Pěstování hrášku se skutečně nedá považovat za nějakou královsky náročnou disciplínu, dokazující um zahradníka. Ostatně, je to plodina, na které se kouzlu setí (a následné chutné sklizně) učí už malé děti. To ale neznamená, že by se nedalo pojmout setí hrášku trochu víc profesionálně. Jaké jsou ty nejznámější finty?
Jedna z prvních věcí, na které se dá získat pár bodů a hlavně čas navíc, je příprava osiva. V tomto případě vysušených kuliček hrášků, které před výsevem necháte namočit do vodní lázně. Na jak dlouho? Do startu by 6-8 hodin (nebo klasicky přes noc) mohlo stačit. Natáhnou vlhkost, nabobtnají. A o to rychleji z nich pak vyrazí klíčky.
Profíci si to ještě o něco více komplikují tím, že pak semena hrášku nechávají odležet ještě pár dalších hodin v nálevu heřmánku, kmínu nebo česneku. Tahle práce navíc jim totiž šetří námahu později. Hrášky totiž takovou vyzískají obranu proti škůdcům a patogenům v půdě, kteří by na ně mohli v jejich nejzranitelnější životní fázi zaútočit. Jen pozor, aby celková doba všech možných máčení nepřesáhla 24 hodin.
)
Další finta? Ztělesnění praxe toho, že méně je někdy více: na záhonek, kam zamýšlíte hrách vysadit, jej nedávejte všechen najednou. Dosazujte postupně, řekněme v dvoutýdenním odstupu. Proč? Až budou ty první sklizené a budou již na odchodu, ty později vysazené budou zrovna ke sklízení. Na záhonku tak bude pořád co uzobávat. S méně tedy získáte více. Vyzkoušejte to, a dejte šanci raným i pozdním odrůdám.
)
Budete jíst kuličky, lusky nebo celé rostlinky?
A za jak dlouho vlastně bude hrášek ke sklízení? Úrody se můžete dočkat po 9 až 12 týdnech. Záleží, zda jste sáhli po velmi raných nebo pozdních odrůdách. Krátký čas věnovaný tomu, co vlastně sadíte, se vám bohatě vrátí. Je totiž možné vybrat si odrůdu, z níž můžete mít různé formy užitku. Jsou totiž hrášky cukrové a dřeňové. A taky odrůdy, které se konzumují jako salát, ještě než pustí lusky.
)
Optimální doba pro výsev se liší, ale hrášek patří k těm, kteří mohou jít do země mezi prvními. Ne, mráz nesnese, ale nízké teploty snáší dobře. Pokud je více než 10 °C, bát se o něj moc nemusíte. Problémy naopak začíná mít, když se teplota okolí nepřiměřeně zvýší. Není schopen opylení, když teplota vzroste nad hranici letních třicítek.
Setí se dá taky pojmout různě. Buď do jednotlivých „hnízdeček“, kam dáváte 3-5 semen najednou (to vám garantuje úspěch toho, že vždycky něco vzejde), případně je můžete dávat po jedno v odstupu 4-6 centimetrů, anebo můžete vyzkoušet hrachové houští.
To když do malého záhonku nebo něčeho formátu bedničky vysejete naklíčený hrách nahusto, v podstatě jeden vedle druhého. Je to pak hodně živelné. Ano, trochu mrhání, ale zase výrazný efekt. A takové houští se pak hodí ke sklizni nastojato.
)
Pozor na nenechavé ptactvo
Po setí se hodí zakrýt/překrýt záhonek nějakou funkční zábranou. Sítí proti komárům, geotextílií, králičím pletivem. Že to nevypadá vůbec hezky? Máte pravdu. Ale bez téhle dodatečné ochrany vám taky mohou celou sadbu zlikvidovat mlsní ptáci. Zvláště kosi jsou experti v tom, aby hopkali jen krok za vámi, a vyhrabávali sladkou dobrotu, kterou jim žertovně schováváte pod zem.
)
Zábranu bude třeba přizvednout, jakmile se hrášky zvednou od země. A ponecháváte ji na místě, dokud dostatečně nezesílí (aby nešly vytáhnout zobákem). Někteří zahradníci nedají dopustit na slámový mulč. Je vzdušný, rostlinky do podkladu nezatlačí a ochrání je, než budou dostatečně silné.
Chybu nemá ani tip se zužitkováním odpadu: ruliček od toaletního papíru. Naplníte je substrátem, hrášky přitom zasadíte asi do třetiny výšky ruličky. Mají tu dost místa pro prorůstání, a přitom jsou chráněny. Takhle klidně mohou do země, kořínky se nepoškodí. A přitom je papírový obal chrání před nenechavci v okolí.
)
Půda je základ a hrášek je skromný
Hrášek vzejde v podstatě všude, ale jen někde dává dobrou úrodu. Chybou je například sadit hrášek na příliš výslunná stanoviště (a taky na příliš přemokřená). Ideál je mírně chladnější, spíše lehce stinné místo.
Kvalitu a chutnost úrody ovlivňuje složení půdy. Hrášek preferuje spíše vzdušnější (ale mohou být i středně těžké) půdy bazické, respektive vápnité (pH mezi 5.8 a 7.0). Na nich jde v chuti do sladké. Vyvarujte se také toho, abyste hrášek sadili do příliš úrodné půdy. Dobré prohnojení nedocení a tam, kde se vylepšovalo kvalitním hnojem, se mu vůbec nelíbí. Není to nevděčník, je prostě skromný.
A ještě jedna drobnost: hrášek je frajer a zahradníci si jej považují, protože fixuje vzdušný dusík a dostává jej do půdy. Hnojí ji tak pro ostatní. Ale pozor, právě kvůli téhle dusíkové libůstce nemůžete (pokud vám jde o dobrou úrodu) sadit hrášek následující rok na to samé místo. Vlastně, pauzu od hrášku by měl mít záhonek nejméně 4 (a lépe až 6) let.
)
Vzhůru do výšek!
Hrášky sice krásně porostou samy a bez opory, ale mají dar táhnout se do výšek a přidržovat se svými úponky. Skutečně keříčkovité odrůdy mohou dotáhnout přes metr výšky (a rekordmani i 150 centimetrů). Výška je výhodou a znamená vyšší úrodu. Oporu, plůtek nebo nějakou podpěru či vyvěšení byste neměli opomenout. Někdy je třeba jej na oporu vhodně navést.
Jsou rostliny, které si s hráškem rozumí méně, a jiné více. Vybrat hrášku dobré sousedy je jeden z pilířů pěstitelského úspěchu. Například vedle brambor, rajčat nebo fazolí se mu nelíbí. Některé mají podobnou životní strategii, založenou na „stahování“ dusíku, jiné s hráškem sdílí škůdce. Dobře se naopak hrášku vede poblíž salátu, kedluben nebo ředkviček. S okurky je doslova jedna ruka. S cibulemi a česnekem jim to nejde, blokují jim růst.
)
U hrášku se dá experimentovat i s biologickou ochranou úrody. Není to nic náročného. Stačí, když se někde poblíž záhonku se šťavnatými lusky objeví vysazená lichořeřišnice nebo třeba saturejka. Ty totiž odpuzují živočichy, kteří by chtěli také ochutnat.
Pokud nebudete lusky z rostlin vyloženě surově rvát, měly by se na nich udržet květy. A co kvete, to plodí.
