Nepřekvapivě, města celého světa se musí starat o naplnění potřeb svých obyvatel. Těch živých. Jenže i smrt je nedílnou součástí lidského života. A jedním z těch posledních přání, které je třeba obyvatelům vyplnit, zůstává jejich pohřeb. Což je v praxi mnohem větší problém, než by se mohlo zdát.
Když jste uvyklí vnímat svět kolem sebe ve zkratkách, snadno uvěříte tomu, že pesticidy jsou zlo. Většinou totiž předpokládáme, že tyto látky určené k hubení škůdců jsou syntetické a zákeřné. Jenže ony existují i pesticidy organické. Přírodě blízké či přírodní, které člověk nevyrobil.
Některé staré živé ploty už vůbec nemusí vypadat dobře. A ne všechny je možné zachránit, respektive radikálně zmladit právě hlubokým řezem. Každá dřevina to nesnese a není nic horšího, než když radikálně zmlazený živý plot vypadá jako měsíční krajina, kde se tu a tam něco jen zazelená. Na druhou stranu jsou živé ploty téměř bezúdržbové, když je necháme růst volně, jenže i to neplatí pro každou dřevinu a ne vždy je možné, aby živý plot rostl třeba až 2 metry do šířky a více jak 2 metry do výšky. Volba druhu keřů a stromů pro živé ploty je zásadně důležitá, když ale zvolíte správně, váš živý plot poroste do krásy i po radikálním zásahu.
O drsné probuzení z hezkého nazelenalého snu se postarala aktuální studie, která na vzorku desítek městských farem v Evropě a USA hodnotí uhlíkovou bilanci jejich produkce. Podle ní mají městské farmy k udržitelnosti pořádně daleko, emisně jsou totiž šestkrát intenzivnější, než klasika s traktorem na poli.
Kácení stromů mimo lesní pozemky podléhá zákonu číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, podle kterého se smí provádět v takzvaném období vegetačního klidu. Tedy obvykle od začátku října do konce března. A to samé platí až na výjimky, které musí být schváleny příslušnými úřady, i pro případy rozsáhlejších prací. Konkrétně například čištění brownfieldů od náletových dřevin a přípravy pozemků na developerské projekty a jiné větší stavby včetně dopravní infrastruktury.
Dobré nápady nestárnou. A když se omrzí, stejně se k vám po čase vrátí jako bumerang. To je také přesně případ pařezových zahrádek. Ze zahradnické módy už vyšly nejméně třikrát, ale už jsou zase zpátky. Protože oplývají tajemnou krásou, jsou nenáročné, odolné. A dají se vytvořit na minimální ploše.
Hnojit či nehnojit, jak bojovat se škůdci a kdy začít s předsazováním, aby to bylo včas? Kdepak nic z toho tu řešit nebudeme. Budeme se držet mnohem přízemnějšího tématu. Teorie plánování a pravidel. Což je maličkost, bez které se začátečníci neobejdou a kterou až trestuhodně často opomíjejí i zahradníci, co se domáckému pěstování věnují už léta.
Obdobu anglických skleněných zahradních zvonů známe i u nás, totiž pěti a třílitrové zavařovací sklenice, případně velké PET lahve a průhledné plastové kontejnery s uříznutým dnem či horní částí. A také naše tradiční pařeniště. Ale uznejte sami, uchopit jednou rukou ručně vyrobený foukaný skleněný zvon za skleněné madlo a jednoduše jím přikrýt rostlinu, kterou chceme ochránit před nepřízní klimatu, je velmi praktické a stylové. Však také jde o praktický zvyk, bez kterého se vyhlášení angličtí zahradníci neobejdou. A to již velmi dlouho. I když zrovna oni na tuto vychytávku nepřišli.
Že si pod sebou některými svými zahradními počiny obrazně podřezáváme větev, je jasné. Někdy za to však ani nemůžeme, prostě nastoupí počasí, škůdci a v horším případě soused či jiný vandal. Někdy však zvítězí naše neschopnost či lenost něco domyslet, neznalost a v nejhorším případě i hloupost. Svou roli pak může hrát i nevkus, tedy vkus nevyspělý, jalový, dětinský až infantilní. Prohlédněme si galerii vybraných zahradních průšvihů.
