Když to vezmeme historicky, nejprve byly hmoždíře, poté až ruční mlýnky a nakonec i mlýnky elektrické. Na otázku, zda byla nejprve slepice a nebo vejce, odpovědět nelze, v případě hmoždířů a mlýnků je však jasno. V mnoha případech ale jde i o pěkné designové kousky, které se nemusíte stydět v kuchyni vystavit. Především by se ale měly používat. Jak si doma nadrtit koření, ale třeba i hrubozrnnou sůl?
Rozdíl mezi hmoždířem a mlýnkem na koření
Hmoždíř je nádoba, která slouží k roztloukání a drcení koření či bylinek, případně soli apod. Skládá se ze dvou částí, samotného hmoždíře, čili nádoby, která má uvnitř oblý tvar, a z podlouhlé paličky s rozšířeným koncem (tlouk, tlouček a nebo trdlo). Pokud si koření čerstvě nadrtíme v hmoždíři, kořeněné pokrmy chutnají mnohem lépe. Materiály k výrobě hmoždířů jsou různé: kámen, keramika, dřevo i kov. Vlastně platí, že právě hmoždíř (miska se zdrsnělým či hladkým dnem a tlouk) patří k vybavení kuchařů, kteří chtějí, aby jejich pokrmy chutnaly co nejlépe.
Čerstvě nadrcené koření a byliny (třeba bylinky a koření pěstované přímo doma) mají silnější a výraznější chuť a aroma než koření, které držíme namleté dlouho v jakékoli nádobě či pytlíku. A mnozí lidé s k hmoždířům vracejí i přes širokou nabídku mlýnků. A to dokonce i elektrických.
)
Mlýnky na koření jsou buďto ruční (ty starší obvykle dřevěné) a nebo elektrické. Vlastně dělají to samé, co hmoždíř, ale jiným způsobem. Strojek mlýnku může být ocelový, nerezový a nebo keramický. Pokud má ruční mlýnek na koření kličku, namele kromě koření stejně dobře třeba i kávu a nebo sůl. Starší dřevěné mlýnky na koření navíc výborně ozdobí kuchyň. A není přece nic lepšího než výzdoba praktická, kterou běžně používáme, nikoli předměty, na nichž se pouze usazuje prach. Jakmile si takový mlýnek pořídíte (a třeba i starý ve vetešnictví a nebo prodejně se starožitostmi), zjistíte, že se stal jedním z nejdůležitějších pomocníků ve vaší kuchyni.
)
Materiály hmoždířů a využití
Asi tím nejstylovějším, co si lze pořídit, je hmoždíř z kamene. Na trhu je však mnoho typů, velikostí, barev i materiálů hmoždířů. Ovšem nejlépe se koření drtí právě v hmoždíři kamenném a s kamenným tloukem. Kámen navíc nebude mít žádný vliv na chuť koření či pesta a zachová i vylisovanou šťávu a esenciální oleje. Z kamenných materiálů je nejoblíbenější žula a mramor, což jsou horniny velice pevné a odolné, které vydrží celá staletí. Váš hmoždíř tedy mohou dědit ještě praprapravnoučata.
)
Ovšem prodávají se i hmoždíře z umělých materiálů a dřevěné. Mají však tendenci se obrušovat a do koření se z nich mohou uvolňovat nežádoucí látky. Pro fajnšmekry jsou pak též určené hmoždíře keramické. Tyto třecí misky jsou vhodné především pro například provensálské koření a nebo Tandoori masala. S touto miskou (hmoždířem) pracujeme pouze jemným tlakem nebo a kroužením keramického tlouku. Podrtíme a smícháme tak zároveň všechny potřebné ingredience. Hrubost výsledné směsi přitom máme přímo na očích a při míchání a drcení si lze kdykoli přivonět, což mlýnky neumožňují. Předností keramiky je pak snadné vyčištění po práci. Přece jen i kámen je svým způsobem porézní materiál. Zato keramika nikoli. Na hrubé drcení a roztloukání však keramika určena není, rozbila by se.
Mlýnky na koření
Mohou být ruční nebo elektrické a vyrobené bývají ze dřeva, oceli, keramiky, ale i skla. Prodávají se dokonce i jednorázové mlýnky plastové. Společný mají zhruba podlouhlý válcovitý tvar, kdy se koření drtí pootočením mlecích kamenů.
)
Starobylou klasiku představují mlýnky dřevěné. A jejich klasická konstrukce vůbec neznamená zastaralost. Hrubost mletí lze u lepších mlýnků nastavit a vnitřek mlýnku je hygienicky nezávadný – vyrábí se z oceli a nebo keramiky. Průhledný tubus mlýnku je výborný pro přehled o jeho obsahu. Kousky koření se sypou otáčením těla mlýnku mezi mlecí kameny (ocel či keramika, u mlýnků jednorázových též tvrzený plast). Mlecí kameny jsou buďto nastaveny na určitou hrubost mletí, případně si lze tuto hrubost u lepších mlýnků nastavit (např. pootočením kolečka se stupnicí). Rozsah nastavení mlecích kamenů nás pak též limituje co se týká velikost kousků koření, jež můžeme do mlýnku nasypat.
)
Moderní mlýnky elektrické jsou pak poháněny nejčastěji dobíjecí baterií a melou pouhým stisknutím tlačítka. Některé také dovedou posvítit do místa, kam se koření sype. Máme tak dobrý přehled o jeho množství.
Obecně pak platí, že jsou některé mlýnky určené jen pro konkrétní druh koření či třeba hrubozrnnou sůl. Ty specializované též obsahují varování, že použitím na nevhodné koření můžeme mlýnek poškodit. Vedle toho si však lze pořídit i mlýnky univerzální.
)
Pod mlecími kameny mlýnku již většinou není nic. Koření proto dopadá přímo do hrnce nebo pekáče a nebo přímo na talíř. Ovšem tradiční dřevěné mlýnky s kličkou, které byly obvykle prioritně určené k mletí kávy, mají zásuvku, která se vysouvá. Do ní mletý materiál padá. A skutečně lze tyto mlýnky, byť jde často již o starožitné kousky, použít kromě kávy i na jakékoli koření. A mnohé hospodyně si takové řešení oblíbily.
)
)
)
)
)
)
)
Zdroj foto: Shutterstock
