Pěstovat brambory do výšky, tedy vertikálně, můžeme pomocí pytlů

Obecný návod na pěstování brambor v pytli

• Vyberte vhodnou nádobu: tlustý plastový pytel,  starý barel, plastový sud, nebo staré pneumatiky 
• Naplňte nádobu částečně růstovým substrátem
• Zasaďte naklíčenou bramboru nebo brambory, podobně jako při běžné sadbě
• Počkejte, až rostlina trochu vykoukne nad substrát
• Postupně přidávejte další substrát kolem stonku, jak rostlina roste
• Opakujte tento postup, dokud se rostlina brambor snaží dorůst až do oblak

Tak aspoň hovoří teorie. Jak je to v praxi? Čtěte dál!

V průběhu toho dosypávání pak zaplníte celý sud, pytel či rezervní gumy, abyste vytvořili monumentální vertikální květináč pro jednu rostlinu brambory. A za tuhle péči se vám pak rostlina odmění fascinující úrodou, protože s každým zvýšením substrátu a přirůstáním nasazuje další patra chutných erteplí. Z jediné sadbové brambory, exempláře o průměrné váze 85 gramů, tak vlastní péčí a pílí vydobudete úrodu v úhrnu 6-8-14 kilogramů (nebo ještě větší). Tedy 70 – 164x větší, než kolik činil původní vnos sadby. Máte pravdu, zní to až moc dobře na to, aby to fungovalo.

I když se říká, že čím hloupější sedlák, tím větší úroda, tohle úplně nesedí. V jednom „hnízdě“ pod bramborovým keřem se zřídkakdy sejde víc než 15 kusů brambor. V lepším případě to je půlka kbelíku. Jedna sadbová brambora tedy vyžene v podobě dobré úrody průměrně zdesetinásobení svého počtu, ale pořád jsou to maximálně 2 kilogramy. Navíc platí, že čím víc brambor v hnízdě, tím mají tendenci být spíš menší, protože se jednotlivé hlízy v růstu bojem o živiny vzájemně utlačují.

Představa, že by z jedné brambory, pěstované nastojato, vzniklo 90-120-210 dalších, v konzumní velikosti, se prostě rozchází s tím, čeho jsou brambory tak nějak biologicky od přírody schopné. A připomíná to povídačky o špagetových keřích a klobásových stromech. Mezi divokým a lichým snem o malé brambůrce, kterou zasadíte a budete hnát do výšek (a dá vám za to celý pytel úrody) – a realitou - prostě zeje hluboká mezera.

To ale neznamená, že by pěstování brambor do vertikály nebylo možné, a svým způsobem výnosné. Je ale třeba pochopit, co vlastně takovým pěstěním získáte. A příslib enormní úrody to skutečně není.

S desítkou napytlovaných (kbelíkovaných, sudových,…) brambor šetříte hlavně svou energii. Získáváte k rostlinám mnohem lepší přístup, zbavujete se dřiny okopávání, velmi snadno takhle dokážete bez bolavých zad odstraňovat plevele, a škůdce jako mandelinky dokážete kontrolovat ručně, bez postřiků a chemie. V omezeném profilu pěstebního prostoru můžete s mnohem větším efektem zacílit hnojiva i zálivku, obejdete se bez traktoru i motyky. Nepotřebujete tolik prostoru. A když přijde na samotnou sklizeň?

Povalit nebo nějak rozebrat, vyklopit bal z hlíny, a povybírat z něj všechno do poslední brambůrky, je rozhodně snazší, než se k nim v zemi dobývat motyku. Výhoda toho, že sklidíte 100 % úrody (protože z uzavřeného objemu vám prostě neměly kam utéct do vedlejšího řádku), pak navyšuje předpokládaný výnos. Protože na poli nikdy nemáte garanci, že sklízíte úplně všechno. Pod zem nevidíte, ale v pytli se vám neschovají.