Začínajících zahrádkářů je mnoho druhů, prototypů. Od zelinářů až po skalkaře a ovocnáře, kaktusáře a trvalkáře, letničkáře i bylináře. Je jich prostě spousta. Pokud však členění zjednodušíme podle lidských povahových rysů, zjistíme, že jsou především zahrádkáři poctiví a nepoctiví a také pracovití a líní, to však obvykle nejsou zahrádkáři, nýbrž jen majitelé pozemků.
Výčet přínosů komunitních zahrad, těch se sousedy společně obdělávaných, by vydal na mnoho stránek. Jen namátkou: Vzdělávání, zajištění potravní bezpečnosti, pomoc biodiverzitě, vytváření vztahu k přírodě, psychická úleva od stresu. Alespoň tak to tvrdí ti, kteří se je snaží prosazovat jako univerzální řešení do škol a měst.
Stačilo na pár měsíců omezit vycházení, a hned dvě mladé generace, které o pokojové rostliny nebo zeleň na zahradě nejevily zájem, se staly do rýpání v hlíně až do extrému zapálené. Povídat si doma s kytkou v květináči a pěstovat si bylinky je pro ně naprosto normální.
Postavit se betonové šedi a černavému asfaltu, vymezit se vůči městům zbaveným života, zasadit se o návrat přírody. Manifestovat přitom touhu po změně, škádlit úřady nabouráním představ o veřejném vlastnictví. Ne planými slovy, ale přímou akcí. A jasně, zahradničit a tím dělat svět hezčím místem pro život.
Každý rok se mění trendy nejen v módě a technice, ale například i v zahradničení. Koneckonců je to navýsost populární obor lidské činnosti. A některé horké novinky pro letošní sezónu okrasných zahrad i produkčních záhonků skutečně vypadají lákavě.
20., nebo 21. března? Který den oficiálně začíná jaro bez ohledu na aktuální počasí? Někdo se totiž učil, že 20.3. a jiní, starší, že 21.3. A obě skupiny školáků vlastně mají pravdu, tedy ti starší měli. A jednou ji zase budou mít ti nejmladší, když řeknou, že je to 21.3. Záleží totiž na tom, jaký rok právě je.
Když se denní teploty ustálí nízce nad nulou, neprší a není moc vlhko, můžete se pustit s nůžkami do práce na zahradě klidně i teď. V únoru.
Kdo má zahrádku, ten ji jednoduše miluje. Fyzická práce zaručí psychický odpočinek a pohyb prospěje každému. A když se daří, odměnou vám bude úžasná sklizeň. Každé roční období vyžaduje od zahradníka trochu jinou práci. Na co rozhodně nezapomenout?
Zahrada, zahradničení, ale také především láska k přírodě, naše ukotvení v ní, odhalování tajemství přírody a světa, z něhož lidské duše a povahy vycházejí. Zahrady jsou nesmrtelným tématem a nemáme nyní na mysli stohy různých zahrádkářských a zahradnických příruček a biblí. A že se zahrady a vůbec příroda hluboce dotýkají i dětského světa, dokazují také autorské počiny určené dětem. Prostě a jednoduše, pod vánočním stromkem nemusí ležet zrovna nějaký ten Zahradníkův kalendář s tisíci radami a tipy, ale třeba útlá a slavná knížečka Muž, který sázel stromy (Jean Giono), která v lidech probouzí lásku k přírodě. Anebo třeba Zahradníkův rok Karla Čapka s ilustracemi jeho bratra Josefa, ale i jiné...
Vánoční stromky, adventní věnce, svíčky, ozdoby a dekorace – to jsou věci, bez kterých si většina českých domácností Vánoce neumí představit. Za výzdobu neváhají Češi utratit tisíce. Inspiraci, jak si letos vánočně vyzdobit domácnost, mohou lidé nasbírat na tradiční pražské předvánoční akci Flora Pragensis. Ta letos proběhne v areálu Střední odborné školy Jarov v Praze 9 už pojedenácté. Konat se bude od 2. do 3. prosince.
Než se stromy ve vašem sadu uloží k zimnímu spánku, je někdy třeba jim dopřát lehkou údržbu. Šetrně je prořezat a zbavit nadbytečných větví, které je zatěžují. Je třeba s tím začít včas, aby se stromy stačily zhojit, než nastanou mrazy.