Oskeruše, botanicky známá jako jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), je ovocný strom, který v sobě spojuje historickou hodnotu s praktickým využitím. Tato mohutná dřevina, dorůstající výšky až 20 metrů, kdysi běžně zdobila české a moravské sady a zahrady. Patří k tzv. starým odrůdám. Dnes se s jeřábem oskeruše setkáváme spíše vzácně, přestože nabízí mnohostranné využití.
Na prvním místě tržné a řezné rány; dvojkou v pořadí jsou fraktury. Následují pohmožděniny, po nich je pak rozsáhlá přepestrá kategorie „cizích těles a předmětů“ uvízlých v lidském těle – spadají sem třísky, střepy - a sérii katastrof uzavírají tzv. punktury (propíchnutí) a amputace částí končetin. Takhle hezky pohromadě seřazený vypadá žebříček těch nejčastějších domácích poranění, které je běžně možné utržit.
Řekněme, že byste se vydali do minulosti. A protože by vám tou cestou časem trochu vyhládlo, zastavili byste se v tržnici, pro něco na zub. Čekalo by vás ale nepříjemné překvapení. Ovoce a zelenina, na které byste narazili, by vám k chuti moc nepřidaly. Původní pra-odrůdy totiž za moc nestály, a vypadaly dost překvapivě.
Granátovník, čili správně marhaník granátový, můžeme rozhodně pěstovat i u nás, ale zralých plodů se dočkáme jen ojediněle. Zato jde o krásnou přenosnou rostlinu, která nádherně kvete, a kterou lze pěstovat i jako bonsaj. A až se vás návštěva zeptá, klidně řekněte třeba: „Čekám, až mi urodí moje vlastní granátová jablka“. Která pak explodují, dlužno dodat.
Podzim je pro ovocné stromy důležitým obdobím. Potřebují správnou péči, aby se mohly připravit na zimu a přinést vám v příštím roce dobrou úrodu. Opravdu ale znáte všechny kroky, které byste měli na zahradě udělat? Otestujte své znalosti v našem kvízu a zjistěte, jestli při řezu a péči o své ovocné dřeviny neděláte nějaké chyby.
To ví přeci každý! Nebo snad ne? Tahle otázka je totiž naprosto banální jen zdánlivě. A odpovědi na ni se teď palčivě připomínají. Nejen proto, že je podzim – čas sklizně. Ale i proto, že ji teď domů nosí školáci, spolu s nedostatečnými zapsanými žákovských za nesprávně vyplněné úlohy ve cvičebnicích přírodopisu.
Zahradu zazimujeme, když začne na stromech zlátnout listí. Jsou však plody, které v zahradách nezazimováváme, naopak je necháváme přejít mrazem. Nebudeme se nyní snažit objasnit, proč nechat přemrznout vinnou révu a jak se vyrábí ledové víno, od toho jsou zkušení vinaři. Některé především bobule se ale nechávají přemrznout již jen proto, aby vlastně dozrály a chutnaly lépe. Měly více cukrů.
Že se velká věda dá dělat jenom s diplomem, bílým pláštěm a hodně tlustými brýlemi? Kdepak. Pomáhat se solidním výzkumem můžete, aniž byste se kvůli museli zavírat do laboratoře. Třeba tím, že na občanské (a občasné) bázi budete sbírat potřebná data. Že to zní pracně? Kdepak! Právě teď se třeba můžete zapojit do sběru informací o výskytu vrtule ořechové.
Staré původní odrůdy ovocných dřevin jsou zmiňovány již delší dobu, vlastně se staly pro tradičněji smýšlející lidi jakýmsi novodobým hitem. Na maximalizaci produkce zapomeňte, ale kromě tradice a neobvyklých chutí, které znova objevíte, přinesou i další bonusy. Obvykle totiž jde o vysokokmeny a ty poskytnou v dospělosti i kýžený stín.
Vitamíny, minerály nebo jiné užitečné živiny ovoci a zelenině rozhodně upřít nemůžeme. Ale kromě těch navýsost užitečných a chutných benefitů v sobě často nesou i něco navíc. Pozůstatky chemikálií z časů, kdy ještě rostly v sadu, na farmě, nebo plantáži.
