Pivoňku vlastně můžete zdědit po svých předcích spolu se zahradou, třeba jako vysokokmen třešně. A právě pivoňka úzkolistá je mezi pivoňkami v mnoha směrech unikátem, který vám vyrazí dech.
Kompletní senoseče, tedy takové, kdy je rychle posekán veškerý porost na velké ploše, představují obrovský problém. A například za úhyny zvěře mají zodpovědnost jak zemědělci, tak myslivci. Hrozí jim dokonce pokuty. Jenže situaci často zachraňují v době sečí vyčerpaní dobrovolníci. A dotační politika také příliš nepomáhá. Vlastně naopak.
Sekat trávu okolo jabloní, hrušní, třešní, slivoní a dalších druhů ovocných dřevin je ohromnou chybou. Trpí tím totiž jak samotné stromy, tak jejich budoucí úroda. Proč?
Jsou houby rostoucí na vaší zahradě problém? Na takhle přímočarou otázku existuje jen nejednoznačná odpověď. Záleží, koho se ptáte. Houby totiž pro vaši zahradu žádný problém nepředstavují. A pro Vás? Když je nebudete jíst, tak nejspíš též ne.
Objev kriticky ohroženého čmeláka klamavého potvrzuje smysluplnost mozaikové seče v Českých Budějovicích. Tomuto hmyzu evidentně prospívá, že město některé části parků neseče tak často. Hmyzu se tak daří zachovat přirozenou pastvu. A právě čmeláci klamaví jsou na pastvu velmi vybíraví.
Čeština je překrásný jazyk. Když se třeba řekne „květen“, hned odtušíte, že to bude mít něco společného s květy a kvetením. Klidně se pochvalme, pro voňavý jarní měsíc je to vyloženě přiléhavý název. Byť dnes trošku nepřesný. Letošní květen by se měl jmenovat spíše sekačkovník, trávoženec nebo motoří.
Není nic krásnějšího než pohled na perfektně zastřižený a udržovaný trávník. Existuje jednoduchý způsob, jak si takový trávník hýčkat naprosto bez práce. Koberce totiž nepatří jen do interiéru. Přečtěte si, jak si vybrat venkovní koberec a jaké výhody vám přinese umělý trávník. Kam umělá tráva hodí a jaký materiál zvolit, aby vydržela co nejdéle jako nová.
O své trávníky pečujeme od jara, ovšem dříve byla první péčí až červnová senoseč, čili sekání lučních porostů. A to byly vlastně prapůvodní obdoby dnešních trávníků. Proč jsou si pojmy anglický trávník a anglická zahrada tolik vzdálené, byť vznikly ve stejné zemi? Co stojí za zrodem anglických trávníků a jaká jsou základní pravidla péče o trávníky?
Už to není záležitost fotbalových stadionů a sportovních arén. Umělé trávníky - travní koberce se syntetickými vlákny - se dnes úspěšně usazují na domácích dvorcích a zahradách. Jejich popularita je dnes jednoznačně na vzestupu. Pro životní prostředí a tím pádem ani pro nás z toho nic moc dobrého ve výsledku neplyne.
Zkušení skalničkáři dionýsie moc dobře znají. Vlastně se v těchto půvabně kvetoucích rostlinách, jejichž květy zcela obalí téměř mechové polštářky, ze kterých vyrůstají, snoubí vše, co je pro atraktivní skalničky typické. Skalničkáři doslova hovoří o atraktivních bocháncích obalených květy, pod kterými se droboučké listové růžice téměř ztrácejí. A proč se dionýsiím vyhýbají začátečníci? Jsou náročné na pěstování!
V zahradnictvích běžně narazíte na balení semínek s označením ostrožka stračka, jde ale o zmýlenou. Tedy zmýlenou obchodně a záměrně. Ano, ostruhy má jak stračka, tak ostrožka, jde ale o odlišné rody.
Chůze po měkké, zelené trávě je tak příjemná! Obzvláště naboso. Bohužel ale vzhledem k suchým letním měsícům, které poslední roky zažíváme, tak naše tráva na zahradě většinou nevypadá.
To je nějaký vřes, řekne většina lidí na většinu rostlin, které se podobají u nás tradičnímu růžově kvetoucímu vřesu s drobnými kvítky. Jenže často nejde o vřesy, ale vřesovce. Jak je od sebe rozeznat?
Do půdy musí v září jen cibulky některých druhů, jiné vysazujeme v říjnu a některé až v listopadu. Od září vysazujeme cibulky sněženek, bledulí, krokusů, narcisů, tulipánů, modřenců, hyacintů, prostě všech jarních cibulovin.
Skalkaři či skalničkáři, to jsou vlastně jacísi tiší blázni vůbec ne nepodobní třeba kaktusářům. Ostatně právě mnohé sukulenty na skalky patří. A co o budování skalek napsal Karel Čapek?
Morisie dvoučlánková roste na Kostarice a v Sardinii, kde tvoří kobercové porosty výšky 5 až 10 centimetrů. Najdeme ji na chudých, propustných a suchých půdách slunných stanovišť. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat jako skalničku, kterou je třeba na zimu zakrývat sklem, často vymrzá.
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
V zásadě jsou možné obě varianty, běžné jsou trávníky včetně bylinných směsí pod polokmeny a vysokokmeny, ale také okrasná výsadba. Vždy ale záleží na tom, zda konkrétní dřevina koření hluboko nebo mělce. Pod mělce kořenícími stromy se půda běžně kultivuje, plečkuje, okopává a také hnojí.
Naklepaná, nabroušená, ostrá. Se správně nastaveným kosištěm, s ostřím nemířícím ani příliš do země, ani moc nad ní. Seřízená tak, aby vám padla do ruky a nemuseli jste se u ní hrbit. To je to první. Pak záleží na situaci v místě: ideální je, když je tráva k posečení trochu vlhká. Ne vyloženě mokrá po dešti, to je těžká, ale spíš svlažená ranní rosou. A pak? Pak už jen sečete.
Založení jedlého trávníku je poměrně jednoduché, stačí holá plocha a výsev luční směsi obsahující výhradně bylinky, které lze konzumovat. Ideálně nižší luční směs, kterou lze i sešlapat a kosit trochu častěji. Ano, k pojmu jedlý trávník patří i slovo kosení.