Hledání odpovědi je v tomhle případě lepší začít kultivovat hned od semínka. A tedy od vymezení toho, v čem by měla být ona organická produkce lepší. Je snad chutnější? Zdravější a výživnější? Šetrnější pro životní prostředí? Anebo to všechno dohromady, a k tomu ještě něco navíc? Nebo jde jen o omyl plynoucí z módního trendu?
Řekněme, že své okurky vypěstované z uschovaných loňských semen, zasazené do domácího kompostu hnojíte žížalím čajem, zaléváte sestřádanou dešťovkou a neodbytné plzáky kolem nich poctivě sbíráte do kelímku. Je produkt takové snahy skutečně organický? Ne. I když jste se poctivě vyhýbali „chemickým pesticidům“ a „umělým hnojivům“, organické to zkrátka pořád není. Proč? Protože na to nemáte štempl. Je to trochu bolavé, ale právě takhle se to hraje.
Bioproduktem (potažmo biopotravinou) je jen takový produkt ekologického (organického) zemědělství, který splňuje podmínky určené zákonem na jakost a zdravotní nezávadnost, a má na to vystavený certifikát. U sebe doma můžete pěstovat organicky, jak jen chcete, ale dokud nemáte platný certifikát, organické to zkrátka není. Zákon o ekologickém zemědělství v tom má jasno. Vaše organicky pěstované plodiny začnou produkovat organické výpěstky až bouchnutím patřičného razítka.
Že to ve vás trochu nahlodalo představu o tom, co je a není organické?
Budeme v tom pokračovat.
)
Organické lépe nechutná
Tohle téma jsme před nedávnem už trochu nakousli článkem V zajetí předsudků, takže teď už jen dožvýkáme zbytky. Studií k tomuto tématu bylo vyprodukováno skutečně mnoho. A nepodíleli se na nich jen vědci bílých pláštích, ale i věci znalí gurmáni, šéfkuchaři, výživoví specialisté a tucty bio-zahradníků.
Teorie je jasná: organické výpěstky chutnají lépe, protože jsou pěstovány přirozeněji. A praxe?
Drtivá většina studií tu teorii nesmiřitelně drtí na prach. Rozdíly v chuti mezi výpěstkem konvenčního zemědělství a tím z organické produkce nebyly konzistentní, významné. Většinou byly, slušně řečeno, žádné. Při dvojitém slepém testu si lidé dokázali pochutnat na rajčeti ze španělského skleníku stejně, jako na tom z bio-zahrádky. A rozdíl nepoznali.
Výzkumníci jsou taky jen lidi, takže se občas chtějí trochu pobavit. Nejspíš proto v roce 2011 vznikla i slavná studie z Cornellovy univerzity – je dodnes nepřekonanou klasikou humorné vědy - při níž byly lidem předkládány k degustaci vždy po dvou kusech exempláře různé zeleniny.
Ochutnávači v ní byly předem utvrzeni v tom, že jeden kousek je z organické produkce a druhý je tou hanebně hnojenou a stříkanou klasikou. Měli poznat, které je které. Vtip je v tom, že z organické produkce pocházely oba ty exempláře, o čemž testovaní neměli sebemenší zdání. A tak vcelku nahodile jedné té mrkvi ukrutně spílali a křivila jim ústa, zatímco na druhé si náramně pochutnali. Přestože obě vyrostly v tom samém záhonku.
)
Může tedy organicky vypěstovaná zelenina chutnat uměle, synteticky, být vodnatá a mdlá, papírově kašovitá? Zkrátka hnusná? Inu, když nebudete předem vědět, že je organicky vypěstovaná, tak hnusná být může. A funguje to i naopak. Když nabídnete lidem po páru jablíček, s legendou o tom, že jedno je bio a druhé je chemicky stříkané (a takové budou obě), budou volně jedno chválit a druhé kritizovat.
Profesionální degustátoři s trénovanými chuťovými buňkami už kdysi pradávno testovali vliv osmadvaceti různých pesticidů na chuť ovoce a zeleniny. Dospěli k názoru, že jedenáct pesticidů mělo tendenci „ubrat ze síly chuti“ konkrétního výpěstku, a dva pak tu chuť trochu proměňovaly. Ovšem všechny tak, že netrénovaný laik nemá šanci to poznat.
Vjem chuti u ovoce a zeleniny totiž mnohem výrazněji souvisí s čerstvostí a zralostí, a specifiky chuti konkrétních odrůd, než se způsobem pěstování.
Syntetická hnojiva se do chuti výpěstku nikterak nepromítnou. Jak by také mohly, když jde o ty samé chemické prvky, s nimiž rostlina pracuje – ať už chodíte na záhonky na malou, anebo tam sypete NPK. Organické lépe nechutná, respektive chutná lépe tam, kde se k chuti přidává víra. Rozdíl tu ale jeden je. Používání syntetických hnojiv vede k vyšším výnosům. A to nás dostává hned k dalšímu bodu.
Je organická produkce šetrnější k životnímu prostředí?
Ano. A taky ne. A tak pořád dokola. Je to totiž otázka měřítek. Toho, jak dalece a dopodrobna chcete jít za odpovědí. A jestli chcete slyšet i něco, co se vám nelíbí.
Organická produkce totiž například neznamená pěstování bez pesticidů, ale jen nepoužívání syntetických, umělých pesticidů. Hranice mezi tím, co se ještě smí a jaké látky už jsou zapovězené, je přitom obdivuhodně pružná. Je to jako s tím razítkem, které z vašich výpěstků může jedním bouchnutím udělat organické.
