O tom, jestli si v zimě smíte posolit chodník, formálně rozhodují místní vyhlášky. V historických centrech našich měst je solení povětšinou omezeno, nebo rovnou zakázáno. S tím, že zákaz zpravidla doplňuje i tučná pokuta. A samozřejmě také nejasnosti, kdo má vlastně na dodržování téhle vyhlášky dohlížet.
K solení silnic přesto zatím poměrně běžně dochází, na našich silnicích. Protože je to - z hlediska nákladů - velmi efektivní metoda jak se zbavit náledí. Technická posypová sůl totiž přijde přibližně na 1800 korun za tunu, a silničářům stačí na každý metr čtvereční vozovky něco mezi 10 – 20 gramy.
Nezabírá to samozřejmě vždy. K tomu, aby byl dodržen funkční princip, tedy aby sůl snižovala bod mrazu vody a rozpouštěla tak led a sníh na silnici, musí být teplota alespoň -7° C (a ještě lépe -9° C a víc, až do jednadvaceti). Pokud tedy mrzne a je náledí – a vy musíte do ulic - kontaktu se solí se velmi pravděpodobně nevyhnete. Stejně jako váš oděv a především obuv.
)
Které ze soli stejně jako vy nemají radost. Pokud tedy nebruslíte po ulicích v gumovkách. Klasické textilie a zvláště kožené boty vlivem soli trpí. Na jejich povrchu se totiž vytváří celé solné mapy, které nekazí jen vzhled, ale i strukturu materiálu. Co se s tím dá dělat?
Pozor, hned ta první rada, na kterou nejčastěji narazíte, je špatná. Tedy, myšlena je asi dobře, ale dobré výsledky nemá.
Solné mapy byste z bot určitě neměli odstraňovat octovou vodou, roztokem bílého octa a vody. Proč? To, co na první pohled vypadá jako klasická redukční reakce z hodin chemie (CH3COOH+NaCl) totiž z praktického hlediska nedává smysl. Ocet, coby v průměru osmiprocentní kyselina octová, je totiž příliš slabá na to, aby hnula s ionty Na+ a Cl-.
Po téhle aplikaci vám na botách i nadále zůstanou solné mapy, a ještě se k tomu přidá nezaměnitelné aroma octárny. V lepším případě, protože ta osmiprocentní kyselina octová je sice slabá, ale dost silná na to, aby vám odbarvila, vysušila a rozpraskala kůži na botách a udělala na ní nehezké skvrny. Za zničené boty tenhle recept zkrátka nestojí.
)
Jak to tedy udělat jinak a lépe?
Po návratu domů neotálejte, a solí potřísněné boty vysušte. Ale prosím nikoliv tak, že je dáte na topení. Ten teplotní šok by jen přispěl k tomu, že by se sůl „zažrala“ více do hloubky kůže, a solné mapy by tam zůstaly už napořád. Místo toho nechejte boty volně uschnout.
Když z povrchu kůže či textilie začnou vystupovat bílé solné fleky, je třeba je odstranit s pomocí vlhkého flanelového hadříku (flanel se používá proto, že je jemný a potřísněný materiál nepoškrábe). A s dalším – suchým – flanelovým hadříkem to pak mechanicky dočistíte.
Zbývá ještě třetí krok. Vyčištěné kožené boty, zbavené takto solných skvrn, je třeba natřít krémem, napastovat. Je s tím zkrátka o dost víc práce, než kdybyste boty čistili octovou salátovou zálivkou, ale aspoň to funguje. Zimní náledí a posypovou sůl ale nejspíš kvůli té práci navíc budete nenávidět zase o něco víc.
Pořád ale platí, že byste celý ten proces čištění měli začít realizovat co nejdříve po návratu domů. Čím déle budete otálet, tím hlouběji solná skvrna do materiálu pronikne (a tím hůř se bude odstraňovat). Boty z jemné kůže – například teletiny – můžete po jednom solení a zanedbaném čištění vyhodit.
)
A když nejde o kůži?
První krok je poznat, z jakého materiálu jsou boty vyrobeny. Což je dnes, při té slepenině z platů, kovu a tkanin – kterým říkáme boty - docela nelehké. Obecně ale platí, že zasolené boty řekněme plátěné můžete normálně vyprat. Na nízké otáčky, v pracím sáčku, pochopitelně. Otázkou spíš ale je, kdo by si bral plátěnky na náledí.
Kůži a semiš pochopitelně prát nemůžete. V obuvi vám mohou doporučit pro ně – a s chutí prodat – speciální odstraňovač skvrn. Většinou fungují dobře. Na semišové boty jsou také k sehnání speciální jemné nylonové kartáčky, kterými se dají solné skvrny citlivě odstranit.
A prevence problémů? Efektivním řešením, za které je ovšem třeba si v zimě připlatit, jsou nejrůznější vodě-odolné nástřiky. K dostání jsou běžně i ve spreji. V zimě nanášíte po zaschnutí alespoň ve dvou vrstvách. Nestříká se zblízka, ale ze vzdálenosti alespoň 20 centimetrů, aby nástřik zasychal rovnoměrně.
Síla tohohle vynálezu tkví v tom, že na povrchu boty vytváří ochranný vodu odpuzující film, a také ucpává povrchové póry v materiálu. Prosolená voda tak má méně možností, jak se do povrchu boty propsat.
Čištění i předcházení vzniku solných map na obuvi tedy možné je, ale pojí se s výdejem energie a peněz. Vašich peněz. Což činí celý ten proces efektivního boje s náledím s pomocí soli o dost méně laciným.
Zdroj: TheSpruce.com, InStyle.com