Réva vinná rozhodně patří mezi druhy rostlin vyznačující se velice vysokou odolností vůči suchu. Jednoduše proto, že její hlavní kořeny si dovedou pro vláhu dosáhnout i do spodních vrstev půdy. A pokud je půda dokonce dostatečně propustná, mohou se dostat až do hloubky více metrů. Samozřejmě musíme zalévat především mladé sazenice, které ještě nemají kořenovou soustavu dostatečně vyvinutou, ale i v jejich případě je zapotřebí střídmost. A pak už záleží jen na lokalitě, jejích vodních poměrech a také počasí.
Od hranatého melounu v přibližném tvaru krychle až po jehlanovitý a třeba i srdcový. Že jste o tom ještě nikdy neslyšeli? To byste totiž museli vycestovat do Japonska, kde jsou takové melouny předraženým hitem. I když za poslední dobu zlevnily v přepočtu z přibližně tří tisíc korun na polovinu.
Odpověď na otázku v nadpisu článku není jednoduchá a vůbec už ne jednoznačná. Navíc hrají roli i určité generační zvyklosti, za které by se někteří hádali do krve. Amatéři, tedy zahrádkáři, i profesionálové. Obě řešení mají svá pro i proti. Když nad tím tak přemýšlím, smysl mi dává kompromis.
V angličtině se pro takzvané serpentinové stěny používá výraz “crinkle crankle wall (crinkum crankum)“, česky by se dalo opisně říci zvlněné cihelné stěny, zahradní zídky a ploty, stejně jako zeď vrásčitá, sinusová, hadovitá, nebo zvlněná zeď a stuha. Jde o neobvyklý typ strukturální nebo zahradní zdi, která byla postavena v hadovitém půdorysném tvaru se střídajícími se křivkami. K čemu jsou?
Červená jablíčka jsou dost běžná, vlastně nejběžnější. Ale aby jablka měla červenou i dužninu? Představujeme 2 odrůdy, které nám takový zážitek umožní. Jedna byla vyšlechtěna ve Švýcarsku a jmenuje se Redlove Era, druhá v Německu a nese jméno Baya Marisa. V obou případech jde o chutné zimní odrůdy jablek, které nikdy neztrácejí barvu dužniny.
Nikomu se nebudeme dívat do svědomí ani do ledničky, ale čísla hovoří jasně. Podle nich v průměru každá česká domácnost vyhodí okolo 2,6 kilogramů potravin týdně. V přepočtu je to 57,1 kilogramů na každého obyvatele Česka ročně. To zabolí. Je to zhruba desetina toho, co koupíte. Promrhané tisíce korun. A proč vlastně?
Po rýži a kukuřici jsou třetí z kulturních plodin s kompletně rozluštěným genomem. Ročně se jich vyprodukuje kolem 135 milionů tun a není zásluhou komunistů, že už na ně frontu stát nemusíte. O jakém ovoci je řeč? O banánech. Samozřejmě. Pochutnat si na nich je ovšem snazší, než je uchovat čerstvé co nejdéle. Jak na to?
Na vlky, kteří se vrátili do naší přírody, můžete narazit v Beskydech, na Šumavě, v Krkonoších, Krušných horách, Jizerských horách, Orlických horách a v Ralsku. Jenže on má vlastně nějakého toho vlka v zahradě každý. Tedy vlastně vlk. A ani se nemusíme rozčilovat, že nám tenhle ekologický experiment zabíjí ovce. Ty vlky, co běhají po lesích, má leckdo docela rád, jenže vlky na ovocných i okrasných stromech jsou vždy jen pro zlost. Říznete a objeví se znova. Rychle, zákeřně a bez vytí. Nepotřebují výt s lidmi. Jak se jich ale zbavit?
Kanadská borůvka říkáme druhu, který se správně jmenuje brusnice chocholičnatá. Opravdu pochází ze Severní Ameriky, přívlastek kanadská nenosí náhodou, v Evropě a na mnoha jiných místech světa však zdomácněla a je pěstována nejen jako keř plodící drobné ovoce, ale uplatní se i v okrasných výsadbách. Oblibu si kanadské borůvky získaly především svým vzrůstem a velkými plody, o dost většími oproti naší místní brusnici borůvce.
Stranit se věcí, které přichází odjinud, vyhýbat se novinkám a bát se nepůvodního. I to jsou symptomy xenofobie, strachu z cizinců. Která se nemusí projevovat jen vůči cizím osobám. Nedůvěru můžeme cítit ke všemu, co k nám přichází z neznámých končin. Proklínat globalizaci kvůli tomu ale nemusíte. Nepředstavuje jen zlo, ale i chutné zážitky.
