Některé projekty se navrhují doslova samy. Polovinu práce tu odvedla dramatická scenérie, příroda a moře. O zbytek se postaraly železobetonové opěrné zdi a kreativita architektů. Výsledkem je nenáročné obydlí, které působí exkluzivním dojmem.
Tam, kde končí na západě Barcelona, začíná comarca Premiá de Dalt. Malinký okrsek, který někdy bývá nesprávně označován za předměstí španělské metropole. Není jím, je svébytnou správní oblastí. Z charakteru hlavního města si přitom ponechává jen rozpálené podnebí a těsnou blízkost moře. Jinak je velmi poklidným a turisty neobjeveným rájem. Proto se sem začínají obyvatelé rušného města stěhovat.
)
)
)
)
Pro pohodu ve dvou
Za svůj si ho vyvolil mladý a (zatím ještě)bezdětný pár. Právě proto, že s ratolestmi ještě nepočítají, mohli si dovolit zainvestovat do obydlí, které zatím nabízí spíše radosti života. Provedení pravidelného dvoupodlažního domu je tedy v některých aspektech úsporné, ale přitom docela komfortní. Pozemek, stavební parcela, byla levná – situována je totiž do strmě se svažujícího pozemku, na hranici zastavitelnosti. Tento neduh, doplněný o nezpevněnou příjezdovou cestu, ale bohatě kompenzuje panoramatický výhled na moře.
Požadavky páru na architekty byly relativně skromné. Dům měl nabídnout společný obytný prostor s přístupem ven, plně integrovanou kuchyň, dvě ložnice (hlavní a pro návštěvy, která by teoreticky mohla v budoucnu sloužit jako dětský pokoj), flexibilní prostředí bez jasné definice pro každodenní využití (tvůrčí prostor, kancelář pro home-office), dvě koupelny, toaletu a garáž. V rámci pravidelných dispozic „kostky“ domu – tvaru optimalizovaného na malou plochu stavební parcely – vše na 140 metrech čtverečních užitné plochy.
)
)
)
)
Vzhůru do svahu
Příjezdová cesta se nachází pod svahem, a tam byla také umístěna garáž. K vlastnímu obydlí se musí vystoupat. A protože tím dochází „k práci s hmotou kopce“, bylo rozhodnuto obytný objekt založit na dvou úrovních. Otevřené přízemí veřejného charakteru, v podstatě bez dalšího členění a s velkými okny. A hlavně s přístupem na venkovní terasu, s cílem vytvořit pobytový prostor se silnou vazbou na výjimečné prostředí. V horní úrovni se ukrývají soukromé pokoje, které jsou klidnější.
)
Protože jsou ale stálí obyvatelé jen dva, rozhodli se narušit vertikální rozměr stavby z interiéru tím, že vytvoří přesah. Propojení mezi patry, kruhový výřez, který zdvojnásobuje výšku stropů. Společenský život se tak propojuje se soukromým, na horní úrovni. Člověk sedící v kanceláři v patře tak může komunikovat s člověkem v kuchyni. Zvenčí se pak dělení na společenské/soukromé jasně materializuje, v podobě odlišných materiálů podlaží. Přízemí je ze železobetonových opěrných zdí.
)
Pevný materiál pro solidní řešení
Jsou zapuštěné do svahu a ocelové H sloupy umožňují otevření velkých oken, která tvoří základnu z obnaženého betonu a průhledných ploch. Horní úroveň je mezitím ve svých čtyřech fasádách obložena dřevěnými deskami z PVC se systémem z posuvných panelů, které umožňují ochranu před slunečním zářením a otevírají se, aby bylo možné provětrat dům nebo vychutnat si výhled. Vyniká tak design jednoduchých linií, bez zbytečných ozdob a s důrazem na detail. Vše tu pochopitelně směřuje čelem k moři, malý háj borovic na vrcholku svahu scenérii jen uzavírá.
)
)
Na první pohled obydlí působí velmi luxusním dojmem, jako letní sídlo. Ale po prozkoumání jednotlivých detailů – přiznaného pohledového betonu překladů stropů, přemíra kovových konstrukcí, PVC – je zřejmé, že si tu majitelé počínali velmi úsporně. Život mají ještě celý před sebou, a tak jim výhled na moře zatím stačí. Je to pořád lepší, než hlučná a sluncem rozpálená Barcelona.
Materiály: ALVMTR, Alejandro Suarez
Foto-kredit: José María Nicolás Paredes
)
)
