„Nemá ten pes blechy?“ „To von jako bude mít, ale to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou,“ odpovídá děda Komárek na starostlivý dotaz mladé paní Lavičkové ve filmu Na samotě u lesa. Pejsek je typický český voříšek, kříženec mnoha plemen, prostě originál. Kdysi bylo takových psíků po všech vsích nepočítaně. „A takovýho šikovnýho voříška, jako jsem tu měl vždycky, už neseženu,“ posteskl si nedávno postarší známý a dodal: „A jak pěkně lovili potkany, nejlepší byla Dáša.“
Voříščí underground
Voříšci opravdu pomalu mizí, oblíbená šlechtěná plemena je postupně vytlačují z vesnických zahrádek a dvorků spolu s generační obměnou. Voříšci přitom byli undergroundem, psím podzemím, nikdo je neevidoval, nikoho nezajímal jejich zdravotní stav a oni prý vydrželi mnohem více než přešlechtěné rasy s genetickými vadami. Poslední tvrzení je samozřejmě nepravdivé, kde není lékařská péče, nebo je jen občasná (třeba nezbytné očkování), tam nejsou statistiky. A mnozí voříšci neměli život zrovna lehký. Ostatně i děda Komárek ve zmíněném filmu řekl: „Psa nechte uvázanýho, von by si pak zvyk a nechtěl by bejt na řetěze. Pes má bejt u boudy.“
V každém případě ale voříšci byli typickým českým venkovským koloritem. Snad za každými vraty a plotem nějaký pobafával, hlídači k pohledání. A můžete si klidně myslet, že máte doma obřího vlkobijce, třeba alabaje (středoasijského pasteveckého psa), ale kdyby na něj vlci opravdu zaútočili, zřejmě by neuspěl. Když takoví psi třeba hlídají stáda ovcí, působí preventivně, vlky svou přítomností odradí. V přímé konfrontaci by ale pravděpodobně dopadli jako český voříšek, který za plotem také neohroženě štěká.
Voříšci jsou malí, mnoho toho nesnědí. A i přes svůj ústup ze scény si stále udržují své fanoušky. Například na stránkách vorisci.cz o nich nadšeně a láskyplně píší: „Vořech, voříšek, kříženec… zkrátka mix všech možných plemen. Leckdo na ně nedá dopustit a jsou i tací, kteří si život bez takového pejska nedokážou představit a nikdy by už jiného nechtěli. Když si domů přinesete štěně voříška, máte jedinou jistotu – co z něj vyroste, bude stoprocentně překvapení. Velkou výhodou také je, že si ve voříškovi najdete právě to plemeno, které chcete, a je dost možné, že nebudete ani tak daleko od pravdy. Správný voříšek je parťák pro každou situaci a bude ho bavit cokoliv, co bude konat ve vaší společnosti. A především – každý voříšek je skutečný originál.“
Voříšci jsou sympaťáci
Nemohu než souhlasit. Voříšci jsou prostě sympaťáci, a když jim lidé neubližují a věnují se jim, dovedou neuvěřitelné psí (vořeší) kousky. Kdysi jsme byli na soutěži voříšků, kde vyhrál sympaťák vzhledem dosti podobný pejskovi pana Komárka. Jmenoval se Šnek a předváděl neuvěřitelné kousky. Rozený cirkusák. Náš voříšek skončil dost daleko za ním, jenže on to vlastně až takový voříšek nebyl, i když křížencem byl také. Matka rotvajler, otec kříženec německého ovčáka a husky. Jelikož vypadal tak trochu jako typický pouliční kříženec z jihu Evropy, i když o dost větší, dali jsme mu jméno Čiko (španělsky kluk). A rád na něj vzpomínám dodnes.
Web vorisci.cz sice dokazuje, že voříšci ještě pořád jsou, a že se někde určitě dají sehnat i štěňátka, ale vsadil bych pověstný dolar, že o dost obtížněji než nejoblíbenější šlechtěná plemena psů. Kdyby dnes filmaři hledali nějakého toho Carla von Bahnhof (z filmu Vesničko má středisková), určitě by to neměli tak snadné jako dříve. To stačilo si nějakého rychle půjčit ve vsi, kde se zrovna natáčelo. A asi se mnou budete souhlasit, když řeknu, že pánové Smoljak se Svěrákem dokázali krásně trefit typickou vesnickou psí duši. Jaká plemena dnes voříšky nejvíce vytlačují?