Schválně se podívejte na článek Organické pesticidy existují. Zjistíte, že těch potenciálně závadných, škodlivých a toxických pesticidů je v organickém zemědělství víc než dost. A že hubí, otravují, zabíjejí? Inu, jsou to pesticidy. A protože jsou zpravidla méně účinné, než ty syntetické, musíte jich k dosažení stejného výsledku aplikovat víc.
)
Ta míra „šetření živého“ je velmi, velmi relativní. To je ale pro porovnávání environmentálních dopadů organické produkce docela charakteristické.
Obecně organické zemědělství ve formátu malé zahrádky za vaším domem spotřebuje méně energie a pohonných hmot – vyprodukuje méně emisí skleníkových plynů, než konvenční zemědělství, které používá mechanizaci a průmyslová hnojiva. Jenže to konvenční je až násobně produktivnější. Organická zahrádka dobře funguje pro člověka i pro přírodu, dokud má živit je toho jednoho člověka či rodinu.
Pokud před vámi ale stojí výzva vypěstovat desítky tun rajčat, okurek a mrkví, v organickém režimu už to rázem tak snadno nejde. Organické pěstování je mnohem náročnější na prostor, protože je méně produktivní. Je ztrátovější, protože není tak intenzivní, nehnojí synteticky a nestříká umělými pesticidy.
Organické zemědělství ve velkém měřítku znamená výrazně větší zábor půdy (přibližně o 200 procent). A tím pádem je méně místa pro přírodu. S měřítky rovněž narůstají i emise. Ve velkých lánech ta organika produkuje o 50 procent více emisí, než konvenční zemědělství. To už do obrázku o šetrném vztahu k životnímu prostředí zrovna nezapadá.
Bio-produkce je fajn v malém, ale ve velkém je naprosto devastující. V roce 2018 vyšla v prestižním žurnálu Nature studie, která to k nelibosti mnohých řekla natvrdo: „Organické farmaření má mnoho výhod, ale adresně neřeší problém s potravní bezpečností.“ Je to zkrátka příjemná věc, pokud vám nejde o produkci poživatin pro hladové krky.
Je tu ještě jedna drobnost, která by neměla zapadnout. Hnůj. Dobře uleželý, samozřejmě. Ten je jako hnojivo organického původu nepřekonatelný. A to se musí nechat, že organické zemědělství o půdu dbá. Chápe ji jako ekosystém, ne jen jako substrát. Hnůj se výtečně stává součástí půdy, vyživuje ji, podporuje půdní mikrosvět. Kde ho ale vezmete? No jistě, u zvířat.
Kolik by jich ale bylo zapotřebí, aby všechna ta organicky obdělávána pole pohnojily? I ve vegansko-vegetariánské nirváně jsou statisíce-hlavá stáda, kterým nikdo nezkřiví ani chlup na oháňce, nezbytností. Na to se často zapomíná. Bez hnojiv (stejně jako bez pesticidů) to nejde ani v organickém zemědělství.
Dobře, lépe tedy nechutná a s šetrností vůči přírodě je to přinejmenším relativní. Ale tak aspoň je o něco zdravější, výživnější ne?
)
Za zdravější a výživnější!
Budeme struční. Koneckonců, stručné jsou i výsledky studií, které se tomu dosud podrobně věnovaly. Důkazy pro to, že by organické výpěstky byly nutričně výživnější, měly více vitamínu, živin, jsou přinejmenším nejednoznačné. Tedy, těch vitaminů prokazatelně více nebylo. Pokud šlo o jednotlivé prvky, organická produkce měla vyšší koncentrace fosforu. Ale zrovna nedostatkem fosforu lidé netrpí.
Když proti sobě postavíte jahodu z organické produkce a tu z konvenčního pole, nutričně jde o téměř totožné exempláře. Rozdíly mezi nimi jsou pramalé.
Tak aspoň nejsou ty organické výpěstky zaneřáděné pesticidy! Máte pravdu, nejsou „až tak“ zaneřáděné. Protože jedno bio-políčko oddělené větrolamem od konvenčně obdělávaného pole není úplně stoprocentní bariérou. Ta kontaminace byla podle studie z roku 2012 jen o třetinu menší. Třeba už je to dnes lepší, ale sázet se na to asi úplně nedá.
Existuje tedy nějaký přínos toho, že budete jíst dlouhodobě jen organicky vypěstovanou zeleninu? Ne. A ne že by se ho nikdo nepokoušel doložit. Jenže to co jíme je jen jednou z jednotlivostí v komplexním systému našeho životního stylu a genetické výbavy. Surově řečeno, kdo jedl bio, umřel – kdo nejedl, tem umřel taky. A těžko ve výsledku najít prokazatelný rozdíl v tom, jestli ten co jedl, umřel později (anebo dřív) právě proto, že jedl.
Lépe tedy určitě nechutnají, zdravější a výživnější nebudou a přírodě jimi taky moc nepomůžete. Jednu jistotu u nich ale máte. Organické výpěstky jsou zpravidla nadprůměrně dražší. Jestli je tohle důvod, proč si je chcete dopřávat, nikdo vám v tom nebrání.
Zdroj: Healthline.com, health.ucDavis.com, Stanford.edu, GardenMyths.com, ScienceDaily.com, Cornell.edu, news.climate.columbia.edu, ResearchGate.com, ZakonyProlidi.cz, ČeskéStavby.cz
