Že odvaha českým architektům neschází, dokládá více než názorně projekt Vila Sidonius. Alternativně a moderně pojaté obydlí se hrdě usazuje na téměř nezastavitelném pozemku. Kde díky chytrým řešením může těžit ze své privilegované pozice a nevšedních proporcí.
Nepůjdeme na konec světa, ale do Středočeského kraje. Tady se, s výhledem na Berounku, nachází vilová čtvrť Babka. Vznikala už ve 20. letech minulého století, jako vilky tehdejších pánů řídících, lékárníků a továrníků. Svůj honosný charakter si zástavba uchovala až do současnosti, byť od těch prvorepublikových časů doznala značných změn. A tu změnu svým kreativním přístupem demonstruje i projekt Vila Sidonius.
V kontextu dobově odvážných staveb, reprezentativních, honosných až rozverně rozmařilých, se rozhodně neztrácí. Přestože okupuje stavební parcelu, která se zástavbě – alespoň té konvenčně vedené – docela zdráhala svým nezastavitelným charakterem, posazením do dramatického svahu. Prudký pozemek vily je na severní (stinné) straně terénní vlny. Patří mezi nejprudší a nejvýše položené na celé lokalitě.
Což návrhu vysloužilo spoustu komplikací a nevýhod do projektového zadání. Jenže architekti ze studia Stempel & Tesar architekti za nimi viděli spíše výzvy a podněty, impulsy k tvořivé činnosti. Protože kde jinde, než z krkolomně dostupné výšiny, jsou tak krásné výhledy na údolí Berounky? A k tomu scenérie s Prahou na jedné straně, a na druhé pak s Českým krasem?
Jen tedy, jak se k nim dostat, že?
Jako visutý objekt nad krajinou
Projekt, který by zpřístupnil ty klady místa, musel být situován hodně vysoko. Až nedostupně vysoko. Proto se také zrodil koncept, který roste z principu fungování visutých domů. Mostních domů na pilířích. Typických spíš pro Argentinu, než pro Středočeský kraj. Eliminují se tím nevýhody, využívají se nedostatky, maximalizuje se hodnota pozemku.
Vnější nosná část montované ocelové konstrukce složená z profilů HEB 300, kde skutečně nepřehlédnutelně překlenuje osmnáctimetrový rozestup monolitických železobetonových pilířů. Vnitřní konstrukční výplň, kterou tvoří převážně profily IPE 160, pak slouží jako nosný rastr okenních výplní, a současně i střešní a podlahové konstrukce.
Dům – Vila Sidonius - je statický, stavební i technologický experiment. „Nebyl prostor ani chuť řešit stavbu tradičními postupy, ale hledaly se cesty, které posunou myšlení a prověří nejnovější technologické výrobky a zařízení na trhu,“ uvádí k tomu duo architektů Ján Stempel a Jan Jakub Tesař.
Co si pod tím představit? Třeba okna od od švýcarské společnosti Air-lux s patentovaným těsněním přes kompresory, nebo chlazení a topení napojené na tepelná čerpadla s vrty. To aby v domě s nižší akumulační schopností zajištěno celoročně příjemné vnitřní klima.
Do domu se vstupuje podzemním tunelem kolem garáže s fitness a atelierem. Tunel ústí u paty jednoho z pilířů a výtahu, který obyvatele vyveze až na obytnou úroveň, přičemž mine mezizastávku do technické místnosti. Srdcem domu je komfortní obývací pokoj s jídelnou a kuchyní, které plynule navazují na jižní terasu. Ta propojuje interiér s rostlým terénem a slunným prostorem horní zahrady s bazénem.
Dvě vykonzolované části mostu skrývají přitom dva různé světy: na jedné straně jsou dětské pokoje, na druhé pak hlavní ložnice s koupelnou. A výhledy, které přirozeně prostupují celým tělesem domu. Který se, svou jinakostí a odvážnou současnou architekturou mezi prvorepublikovými vilkami Babky rozhodně neztratí.
Zdroj: Stempel & Tesar architekti
Foto: Filip Šlapal