Až naprší a uschne, říká se. Od pozdního jara to na řadě míst Česka většinou vypadá jinak. Schne, aniž by předtím pořádně zapršelo. Komplikace to je, ale nemusí být úplně katastrofální. Stačí začít pár věcí dělat jinak, a některé nedělat vůbec.
Pochlubit se fotografií své vykvetlé stapelie vřele doporučujeme. Horší už to bude s její fyzickou prezentací, když zrovna tato právě vykvetlá rostlina zapáchá. Květy ve tvaru pěticípé hvězdy má opravdu grandiózní, ovšem puch, který produkuje, vyžene z bytu nejen zájemce o konfrontaci s touto raritou, ale i vás samé. Dobrá zpráva však je, že silný puch připomínající zápach lejna anebo mršiny, vlastně obojího dohromady, trvá jen krátce. A dokonce existuje i druh, jehož výrazné květy nezapáchají.
Živý deštník je pryšec, který si své přiléhavé a tak trochu netradiční české jméno získal okamžitě, jakmile byl poprvé spatřen na výstavě sukulentů. Tento pryšec pochází z vnitrozemí Madagaskaru, kde roste jako endemit v pohoří Bongolava (800-1500 m.n.m) provincie Mahajanga. Je zde součástí opadavých lesů.
Co vyžadují pokojové rostliny v zimě, co je trápí, jak o ně pečovat? Proč mnozí pěstitelé svým pokojovkám neumožní odpočinek v období vegetačního klidu a jak to udělat, aby si rostliny opravdu odpočinuly? A jak je to s kaktusy, povýšenou sektou mezi sukulenty?
Kolik existuje zaručeně dobrých receptů na štědrovečerní bramborový salát? Asi tolik, jako je jeho strávníků. Kdo ho dělá, přidržuje se nějakého vlastního postupu, který považuje za správný a ideální. Nu, a s návody na ideální mix substrátu pro sukulenty je to podobné. Je jich tolik, co kaktusářů.
Subtropy a tropy mají jednu specialitu, produkční pěstování kaktusů. A právě opuncie jsou nejčastěji pěstovaným kaktusem kvůli chutným plodům. V Maroku jsem je ochutnával poprvé a samozřejmě jsem si při loupání plodů opuncie nevzal rukavice, vlastně jsme s sebou ani žádné neměli. Droboučké trichomy, respektive trny s háčky (takzvané glochidie), se mi zapíchaly do prstů a byl to velice nepříjemný zážitek. Chuť opuncií za to ale stála.
Do rodu Epiphyllum patří nám dobře známé kaktusy vánoční a velikonoční a právě jejich příbuzným je i Epiphyllum oxypetalum. A co se týká krásy květů, rozhodně tento americký krasavec poráží všechny známé konkurenty.
Dorstenie pochází ze Somálska, Keni, Tanzánie, Saudské Arábie, Ománu, Jemenu a Etiopie. Její areál rozšíření je tedy dosti velký. V podobě byliny a keře ji najdeme v severovýchodní Africe a na Arabském poloostrově, ale i v afrických tropech. Zaujme především svými zelenými kvítky plochého tvaru s dlouhými ostny po okrajích. Vlastně vypadají jako mořské hvězdice a nebo sluníčka.
Že se skalničky pěstují na skalkách už tak nějak vyplývá z jejich pojmenování. Co když je ale osadíme někam jinam? Malá změna přinese velký efekt.
Prastaré Welwitschie jsou jedním z největších zázraků evoluce. Původně to totiž byly stromy rostoucí v pralesech, ty se však před miliony let, kdy pralesy ustoupily a na jejich místech vznikly vlivem klimatických změn pouště, natolik přizpůsobily, že dokázaly přežívat v nových podmínkách. Další zajímavostí je rozmnožování těchto rostlin, přesto však není obtížné je pěstovat v domácích podmínkách. Stačí si koupit semínka.
Pojem xeriscaping je vlastně synonymem výsadby suchomilných rostlinných společenstev doplněných o štěrkový mulč. Tato zahradní úprava nevyžaduje závlahu a nebo jen v minimálním množství. Vzhledem k horkým létům a rizikům sucha jsou takto uspořádané zahrady velmi praktickým řešením. Navíc potřebují i minimální péči. Odjet na dovolenou? Žádný problém.
Více plánování a chystání na počátku, a méně práce později, nebo byste to raději měli naopak? Zhruba takový je ten nejpodstatnější rozdíl mezi extenzivní a intenzivní střešní zahradou. Co tu sadit?
Milovníkům takzvaných vánočních a velikonočních kaktusů představujeme příbuzného z rodu Epiphyllum, který nejenže v konkurenci ostatních nezapadne, ale mezi všemi vynikne. Opět jde o jednu z nejkrásněji kvetoucích rostlin světa, má však jednu libůstku, vykvete naráz pouze jednu noc v roce.
Opuncie jsou zjednodušeně řečeno kaktusy, které přežijí i mráz. Zatím u nás nejsou příliš rozšířené, ale je to tak trochu škoda. Třeba v Maroku na ně narazíte i ve vyšších polohách pohoří Atlas, kde v zimě pravidelně mrzne. Přitom jsou zcela nenáročné, stačí jim půdy chudé na živiny a suché, péči nevyžadují prakticky žádnou. A jako bonus poskytují chutné plody. Ne však v našich podmínkách.
Tlustice, Operculicarya decarey, Portulacaria afra a rody Adenium, Brachychiton a Trichodiadema, tyto rostliny patří mezi sukulenty, které můžeme pěstovat jako bonsaje. A je jich ještě mnohem víc. Dokonce je možné osázet misky na způsob bonsají i známými netřesky. Ovšem nejznámější ze zmíněných druhů a rodů jsou právě tlustice, ne náhodou jsme je zařadili na první místo výčtu.
Děláte si ke konci roku inventuru svých pokojovek a přemýšlíte, čím svou sbírku rozšířit, ozvláštnit? Bokarnea tlustokmenná, takzvaná sloní noha, rostlina z čeledi chřestovité, vám domů vnese trochu z atmosféry horkého, sluncem rozpáleného Mexika.
Za šera a mrazu zimy si umíme vážit i maličkostí. Třeba toho, když nás rozveselí záplava jasných kvítků na vánočním kaktusu, který si hoví na okně. Víte vlastně, odkud k nám přišel?
I kaktusy, jedinci této velké skupiny sukulentních rostlin, vyžadují přes zimu vhodné podmínky a péči. Odmění se nám hned v další sezóně a třeba i půvabnými květy. Jak kaktusy správně zazimovat?
Řeč je o kosmatcovitých rostlinách pocházejících většinou z jižní Afriky. Pro většinu pěstitelů sukulentů představují jeden ze základních stavebních kamenů sbírek. Prostě jsou nepostradatelné. Navíc patří do této skupiny sukulentních rostlin i živé kameny, které se rostlinám podobají až teprve v květu. A jde o skutečné skvosty pěstitelských sbírek.
Šrucha velkokvětá je teplomilnou a světlomilnou rostlinou, která otevírá své květy pouze za plného slunce. Stejně jako třeba gazánie. Vydrží přitom i ta největší vedra a sucha, jelikož dovede svými dužnatými stonky a lístky zadržet dostatek vody. Umí šetřit! A nám tak usnadňuje pěstování. Vlastně nepotřebuje skoro nic.
