Stavět tak, aby v domě bylo k přežití, i když jsou venku extrémní vedra. Zní to jako jednoduchý pokyn, kterého se ale vzhledem k narůstajícím průměrným teplotám stále hůře dosahuje. Architekti z Vietnamu otestovali jedno z možných řešení.
Podle některých studií dosahuje rozdíl v teplotách mezi městem a venkovskými oblastmi, kvůli klimatickým změnám i efektu tepelných ostrovů, osm až jedenáct stupňů Celsia. Své o tom ví obyvatelé z Duc, sídla, které leží na periferii Ho Či Minova města. Zatímco pro lidský organismus se optima pohybují v rozmezí od 24 – 28 ° C, tady loni zažívali úporné čtyřiačtyřicítky. A to vražedné klima, neschopnost jej trvale snášet, bylo tím hlavním podnětem celého projektu Nam House.
)
)
)
)
Jde sice o rodinný dům, ale V principu je to současně návrh nového formátu bydlení, který by našel široké uplatnění ve stavební praxi celého Vietnamu. A dost možná i jinde ve světě, protože teploty zdá se zatím opravdu neklesají. Nam House je koncipován tak, aby tlak enormních teplot na své lidské obyvatele umenšil, a učinil jejich život v extrémech snesitelnější. Dává dohromady trojici uživatelských „nastavení“ – místa pro práci, všední život i odpočinek - koncipuje je tak, aby to bylo k přežití.
Aby se tu dalo žít
Nam House není novostavbou, ale spíše velmi rozsáhlou rekonstrukcí a přestavbou. Nachází v menší uličce, disponuje parcelou o výměře 688 metrů čtverečních – a propojuje na ní dům mladé rodiny s domem jejich babičky. Zástavba, o výměře užitné plochy 180 metrů čtverečních, je tak poměrně rovnoměrně rozčleněna do tří samostatných objemů, stavebních bloků. Přičemž ten „čelní“ a „týlový“ blok propojuje prázdný prostor.
)
)
Architekti v rámci přípravy projektu složitě rozvažovali bioklimatická opatření a modelovali to, jak dům přijímá, akumuluje a sálá ven teplo – aby tomu mohli stavební cestou lépe předcházet. Dosahují toho, mimo jiné, trojvrstvým řešením hlavních zdí. Ty jsou stavěny tak, aby zabránily přenosu tepla přes konstrukční povrch. V detailu: vnější plášť budovy je chráněn 250 mm silnou stěnou.
Přičemž první pevná cihlová vrstva, efektivně blokuje většinu tepla ze slunečního záření. Tato vrstva má výhodu velké tepelné odolnosti, ovšem její nevýhodou je dlouhodobé akumulační zadržení tepla. Druhá vrstva je vzduchová, zcela odděluje vnitřní stěnu od vnější stěny, která je neustále zahřívána sluncem. Tím se minimalizuje přenos tepla z vnější stěny na vnitřní stěnu. Třetí vrstva, vnitřní stěny, jsou postaveny z provětrávaných perforovaných cihel.
)
)
Vzduch jako izolant
Využitím struktury těch dutých otvorů může zvýšit vrstvu vzduchového polštáře, což snižuje přenos tepla. Samotný kontakt s vnější vrstvou stěny nepřetržitě ohřívanou slunečním zářením vzduch sice také ohřívá, nicméně množství přenášeného tepla je mnohem menší než jev přímého vedení tepla. A při průchodu třemi vrstvami konstrukce tak je teplo ze slunce zcela blokováno. Zároveň má vnější stěna tloušťku pouze 80 mm a při západu slunce může velmi rychle uvolňovat teplo.
)
)
K tomu je samozřejmě zapotřebí přičíst ještě minimalizace příjmu slunečního záření vnějším zastíněním a vegetací, a též efekt přirozené ventilace, provívání. A přítomnost vnořených vodních ploch a rostlin, které listy transpirují vodu. O zbytek se stará „přirozená“ orientace místností uvnitř jednotlivých stavebních bloků. Výsledkem těchto opatření je, že teplota uvnitř takové domácnosti je standardně o 8 -10° C nižší, než ve venkovním prostředí.
Zdroj: Creative Architects
Foto: Hiroyuki Oki
