Nádhera, že to snad ani nemůže být pravda. Úplná podivnost a hloupost, která funkčně nedává žádný smysl. Anebo, jak teď zaznívá stále častěji: „To je jen zase další obrázek vymyšlený umělou inteligencí.“ Tohle všechno se dnes říká o zahrádkářské kolonii Naerum. Která, ač opravdu vypadá neuvěřitelně a fantasticky, skutečně existuje.
Zkušené floristky moc dobře vědí, co musí být základem tradičních vánočních věnců. Ne nadarmo se dříve zahradnice učily vázat věnce tak, že přišla mistrová, vzala korpus obalený chvojím a mrskal s ním nelítostně o zeď. Když věnec vydržel, učnice uspěla. Až na takovouto kontrolu jakosti se ale dnes jaksi zapomnělo. Všechno je vachrlaté, nestabilní, přezdobené, nebo naopak nevyzdobené, nekvalitní, prostě špatné. Pořídit si kvalitní věnec a ještě za rozumnou cenu, je opravdu kumšt.
Jedna zahradní činnost se zcela vymyká období, jaké právě panuje. Všichni zazimovávají zahrady, do záhonů zapravují organický hnůj, uklízí, seřezávají trvalky a čekají na jaro. Jenže právě česnek je nejlepší vysadit nyní, aby nám na jaře vyrazil ze země. Proč vysazujeme česnek až tak pozdě?
Vrcholový sport často doprovází vznik vážných fyzických zranění, s osobní přepravou po železnici se zase často pojí tragicky dlouhá zpoždění. V podobném duchu by se dalo asi ještě pokračovat dlouho, protože snad s každým oborem lidské aktivity se pojí příklady jevů primárně nezamýšlených, ale přesto na danou činnost neodlučně navázaných. Prostě k nim tak nějak patří. A jak je to právě se zahradničením?
Netkaná textilie, mulčovací fólie, geotextilie, respektive zbytečný černý hadr v zahradě, ze kterého se ve finále uvolňují i všudypřítomné mikroplasty. Mor, který před zhruba dvaceti lety dobyl naše veřejná prostranství i zahrady a dnes se ukazuje, že vlastně po všech stránkách jenom škodí. Proč?
Zápas s plevely, ten vyčerpávající a často marný souboj, si spojujeme spíše s počátkem jara, údržbou chodníků a letní probírkou mezi záhonky. Ale podzim, kdy už se příroda ukládá ke spánku? Je to trochu nečekané, ale právě ten je podle profesionálů tím nejlepším časem, kdy nad těmi zelenými prevíty konečně můžete zvítězit.
Experimentující zahradník z královéhradeckého kraje představil dle svých slov “totální pecku“, kterou dosud neviděl, neokoukal, a o které tvrdí, že jde o jeho vynález. Je to sice kopřivová jícha, kterou samozřejmě nevymyslel, jenže tvrdí, že ji upgradoval do takového stavu, že nesmrdí. Tvrdí o ní také, že jde o “TURBOJÍCHU“, respektive “HULK JÍCHU BEZ SMRADU“. Soudí tak podle zelené barvy tekutiny a absence charakteristického zápachu, přitom však vynikajících účinků na blaho rostlinstva. Jde jen o šíleného milovníka superhrdinských filmů kříženého se zahrádkářem mičurinského typu, nebo na jeho náhodném objevu opravdu něco je?
Upřímně rád je nejspíš nemá opravdu nikdo, a tak se na ně také nejčastěji zapomíná. Přesto patří k úkonům, které bychom při péči o podzimní zahradu vynechávat neměli. Nevyplácí se to.
Prací na zahradě svému tělu i duši prospějete stejně, ne-li lépe, než na rotopedu. Dřina na zahradě totiž nepřináší jen plody úrody a vůni vypěstovaných květin, ale celou řadu fyzických a psychologických benefitů.
Mapa pěstitelů zeleniny má jejím milovníkům a zastáncům zdravého stravování, tedy pokud si myslí, že klíčem k němu je právě zelenina, usnadnit nákup čerstvých potravin. Navíc poznají přímo místo, kde se zelenina pěstuje. A také si mohou ověřit způsob jejího pěstování. Projekt je v plenkách, ale přihlašují se stále další farmáři.
