Jen prachobyčejný kus holé skály, která trčí z hladiny jezera a kolem níž hvízdá studený vítr? Architekti naštěstí viděli v malém ostrůvku Pointe Au Baril, ležícím nedaleko Georgian Bay, něco víc. Protože viděli potenciál, dokázali tu vytvořit fantastické hnízdo odpočinku. Sezónní bydlení, v němž vás severský vítr nebude obtěžovat, jen dotvářet atmosféru.
Zřejmě budete mít problém s odpady a udržováním cest, zřejmě nebude všude snadné získávat poštu, budete si pro ni muset chodit, nebo dojíždět. Ale jinak? Trvalý život v rekreačních objektech, dokonce i v hodně malých chatičkách, přináší více benefitů než omezení. A hlavně více svobody. Ne každý po ní však touží a každý si ji představuje tak trochu jinak.
Stačí jen trochu vystrčit nos mimo město, jak se říká: na venkov. Tam je hned vidět, jaké stavby rozšiřující užitnost veřejného prostoru nebo okolní krajiny se tak kolem nás budují. Moc pestré to není. Hospoda, rozhledna, rozhledna, kiosek, hospoda, rozhledna... Nezapomněli jsme na rozhlednu? Ovšem sauna, to je už jiná inspirace. A když se okolo najdou i finské břízy...
Můžete to brát jako tip na rodinný výlet, zrovna tak jako chválu zajímavého nápadu a dobré práce našich architektů. Shrnout se to přitom dá jednou větou: „Pustevny už mají svou vlastní bránu.“ A dodat by se zatím ještě mohlo: „Konečně.“ Už to vážně bylo zapotřebí.
Podzim už klepe na dveře a spolu s ním i časy, kdy budeme na léto zase jen vzpomínat. Zvláštní melancholie přebarvující se a usínající krajiny pak bude vplouvat i do našeho myšlení. Něco takového v Pistohiekka neznají. Léto k nim totiž jako k nám nechodí, a tak si ty podzimní nálady umí vychutnat.
Kam sahá historie chataření? Sociální geografka Univerzity Karlovy Dana Fialová v jednom rozhovoru s trochou nadsázky uvádí, že za první chalupu u nás by se dal považovat Karlštejn, ale v úvahu vlastně přichází jakýkoliv lovecký zámeček, na který se šlechta uchylovala za odpočinkem. Běžní lidé na chalupy a chaty začali na našem území jezdit spolu s rozvojem průmyslové revoluce.
Se stavbami v přírodě se pojí nejedna potíž. Už třeba to, zda se snažit vměstnat v nich vše pod jednu střechu, ovšem za cenu toho, že budou neúměrně velké. Anebo zda to nevyvážit rozdělením jednoho nepřiměřeně velkého objektu na dva menší, které lépe splynou s okolní krajinou. Právě tak, jak to udělali v La Paloma.
Žít v Praze a přitom mít zahradu jen kousek cesty od bytu? To by byl pro spoustu lidí splněný sen. Jenže i o naplněné sny je třeba se zasadit, jak se přesvědčili majitelé jedné takové velké zahrady. V sezóně tu pochopitelně chtěli trávit co nejvíce času, ale potřebovali k tomu vylepšit stávající zázemí. Nahradit starší kůlnu slušivější a praktičtější chatkou. Zahradním pavilonem. Nebo miniaturním domkem?
Nedá se to nazvat rekonstrukcí, byť se tu obnovovalo ve velkém. Aby to vypadalo stejně krásně, jako kdysi. Jen o pár metrů vedle. Tahle stavba totiž byla trám po trámu, kámen po kameni, přesunuta.
Zmenšenou obdobu Eiffelovy věže máme i v Čechách. Za jejím vznikem stojí světová výstava v Paříži v roce 1889 (zároveň datum dokončení Eiffelovky) a členové Klubu českých turistů, kteří se do nové pařížské dominanty doslova zamilovali. Rozhodli se proto postavit podobnou i v Praze, i když poměrně menší. Menší země, méně lidí i peněz = menší věž, ale princip byl stejný. A osud také tak trochu dramatický, ale ne moc.
