Jak na pěstování zeleniny? Články, rady a tipy od zkušených zahrádkářů na jednom místě. Nechte si poradit!
Skladování ovoce a zeleniny začíná už samotnou sklizní a pokračuje výběrem správných skladovacích nádob a místa uskladnění. Přečtěte si několik prověřených rad a tipů, které vám pomohou uchovat úrodu.
Rajčata nám v zahradě plodí, dokud mohou, tedy dokud nezačnou mrazíky a nebo plody nezničí plísně. A jelikož bylo letošní léto deštivé a chladné, někdo dokonce začal sklízet až od konce srpna a někdo se plodů rajčat vůbec nedočkal, začaly hnít ještě zelené. Každopádně však bude brzy třeba sklidit všechny plody, i ty zelené a ještě nehnijící, nenapadené plísní. Co s nimi?
Kiwano má zvláštní sladkokyselou chuť a lidmi je řazeno mezi plodinu exotickou, ovšem lze je pěstovat ve sklenících za stejných podmínek, jako pěstujeme okurky a nebo papriky. Prostě jde o plodinu, která může obohatit náš stůl z vlastních výpěstků. A určitě je to zelenina. Třeba hned v příštím roce můžete začít, respektive již ke konci zimy rychlením sazeniček spolu s okurkami, paprikami, rajčaty, cuketami, dýněmi, patizony, lilkem apod.
Pálivé chilli papriky, ona vcelku populární plodová zelenina s pikantním přídechem, jež má blízko k čeledi lilkovitých, patří mezi víceleté rostliny. Tím je asi řečeno vše podstatné. Když investujete energii do jejich přezimování, oplatí vám to příští rok brzkým nástupem do květu i mnohem vydatnější úrodou. A teď vám poradíme, jak je správně přezimovat.
Co se ukrývá za letošními problémy s pěstováním teplomilné zeleniny, tedy nejen rajčat? Proč se jí poslední dva roky na venkovních stanovištích mnohde příliš nedaří?
Co může být radostnější odměnou celoroční snahy a píle, než koše a bedýnky plné úrody? Inu, občas by mohl potěšit i nějaký rekordní kousek. Jenže světová konkurence v oblastí rekordů vypěstovaného ovoce a zeleniny je těžká.
Uvádí se, že luskoviny dovedou obohatit jeden hektar půdy až o 40 kg dusíku (ale i mnohem více), což je ohromné množství. Mohou za to hlízkové bakterie, které se vyskytují na kořenech rostlin čeledi bobovité, s nimiž žijí v symbióze.
Nesmysl? Ale kdepak, pokud do rovnice dosadíme správná slova. Zalévání vidlemi (a nebo třeba i lopatou), to je vlastně mulčování. A zalévání motykou představuje kypření vrchní vrstvy půdy, díky kterému se zde bude voda lépe držet. Vlastně tedy nejde o zalévání, ale o způsoby, jak si zálivku zjednodušit a snížit spotřebu zálivkové vody. Navíc lze sáhnout ještě po jedné vychytávce, zavlažování pomocí zapuštěných nádob.
Plíseň okurková se nespecializuje pouze na okurky, jak jméno plísně napovídá, ale také na cukety. Smutné je, že tato plíseň výrazně sníží odrůdu a dokonce dovede i zlikvidovat celé rostliny. Zprvu se začnou na listech tvořit bílé až šedavé skvrny a nakonec povlaky na celých plochách listů. A jak začne plíseň napadat i plody, máme po úrodě.
Ne každou zeleninu sice můžeme mít vedle jakékoli jiné, ale existují druhy, které si navzájem nepřekáží a některé se dokonce podporují. Prostě je to s rostlinami a zeleninou obzvláště podobné jako v případě mezilidských sousedských vztahů.
Některé užitkové záhony pomalu a postupně zejí prázdnotou, je však stále ještě možné je něčím zaplnit. Zeleninou, která nám ještě letos stihne odplodit. Která to je?
Nemáte zahrádku a dokonce ani terasu, lodžii a nebo alespoň balkón? I vy si můžete užívat domácí zdravou zeleninu, ovšem v dosti miniaturní podobě oproti rostlinám na záhonech a ve sklenících.
Hlávkový salát je již téměř přežitkem, stále se pěstuje, ovšem na trh prorazily mnohem křupavější a lahodnější druhy salátů. Však u toho hlávkového je vždy největší rvačka o srdéčko (košťál) a to je malé a každá hlávka má jen jedno. Ovšem třeba takový salát ledový, jako by tvořilo pouze křupavé srdéčko. Problémem je ale u salátů hořká chuť. Kde se bere a jak to poznat?
Akvaponický systém povyšuje hydroponické pěstování o akvakulturu, chov ryb. Odpadní vodu od ryb totiž recykluje jako hnojivo. Jde o téměř uzavřený koloběh vláhy a živin, který šetří vodu i půdu. Podívejte se na video.
Po řemeslné stránce sice žádný tesařsko-truhlářský skvost, ani s výběrem materiálu a jeho opracováním jsme se příliš nezabývali. Přesto naše původně provizorní okurkoviště již slouží pátý rok a ještě dlouho sloužit bude.
Mrkev v záhonu klidně kropte, jak je libo, ale teplomilnou plodovou zeleninu je třeba zalévat jinak. Opakování stále stejných chyb vede ke snížení úrody. A některé by rostliny dokonce nemusely ani přežít, obzvláště ty mladé, které se teprve nedávno probudily k životu.
Velké změny se nedají dělat v malých měřítcích, když mají mít požadovaný efekt. Příslib budoucnosti lidstva, založený na užívání obnovitelných zdrojích energie – solárních panelech, doprovázený precizním skleníkovým zemědělstvím - zajišťujícím potravní bezpečnost, však až donedávna nedával v praxi mnoho smyslu. Nyní, díky sympatickému výzkumnému projektu, to už vypadá o dost lépe.
Venkovní vertikální vegetační stěny jsou po všech stránkách efektní nápad. Vytáhnout záhonky do výšky a pokrýt s nimi třeba stěny domu se prostě vyplatí. A nemusí to být ani velká dřina. Záleží, jak důkladně to pojmete.
Jestli má smysl zrovna pěstovat rajčata v zavěšených nádobách kořeny vzhůru, to skutečně nevím. Jistá logika mě napadá, není třeba vyvazovat výhony a rostliny by se neměly polámat. Ovšem zkoušet to nemíním (a žena si právě ťuká na čelo, že chci o takové hlouposti vůbec psát). Jsme však lidé různí a zvídaví a kdo má malý prostor pro své pěstování, možná právě pro něj půjde o objev nevídaný. A je netradičních možností pěstování mnohem více.
Jedni chtějí vydělat, druzí především chránit přírodu a naše původní rostlinné i živočišné druhy. Ekologové se s ekonomy prostě jen tak nedohodnou a do všeho ještě vstupuje politika. Řeč je o čmelácích, nezbytných opylovačích, kteří však mohou škodit svému vlastnímu rodu. Tedy sobě navzájem.