Zahradničit bez práce, to úplně nejde. Ale určitě to jde dělat méně náročně, pohodověji, beze spěchu. Takže pokud vám to například nedovoluje váš zdravotní stav, nemáte už tolik času, jste líní anebo se zkrátka nechcete ničit, můžete vsadit na osvědčené postupy s nízkými nároky na údržbu.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Odpověď na otázku v nadpisu článku není jednoduchá a vůbec už ne jednoznačná. Navíc hrají roli i určité generační zvyklosti, za které by se někteří hádali do krve. Amatéři, tedy zahrádkáři, i profesionálové. Obě řešení mají svá pro i proti. Když nad tím tak přemýšlím, smysl mi dává kompromis.
Postřehů a nápadů k tomu, jak nejlépe upravit zahrádku malých rozměrů, existuje velké množství. Podstatné je, že jsou vedeny jen dvěma principy. Buď tu skromnou velikost otevřeně přiznávají, anebo se ji pomocí osvědčených triků snaží přetvořit v zahradu naoko větší. Každému podle chuti.
Červená jablíčka jsou dost běžná, vlastně nejběžnější. Ale aby jablka měla červenou i dužninu? Představujeme 2 odrůdy, které nám takový zážitek umožní. Jedna byla vyšlechtěna ve Švýcarsku a jmenuje se Redlove Era, druhá v Německu a nese jméno Baya Marisa. V obou případech jde o chutné zimní odrůdy jablek, které nikdy neztrácejí barvu dužniny.
Máte alespoň menší zahrádku okolo domu, ale nesnášíte zahradničení? „Nejradši bych všechno vybetonoval a basta, byl by klid“, řekl ve frontě u pokladny zahradnictví muž středního věku své partnerce, která tlačila vozík narvaný sazenicemi okrasných rostlin. Ne, o betonování zahrady však tento článek nebude. Bezpracnosti, nebo lépe minimální pracnosti, je možné v zahradě dosáhnout, musíme ale na realizaci či rekonstrukci zahrady pohlížet úplně jinak než vášnivý zahrádkář. A vlastně i jinak než naše babičky, pro které byly výpěstky ze zahrady životní nutností.
Na vlky, kteří se vrátili do naší přírody, můžete narazit v Beskydech, na Šumavě, v Krkonoších, Krušných horách, Jizerských horách, Orlických horách a v Ralsku. Jenže on má vlastně nějakého toho vlka v zahradě každý. Tedy vlastně vlk. A ani se nemusíme rozčilovat, že nám tenhle ekologický experiment zabíjí ovce. Ty vlky, co běhají po lesích, má leckdo docela rád, jenže vlky na ovocných i okrasných stromech jsou vždy jen pro zlost. Říznete a objeví se znova. Rychle, zákeřně a bez vytí. Nepotřebují výt s lidmi. Jak se jich ale zbavit?
I když to tak z prohlášení čínských politiků vypadat nemusí, o tom, jak bude vypadat budoucnost, si v Pekingu nedělají iluze. Tamní populace totiž stárne a je nahloučená ve městech při východním pobřeží, zatímco zemědělská produkce je situována do vybydlených severozápadních regionů. Takový stav je dlouhodobě neudržitelný. A protože zatím stranické plány na podporu porodnosti čínským kormidelníkům nevychází, snaží se alespoň inovovat zemědělskou praxi. Přiblížit místa produkce potravin místům spotřeby.
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Natolik brzký nástup jara, k jakému došlo letos, zde ještě nebyl. Tedy od doby, kdy jsou data pravidelně zaznamenávána. Stačí jen vykouknout na zahradu, vystrčit nos do přírody, aspoň na chvíli. Někoho to děsí, jiní jásají, někdo je optimistický, jiný varuje. Například na jihu Moravy ohlásili vykvetení meruněk již 11. března, tedy před týdnem. A to je nejdříve od doby, kdy byl tento údaj zaznamenáván, čili od roku 1961. Nejdříve za posledních 63 let. Kdyby však jen to.
