem, přilákat můžeme na zahradu i tvory, jejichž dovádění rády pozorují nejen děti, ale i dospělí. Totiž veverky. A dokonce mohou přestat býti zcela plaché, na blízkost člověka si zvyknou. A nebo jim můžeme naopak nosit něco dobrého do míst, kde se vyskytují. Svátky vánoční jsou pro výlet za veverkami s dobrotami ideální.
S dobrými úmysly a ptačími krmítky je to podobné. Mají pomáhat, ale někdy spíše škodí. Výběr materiálu ptačího krmítka podléhá svobodné volbě, kreativitě se meze nekladou. Je ale třeba dávat pozor, abychom ptactvu neublížili.
Posledních několik let se hmyz postupně vytrácí z naší přírody a je k tomu hned několik důvodů. Jedním z nich je ztráta jejich přirozeného prostředí, obzvláště ve městech. Ztrácí prostor, kde by se mohli ukrýt a klást své larvy. Hmyz je přitom velmi důležitá součást potravního řetězce. Postavte pro ně hmyzí domeček a pomůžete tím i své zahradě. Přilákáte opylovače a poskytnete útočiště užitečnému hmyzu.
Nejedná se jen o pěknou dekoraci či počin pro ochranu naší fauny. Pokud hmyzu na zahradě postavíte hmyzí domeček, odmění se vám hned ve dvou směrech. Hoteloví hosté vaši zahradu opylují a zároveň ji ochrání před mšicemi a jinými škůdci.
Snadné to není. Jako každá změna k lepšímu je to vlastně docela pracné, a žádá si to vaši pozornost, účast a jistou disciplínu. Kočka je totiž šelmou a touha lovit k její pudové povaze prostě přirozeně patří. Změnit její chování příliš nelze, ale znemožnit jí lovit malé savce a ptáky možné je. Pokud budete chtít.
Láska ke kočkám nás nutí přehlížet, že tihle naši miláčci jsou jednou z největších hrozeb pro živou přírodu kolem nás. V Evropě ročně kočky zahubí víc ptáků, než kolik zvládnou dráty vysokého napětí, pesticidy hnané zemědělství, a střelci i pytláci dohromady.
Co je to pláč? Z definice jde o doprovodný jev některých emocí, především smutku. Plakat lze ovšem také kvůli bolesti nebo pocitům vzteku, beznaděje. I kvůli silné radosti. A pokud bychom měli v popisu tohoto hluboce pohnutého citového projevu pokračovat dál, hodí se zmínit i to, že pláč často doprovází nejen ronění slz, ale jako zvukový doprovod také vzlykání a štkaní. A často rovněž lkaní, bědování či lamentování. Nebo úpění a zoufalé steny. Případně výkřiky radosti. Podle situace. Co ale pláč a rostliny?
Zní to honosně, hovoří se o autorovi této nové věhlasné myšlenky, dokonce podle něj vznikl nový pojem Miyawakiho mikrolesy. Mohou vyrůst doslova na pár metrech čtverečních a mají pomáhat s důsledky globálního oteplování, jednoduše řečeno mají zlepšovat mikroklima ve městech a zvyšovat biodiverzitu. Když to ale úplně zjednodušíme, jde o prachobyčejná neudržovaná křoviska, houštiny s několika rostlinnými patry, prostě přesně ta neudržovaná a nevzhledná zákoutí, po kterých se kvůli zvýšení biodiverzity volá i v našich zahradách.
Při krmení ptactva na krmítkách můžeme snadno napáchat více škody než užitku. Ne nadarmo se v zoologických zahradách zakazuje krmení zvířat, případně si můžete na konkrétních místech pouze koupit trochu vhodného krmiva. A v přírodě si přikrmování zvěře řeší zásadně myslivci. Pak se pustíme se svými útlocitnými dušičkami do záchrany ptactva nebeského, která však může mít spíše rysy nevědomé likvidace. Proč? A jak to dělat správně?
Od pátku 10.1. až do neděle 12.1. se můžete jako laici zúčastnit výsostně vědecké práce. Najdete si útočiště poblíž krmítka, abyste ptáky nerušili, a přesně hodinu si zapisujete, jací a v jakém počtu krmítko navštěvují. Svůj počin pak můžete zopakovat další přesnou hodinu na stejném místě, nebo na jiných stanovištích. A vůbec nemusí jít jen o krmítka.