Vše o ochraně přírody a ekologii v souvislosti s bydlením, stavbou a zahradou. Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, jak minimalizovat svůj dopad, jak bojovat se změnou klimatu?
Za déle trvajícího horka a sucha nám již pravidelně vysychají zdroje vody. Vodu však potřebujeme stále, nejen k pití, mytí a vaření, ale i ke splachování toalety a zalévání v zahradě. A řešením je sběr a ukládání vody dešťové.
Na výsadbu stromů nebo tvorbu tůní a mokřadů, čili zlepšení stavu krajiny a především její lepší schopnost zadržovat vodu posílá Ministerstvo životního prostředí (MŽP) 60 miliónů korun. Tato částka by měla pomoci v boji se suchem.
Pořídit si nádrž na vodu je vynikající nápad. To ale neznamená, že by jeho provedení nemohlo skončit debaklem. I prodejci nádrží, kterým pro tentokrát dáme rádi za pravdu, po vás obvykle chtějí dopředu pár odpovědí. Třeba, kolik té vody vlastně budete chtít. Odkud a jakým způsobem ji budete zadržovat. Jak ji z nádrže budete dostávat ven. A s tím souvisí, na co vlastně budeme vodu využívat.
Hodně zjednodušeně lze rady pro zahrady v období sucha charakterizovat následujícím souvětím: Mulčujte, kde můžete, zadržujte vodu na svém pozemku, vytvářejte co nejvíce stínu, volte rostliny nenáročné na zálivku, sbírejte ze střech dešťovou vodu a sekačku nechte po většinu sezóny uskladněnou.
Svědí vás štípanec na ruce? Poškrábete se, a je to hned lepší. Přítomnost otravného bodajícího a pískajícího komára v pokoji to ale nevyřešilo, viďte? Se suchem v Čechách je to podobné. Nepomůže nám podrbání občasným deštěm, když bude krajina v současném stavu. Odpověď na problém se suchem totiž neleží v šedivých dešťových oblacích, ale dole pod nimi, v krajině, v půdě.
Strom na zahradě je investicí s více než stoprocentní návratností. Stín, čistý a chladnější vzduch, izolace hluku, estetika. Znáte to. Jenže každá investice potřebuje péči, alespoň minimální. A to v případě každého stromu, i toho dočista obyčejného, znamená zalévat. Jak a kdy?
Předpověď na léto nejspíš nepřekvapí, je plná nedeštivě-suchých dní a tropického horka. Psychicky se na tom můžeme připravovat už od zimy, ale stromy na našich zahradách a v sadech bychom mohli na vlnu veder připravit i fyzicky. Jak? Zavlažovacími vaky.
Máte pozemek, na kterém byste rádi vysázeli stromy, ale schází vám znalosti, čas či síly výsadbu uspořádat? Poradíme, co je potřeba při výsadbě na vlastním pozemku ohlídat a kde případně požádat o radu, finance či pomocnou ruku.
Zima je náročným obdobím pro všechna zvířata, žijící volně v přírodě. Výjimkou nejsou ani ptáci, kteří se pohybují v našich zahradách a okolí. Sníh a mráz pro ně představují ztížené podmínky pro hledání živočišné i rostlinné potravy. Proto bychom jim měli s krmením pomoci. Aby však naše pomoc byla skutečně účinná, je potřeba dávat ptákům takové krmení, které jim prospěje a neohrozí je na zdraví nebo životě.
Mysleli jste si, že zakládáte svou novou zahradu a nebo udržujete tu stávající právě kvůli rostlinám? Omyl! V každé zahradě je jich řádově méně než živočichů. A nemám nyní na mysli zrovna pejsky, kočičky a jiná domácí i užitková zvířata. Začněme těmi nejmenšími, tedy těmi, co vidíme pouze v mikroskopu, a kterých je nejvíce.
