Zahradní oáza ve čtvrti De Beauvoir je oslavou řemeslné zručnosti a designérského umu svých obyvatel. Není to jen tak obyčejný „hřejivý“ projekt z jinak povšechně nevlídného a studeného Londýna.
Je to podobné, jako když při plavbě v rozbouřeném moři uvidíte světla majáku. Záchrana, říkáte si, teď už bude všechno v pořádku: cíl a pevnina už jsou blízko. Jenže moře okolo není o nic méně černé, pořád skrývá spoustu zrádných útesů. Budete mít ještě dost příležitostí uvíznout na mělčině a ztroskotat.
Rodinný dům s fasádou z válcovaného aluminia přináší do CHKO Beskydy inspiraci severským minimalismem, v interiéru si pro změnu vypůjčuje z industriálního odkazu rázovitého kraje. Stavba jednoduchého vzhledu ukrývá mnohé libůstky a efektivní řešení.
Stavět tak, aby v domě bylo k přežití, i když jsou venku extrémní vedra. Zní to jako jednoduchý pokyn, kterého se ale vzhledem k narůstajícím průměrným teplotám stále hůře dosahuje. Architekti z Vietnamu otestovali jedno z možných řešení.
O obyvatelích venkova se někdy říká, že vstávají se slepicemi. Bere se to spíš jako úsměšek, spousta lidí už dnes ani neví, kdy slepice vstávají. Mladá rodina ale takové vstávání se slepicemi považovala za splnění svého snu.
Už první fotka krásného loftového bytu z našeho článku vám vyzradí, že majitelkou je žena, která do něj chodí především odpočívat a relaxovat po náročné práci. Vyvolání klidného relaxačního pocitu jsou přizpůsobeny všechny barvy, materiály i tvary vybavení interiéru.
Že se dá nový rodinný domek postavit téměř všude, to dokázal investor spolu s dodavatelem sympatické dřevostavby ve Zlíně. Majitel jedné místní zahrady, který bydlel v paneláku, se rozhodl přestěhovat právě na svou zahradu. Ale ne do jen tak nějaké zahradní boudy, respektive zahradního domku. Požadoval regulérní rodinný dům, i když menší zastavěné i užitkové plochy, který nabídne veškerý komfort bydlení v novém.
Francie možná drží prst na tepu evropské módy, ale když přijde na nové trendy v oblasti rekreačního bydlení, je evropskou jedničkou Švýcarsko. Chaty tu mají tradici, a protože tu lidem nechybí ani prostředky na jejich zútulnění, bývají zdejší rekonstrukce vizuálně hodně výrazné.
Do svého sousedství zapadá, a přesto umí vyniknout. Dům pro mladý pár z lublaňského Barje si totiž uchovává i v prostředí předměstí svou osobitou identitu. Lesk jeho glazované fasády vyvolává otázky. A láká k návštěvě.
Chytrá práce s terénem charakterizuje Haus Bättig, novostavbu rodinného domu, která vznikla na obtížně zastavitelném pozemku. Standardní umístění stavby totiž komplikoval zlom svahu, který ukrajoval z parcely pořádný kus. Zdálo se, že plán rodinného domu by se tu musel uskromnit buď na rovině u příjezdové cesty, anebo se usadit až po svahem. Ani v jedné takové dispozici by ale nedosáhl požadovaných 150 metrů čtverečních užitné plochy, kterou si představovali klienti.
To je pořád řečí o udržitelnosti, ekologii, recyklaci. Ale jak si to vlastně ti „ekologisté“ představují v praxi? Z čeho se má stavět, aby konečně byli aspoň trochu spokojení a líbilo se to i nám? Pokud vám takové myšlenky občas krouží hlavou, je projekt Schindel Studio přesně to pravé pro vás.
"Vnitrobloky patří rozumným dospělým, kteří dobře vědí, jak s nimi naložit pro dobro všech!" Řekl by kdejaký umanutý podnikavec, který hledá, kde ve městech ještě využít nějaký ten prostor. Ale ne, vážení! Vnitrobloky vždy patřily a měly by nadále patřit hlavně dětem. Navíc jsou malými oázami zeleně, přírody uprostřed měst. Vnitrobloky jsou poklad, který se musí chránit. Pomáhají nám za veder i silného větru, bohužel je však většina z nich zanedbaná, jako by je nikdo nechtěl. A to lidem bažícím po dalších pozemcích jen nahrává.
Staré domy ve městech mají své nezpochybnitelné kouzlo. Ale jen v říši čar a kouzel se trvale žít nedá. A proto je někdy třeba zcela konvenčně zasáhnout. Místo kouzelné hůlky je třeba čarovat nad stavebním plánem, a místo králíků z klobouku tahat řešení. Taková práce není magií, ale dobrou architekturou.
Pokud máte malé děti, je jich všude plno. A pořád. Jsou všude, pletou se pod nohama, a pokud nejste hluší, jejich hry nepřeslechnete. Z definice to ale ještě nemusí odpovídat tomu, co se označuje jako přeplněná domácnost. Ten stav je přitom vlastní nemalému procentu domácností napříč všemi evropskými zeměmi.
Bytový dům neboli bytovka. Termín, s nímž se pojí jisté rozpaky. Označuje totiž zpravidla málo-podlažní objekty panelákového typu z venkova a maloměst. Je to cosi na půl cesty, co není ani pořádný rodinný dům, ani férový vysoký panelák. Navíc je to zpravidla rychlená výstavba, často spojená se socialistickými časy a podnikovým bydlením. Ubytovna. Nebo ne?
Bydlení v rodinném domě, nebo v bytě? A raději ve svém, nebo v pronájmu? Napříč zeměmi Evropské unie jsou odpovědi na tyhle otázky poměrně rozdílné, od obecného průměru totiž existují značné odchylky.
Navrhnout interiér malého bytu pro jednu osobu nemusí být nic těžkého. Majitel bytu z našeho článku ovšem nechtěl pouze obyčejně zařízený interiér. Přál si najít zajímavá a originální řešení, která mu vytvoří pohodlné životní podmínky na takto malé ploše. Vedle funkčnosti požadoval i styl, a tak se jeho byt stal pro architekty opravdovou výzvou.
O domech, které stojí v jedné z pěti newyorských obvodů (Queens) máme většinou zkreslené představy. Mrakodrapy či věžáky aby tu pohledal, metropoli s mnoha miliony obyvatel zde připomíná máloco. Spíše to tu vypadá jako na typickém předměstí nepříliš vzhledného průmyslového města. Dokresluje to fádně vypadající starší zástavba z cihel. A právě do ní byl zasazen dům, původně vystavěný v roce 1945. Vlastně dům? Možná by se mělo říkat domek.
Le Roi est mort, vive le Roi! Proslulá tradiční fráze pronášená v souvislosti se jmenováním nového panovníka zřejmě pochází z roku 1422, kdy byl po smrti svého otce jmenován novým francouzským králem Karel VII. Lid se raduje a bude čekat, co nové vládnutí přinese. A co nám přinese nová digitalizace stavebního řízení? Především další peníze ze státní kasy a dlouhou dobu nejistoty. Nové parlamentní volby se totiž nemilosrdně blíží. A určité příležitosti jsou zřejmě promarněny.
Více Čechů dnes chodí běhat, než kolik jich dohromady šlape do pedálů kol, nebo se prohání po ledě, případně na trávníku za mičudou. Přesto se preferenčně investuje do výstavby cyklostezek, stadionů a kluzišť. Je to snad proto, že neumíme naše města uzpůsobit pro běhání?