Nejoblíbenější psí plemena v Česku
Psa má prý každý třetí Čech, alespoň to tvrdí na seznamzpravy.cz z května loňského roku. To znamená, že přibližně 3,21 milionu lidí má u nás psa. Nějaké zvířecí kamarády, ať už jakékoli, má dokonce až 58 % Čechů. A téměř desetina zbytku pořízení domácího mazlíčka plánuje. A pozor, nyní zajímavost, lidé si většinou pořizují šlechtěnou rasu, ale nejčastěji bez papírů, čili bez dokladu původu. Má to své výhody, předně je takový pejsek o dost levnější, s papírovým psem jsou navíc spojené velké starosti i povinnosti. Například boxer Gregor z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, kde se na scénáři opět podíleli Ladislav Smoljak se Zdeňkem svěrákem, musel pořád jezdit na výstavy a vyhrávat. A když zrovna nevyhrál, to bylo řečí… A současní chovatelé “papíráků“ to mají podobné. Málokdo však chce budovat chov a stát se psím živnostníkem.
Nejoblíbenější jsou přitom u nás nadále plemena malého vzrůstu, oproti dřívějším voříškům však vedou jezevčíci, jorkšírové, čivavy a bišonci. Procentuelně tvoří malá plemena cca 40 %, střední plemena cca 30 % (např. kokršpaněl, border kolie, biegl a buldok) a velká plemena cca 29 % (např. labrador, retrívr, německý ovčák a německá doga). Mezi takzvaně přešlechtěné rasy s různými genetickými zdravotními problémy přitom patří většina. A nyní zbystřete, za týrání chovem je považován chov takových psů, kteří mají kvůli svému přešlechtění velmi vážné vrozené choroby, které snižují kvalitu jejich života. Navíc zvířatům mohou způsobovat značnou bolest. Odborníci pak považují za problém, že jsou taková zvířata vůbec produkována a prodávána.
Například v některých zemích již řeší zákazy chovu plemen psů s krátkým čumákem. Jedinci takových plemen mají větší problémy s přehříváním v létě i s dýcháním. Třeba v Norsku již zakázali francouzské buldočky, kteří mají údajně až 40 různých vrozených vad a pak také rasu Kavalír King Charles španěl. Důvodem je rozpor jejich chovu se zákonem o dobrých životních podmínkách. Zakázat vlastnictví psů plemen, která trpí šlechtěním, uvažuje i holandská vláda, kde platí od roku 2019 pravidlo, že psi nesmí mít čenich kratší než polovinu lebky.
Pořadí oblíbenosti psích plemen se přitom u nás v čase stále mění. Například v anketě na idnes.cz z roku 2015 vedl německý ovčák, na druhém místě byl jezevčík, na třetím yorkšírský teriér, na čtvrtém čivava následovaná labradorským retrieverem, border kolií, stafordšírským bulteriérem, zlatým retrieverem, bernským salašnickým psem a anglickým kokršpanělem. V anketě na ecanis.cz z dubna 2021 se pořadí mění od třetího místa. Také zde vede německý ovčák před jezevčíkem, následují však stafordšírský bulteriér na třetím místě, border kolie, labradorský retrívr, čivava, australský ovčák, yorkšírský teriér, zlatý retrívr, kavalier King Charles španěl, belgický ovčák – malinois, německý krátkosrstý ohař, francouzský buldoček, německý špic, pudl, německý boxer, malý knírač, americký stafordšírský teriér, chodský pes, bernský salašnický pes, šeltie, bílý švýcarský ovčák, maďarský ohař krátkosrstý, rhodéský ridgeback, border teriér, bostonský teriér, anglický kokršpaněl, havanský psík, rotvajler a flat Coated retrívr. V jiných anketách pro změnu porazil francouzský buldoček, labradorský retrívr a zlatý retrívr německého ovčáka a jezevčík je klidně až na 9. místě.
Čeští voříšci v anketách oblíbenosti zcela chybí
Ať už je to, jak chce, typičtí čeští voříšci ve všech anketách na českém internetu chybí. A je to škoda. Protože underground v tomto případě znamená, že se prostě křížili a množili živelně a každý byl originální. Na zdravotní stav a kondici to sice žádný pozitivní vliv nemělo, ale voříšci byli všude a přitom nikde. Tedy oficiálně. Jak by se jim asi líbil záměr některých politiků čipovat pejsky bez registru?
Zkuste se zeptat člena nějaké undergroundové kapely, jak by se mu (jí) líbil povinný čip pod kůží…
Zdroj: vorisci.cz, jcted.cz, seznamzpravy.cz, idnes.cz, svetzeny.cz, ecanis.cz, csfd.cz, Wikipedia