Nemusíme jen sypat do krmítek a lít čistou vodu do pítek ptákům, připravit ježkovi, plazům a jiným živočichům nějakou tu hromádku s listím, kameny a trouchnivějícím dřevem, přilákat můžeme na zahradu i tvory, jejichž dovádění rády pozorují nejen děti, ale i dospělí. Totiž veverky. A dokonce mohou přestat býti zcela plaché, na blízkost člověka si zvyknou. A nebo jim můžeme naopak nosit něco dobrého do míst, kde se vyskytují. Svátky vánoční jsou pro výlet za veverkami s dobrotami ideální.
S dobrými úmysly a ptačími krmítky je to podobné. Mají pomáhat, ale někdy spíše škodí. Výběr materiálu ptačího krmítka podléhá svobodné volbě, kreativitě se meze nekladou. Je ale třeba dávat pozor, abychom ptactvu neublížili.
Posledních několik let se hmyz postupně vytrácí z naší přírody a je k tomu hned několik důvodů. Jedním z nich je ztráta jejich přirozeného prostředí, obzvláště ve městech. Ztrácí prostor, kde by se mohli ukrýt a klást své larvy. Hmyz je přitom velmi důležitá součást potravního řetězce. Postavte pro ně hmyzí domeček a pomůžete tím i své zahradě. Přilákáte opylovače a poskytnete útočiště užitečnému hmyzu.
Nejedná se jen o pěknou dekoraci či počin pro ochranu naší fauny. Pokud hmyzu na zahradě postavíte hmyzí domeček, odmění se vám hned ve dvou směrech. Hoteloví hosté vaši zahradu opylují a zároveň ji ochrání před mšicemi a jinými škůdci.
Snadné to není. Jako každá změna k lepšímu je to vlastně docela pracné, a žádá si to vaši pozornost, účast a jistou disciplínu. Kočka je totiž šelmou a touha lovit k její pudové povaze prostě přirozeně patří. Změnit její chování příliš nelze, ale znemožnit jí lovit malé savce a ptáky možné je. Pokud budete chtít.
Láska ke kočkám nás nutí přehlížet, že tihle naši miláčci jsou jednou z největších hrozeb pro živou přírodu kolem nás. V Evropě ročně kočky zahubí víc ptáků, než kolik zvládnou dráty vysokého napětí, pesticidy hnané zemědělství, a střelci i pytláci dohromady.
Snaha popisovat a škatulkovat svět kolem sebe je lidem vlastní. Rádi máme ve věcech pořádek, líbí se nám, když je ve všem zavedený nějaký systém. Jenže taková snaha se může obrátit proti nám. Třeba když se pokoušíme pěstovat nějaký druh rostliny v klimatu, který mu nesvědčí. Rady vyčtené z chytrých knih nám tu ne vždy pomohou. A tehdy je třeba dát na selský rozum.
Co když to uděláme v zahradě opačně než věční údržbáři a plánovači? Když budeme naopak požadovat maximálně chaotické uspořádání a vzhled s minimálním vlastním přičiněním? Výsledkem bude jistý řád, který však nebude na první pohled patrný. Kdo půjde kolem, řekne nepořádek a hnidopich dokonce zakřičí „bordel“.
Ve skutečnosti jen málo stromů uhyne řekněme přirozeným způsobem, stářím. I když by se mohlo zdát, že nejčastěji je tomu na vině sucho, hniloba nebo nepřátelsky se chovající škůdci, v drtivé většině případů k jejich zániku napomáháme sami. Třeba tím, že je všemožně mechanicky přetěžujeme a narušujeme.
Zahrada bez trávníku je pro mnohé z nás, vlastně zřejmě většinu, něčím nepředstavitelným. Extrémní změnou, pošetilostí, nesmyslem a dokonce i drzostí. Pro někoho však může jít o originalitu, spontánní rozhodnutí, nebo dokonce velmi promyšlený koncept. A impuls? Ten v sobě máme ukrytý všichni, je jím nekonečná péče o trávníky. Jak dopadla konkrétně zahrada v rakouském Burgenlandu?