Sníh. Ba přímo metry sněhu, závěje. Jakkoliv neuvěřitelné se něco takového právě zdá být, na takové klima je skvěle připravená moderní chata z Krkonoš. Tam, kde dnes proudí davy turistů v nátělnících a žabkách, bude hájit dál pohodu jedné rodiny i během pohádkově mrazivé zimy.
Čekal snad někdo, že v konzervativním Česku budou lidé novinkám házet pod nohy okvětní lístky růží a olivové ratolesti? Digitalizace zde naráží v jakémkoli směru na obrovskou bariéru, lidé raději stojí nadále na úřadech fronty, byť v mnoha případech vůbec nemusí. A kdo říká, že daleko masivnější digitalizace úřadů už tu měla být dávno, ať raději nechodí do hospody, nebo alespoň mlčí. Někteří konzervativní Češi by se nemuseli štítit pod vlivem ethanolu ani lynčování. Odpor k novým věcem je v Česku takový, jako by vám někdo hodil do vany chcíplou krysu. A s digitalizací stavebního řízení je to stejné.
Hledáte způsob zhodnocení financí a přemýšlíte o investici do nemovitosti? Máme pro vás pár tipů, nad čím se zamyslet, abyste zjistili, jestli se právě ve vašem případě jedná skutečně o optimální možnost zhodnocení peněz.
V Říčanech už chaty nehledejte. Pár jich tu samozřejmě ještě zbývá, ale s tím, jak se mění plán zástavby, na kdysi příměstské rekreaci zasvěceným pozemkům dnes rostou novostavby rodinných domů. Projekt jednoho rodinného domu však na tu proměnu reaguje, byť se minulosti místa úplně nezříká. Chatou je silně inspirovaný.
Co vidíte ze svého obývacího pokoje? Jaký výhled se vám nabízí? Aniž bychom to dál pitvali, raději řekneme, že výhled z obývacího pokoje v šestimilionovém Santiagu obvykle za mnoho nestojí. A právě proto se jeden zdejší obyvatel rozhodl, že si zaopatří lepší. Daleko od města, v horách. Kde si nechal postavit chatu. S výhledem naprosto fantastickým.
S mletím se v tom starém mlýně skončilo ještě před válkou. Tou první světovou, které se ještě říkalo Velká. Nikdo totiž tehdy nevěřil, že by se podobné hrůzy mohly ještě někdy zopakovat. Nejen nevyčíslitelné pohromy z bojišť a zákopů, ale i lidské tragédie, co se mezitím odehrály ve frontovém zázemí. Občané nového Československa chtěli doufat, že trýznivá památka obětí projasnila cestu k lepší budoucnosti mladého národa, a že to smutné a krvavé už navždy zůstane zapomenutou minulostí.
Z Kořenova je to k harachovským sjezdovkám, co by kamenem dohodil. Za tímhle nevšedním obydlím, zasazeným do krajiny na pomezí svahů Jizerských hor a Krkonoš, ale nestála touha dobývat zasněžené vrcholky. Obyvatelé této pohádkové chaloupky hledali jen přívětivé prostředí, ve kterém by mohli odpočívat.
Průměrné české mzdy se výplatám v západní Evropě přibližují zatím dost nevděčně šnečím tempem. Ale jakmile přijde na plánování dovolené, tak se Češi rozhodně nešetří. Když už mají mít dovolenou, tak s plnou parádou. Nejpopulárnější destinace jsou ty zahraniční, přímořské. Ideálně pak v nějakém hotelovém resortu.
Není malých zakázek. I návrh veřejných toalet je projektem, na němž si šikovný architekt může vydobýt slávu. Dokládá to dílo z japonského Mijoši, které sice pokrývá jen necelých deset metrů čtverečních zastavěné plochy, ale za inspiraci posloužilo celému světu. I na záchod se dá jít udržitelně.
Bez pracovních víz v zahraničí zpravidla pracovat nesmíte. A rovněž si nesmíte vydělávat, když pobýváte v cizí zemi na turistická víza. Pro zcestovalé digitální nomády končí období anarchie a začíná éra shánění nových nomádských víz. Jak na to?