U přepočítávání sklizně brambor na kusy a kila hraje pochopitelně roli řada faktorů. Jde hlavně o odrůdu, konkrétní půdu na stanovišti, to, jak dobře je substrát prohnojený. Jak se zalévalo nebo jaké bylo počasí. A jak se při tom všem dařilo škůdcům a plísním. Průměrná sadbová brambora na hektarovém poli nemá ambice jít si za takových podmínek pro rekord. U brambor, hnaných do výšky, které jsou takříkajíc pod dozorem, je situace odlišná. Eliminujete negativa, zahrnujete ji láskou a péčí, kontrolujete vnější podmínky.

Proto vážně není k neuvěření, vymáčknout z rostliny i 3 kilogramy hotové úrody. Je to jednou tolik, než kolik by šlo na poli, a je to pořád o polovinu méně, než kolik slibují snílkové. A jedna výjimečná bramborová anomálie, která „dá víc“ se dá těžko považovat za pravidlo nebo vhodný průměr. Kdyby byly brambory takto skutečně nejproduktivnější, dávno bychom je tak pěstovali všude.

Není na to spolehnutí, protože i pěstování brambor do výšky má svá pravidla. A recept, zmíněný v úvodu článku, totiž nese mnohé nejasnosti.

Co byste si měli pohlídat, když se do takového experimentu pustíte? Vhodná volba pěstební nádoby nebo správného pytle je opravdu základ. S plasty je obecně problém v tom, že se přehřívají a zapařují. Když budete chtít dopřát bramboře sluníčko, v černém plastovém pytli její hlízy vystavíte klidně o 10°C vyšší teplotě, než kolik činí teplota vzduchu. To nezvládne. Látkové (tkané, jutové) pytle se zase umí vahou zeminy provalit. Přitom nesmíte zapomenout na drenáž, systém, který bude vláhu odvádět spodem ze substrátu ven, aby nedocházelo k hnití. Na přemíru vlhka jsou brambory vážně citlivé.

Úspěšnost sadby je lepší si pojistit nikoliv jednou zasazenou naklíčenou bramborou, ale aspoň 3-5, které asymetricky umístíte do plochy. Klíčky nahoru. A nezapomeňte, že pěstební plocha by měla dopřát místo k růstu všem. V pěstební nádobě by už nějaký ten substrát být měl. Zhruba třetina z celého objemu, včetně drenážní výplně. I kvůli stabilitě. Substrát by měl být maximálně úživný, ale vyzrálý. Rostliny nebudou mít šanci si živiny natáhnout odjinud, takže „tam dole“ by měly mít připravenou hostinu. Možná hezky rozložený koňský hnůj, nebo podobnou chuťovku.

Klíčovou fází procesu je „přisypávat“ substrát, když se rostlinka povytáhne. Často je zmiňován údaj o minimu 15 centimetrů, ale jde o odrůdově specifickou záležitost. Ne každá odrůda má totiž chuť zakládat hlízy nad výškovou úroveň té sadbové, z které roste. Dost často pak přisypávání stimuluje jen růst nadzemní části, a brambora, ujištěná o bezvadnosti okolních podmínek necítí potřebu zakládat hlízy na budoucnost.

Trikem úspěšných bamborářů, pěstujících do výšky, je také rozdílná povaha a složení toho, čím zasypávají. Není to „vždy a jen“ hlína. Ale zkouší různá vrstvení kompostu, posekané zelené trávy. Tohle prokládání má svůj význam – snižuje tlak a ubírá půdě na kompaktnosti. Při dosypávání je třeba počínat si rozumně. Navyšovat spíše o centimetry, než rovnou celé lopaty. Nezapomínat přitom na vyváženou zálivku (která ale nevyvolá hnití), přídavek hnojiv.

Za předpokladu, že se vám sešly optimální podmínky, správná odrůda – že jste nepřelili, nepřehnojili a nepřepálili – se za 15-20 týdnů můžete těšit na výsledek svého experimentu. Jestli jím bude jednolitý hliněný válec, tři mikroskopické brambůrky anebo masivní úroda, je povětšinou ve hvězdách. Rozhodně je to ale experiment, který se vyplatí vyzkoušet. Co kdyby…

Přečtěte si také jak sázet, pěstovat, sklízet a skladovat brambory.