Národní technická knihovna hostí od 17. října do 17. listopadu unikátní výstavu zaměřenou na fascinující cestu podhoubí z lesa až do podoby reálného stavebního materiálu. A skutečných domů. Zážitková výstava byla pojmenována “Do hloubi houby“ a vlastně se stala jedním z hlavních milníků projektu SAMOROST.
Francie možná drží prst na tepu evropské módy, ale když přijde na nové trendy v oblasti rekreačního bydlení, je evropskou jedničkou Švýcarsko. Chaty tu mají tradici, a protože tu lidem nechybí ani prostředky na jejich zútulnění, bývají zdejší rekonstrukce vizuálně hodně výrazné.
Do svého sousedství zapadá, a přesto umí vyniknout. Dům pro mladý pár z lublaňského Barje si totiž uchovává i v prostředí předměstí svou osobitou identitu. Lesk jeho glazované fasády vyvolává otázky. A láká k návštěvě.
Ta otázka je prastará a hledání odpovědi na ni souží lidstvo, nu, téměř od nepaměti. Je možná ještě více zásadní, než třeba odpověď na to, zda kečup a jiná dochucovadla patří doma do ledničky či nikoli. Jak tedy ta zpropadená otázka zní? Prostě. „Mají pánové na toaletě močit ve stoje, nebo vsedě?“
Chytrá práce s terénem charakterizuje Haus Bättig, novostavbu rodinného domu, která vznikla na obtížně zastavitelném pozemku. Standardní umístění stavby totiž komplikoval zlom svahu, který ukrajoval z parcely pořádný kus. Zdálo se, že plán rodinného domu by se tu musel uskromnit buď na rovině u příjezdové cesty, anebo se usadit až po svahem. Ani v jedné takové dispozici by ale nedosáhl požadovaných 150 metrů čtverečních užitné plochy, kterou si představovali klienti.
Riziko prasklého vodovodního potrubí se týká domů obydlených a vytápěných i zazimovaných rekreačních objektů, kde je vlastně riziko ještě vyšší. Jednoduše už jen proto, že v nich trvale nebydlíme a vysokého úniku vody si můžeme všimnout až za velice dlouhou dobu. Bohužel dodavatel pitné vody z veřejného vodovodního řadu se pak neptá, proč se co stalo. Jednoduše odečte čísla na vodoměru. A vy zaplatíte. A možná i stovky tisíc korun navíc. Bohužel.
To je pořád řečí o udržitelnosti, ekologii, recyklaci. Ale jak si to vlastně ti „ekologisté“ představují v praxi? Z čeho se má stavět, aby konečně byli aspoň trochu spokojení a líbilo se to i nám? Pokud vám takové myšlenky občas krouží hlavou, je projekt Schindel Studio přesně to pravé pro vás.
"Vnitrobloky patří rozumným dospělým, kteří dobře vědí, jak s nimi naložit pro dobro všech!" Řekl by kdejaký umanutý podnikavec, který hledá, kde ve městech ještě využít nějaký ten prostor. Ale ne, vážení! Vnitrobloky vždy patřily a měly by nadále patřit hlavně dětem. Navíc jsou malými oázami zeleně, přírody uprostřed měst. Vnitrobloky jsou poklad, který se musí chránit. Pomáhají nám za veder i silného větru, bohužel je však většina z nich zanedbaná, jako by je nikdo nechtěl. A to lidem bažícím po dalších pozemcích jen nahrává.
Města rostou, což je jev vcelku přirozený. Při tom růstu kolem sebe pohlcují menší sídla a ze silnic, které byly prve spojnicemi výhradně určenými pro auta, se stávají ulice. Tedy, měly by se stát. Vzniká z nich ale něco jiného. Něco, co nedocení pěší obyvatelé měst, ani řidiči. Stroads.
Staré domy ve městech mají své nezpochybnitelné kouzlo. Ale jen v říši čar a kouzel se trvale žít nedá. A proto je někdy třeba zcela konvenčně zasáhnout. Místo kouzelné hůlky je třeba čarovat nad stavebním plánem, a místo králíků z klobouku tahat řešení. Taková práce není magií, ale dobrou architekturou.
Pokud máte malé děti, je jich všude plno. A pořád. Jsou všude, pletou se pod nohama, a pokud nejste hluší, jejich hry nepřeslechnete. Z definice to ale ještě nemusí odpovídat tomu, co se označuje jako přeplněná domácnost. Ten stav je přitom vlastní nemalému procentu domácností napříč všemi evropskými zeměmi.
V roce 2023 se v ČR vytřídilo zhruba o 6,5 tisíce tun skla méně než v roce 2022. A to je rozhodně škoda. Ne že bychom my Češi netřídili jako diví, vlastně v tom patříme v Evropě k nejlepším, jenže právě sklo patří při třídění k nejdůležitějším surovinám. Sklo se totiž jako obalový materiál dá používat opakovaně, zachovává chuť i nutriční vlastnosti potravin a je možné ho recyklovat na 100 %. Nové skleněné obaly přitom mohou obsahovat až 90 % použitého (recyklovaného) skla.
Je to vtip nevhodný. Ale víte, co se stane se psím výkalem, když do něj šlápnete v botách s hlubokým vzorkem? Bude celý jen váš. Vtipem jsme to zkusili trochu odlehčit, ale jinak je situace se zavíječi moučnými, nesprávně nazývanými potravní moli, velmi podobná.
Výstřelek, nebo unikátní alternativa k běžným modrým bazénům? Přírodní koupací jezírka jsou zajímavý fenomén, o kterém jsme si v našem podcastu povídali s jejich propagátorem a stavitelem Michalem Šperlingem.
Bytový dům neboli bytovka. Termín, s nímž se pojí jisté rozpaky. Označuje totiž zpravidla málo-podlažní objekty panelákového typu z venkova a maloměst. Je to cosi na půl cesty, co není ani pořádný rodinný dům, ani férový vysoký panelák. Navíc je to zpravidla rychlená výstavba, často spojená se socialistickými časy a podnikovým bydlením. Ubytovna. Nebo ne?
Lukavický dub, památný strom z Chrudimska, je vítězem ankety Strom roku 2024. Získal téměř 10 tisíc hlasů od veřejnosti a bude reprezentovat Českou republiku v evropském kole ankety. Prohlédněte si ho na fotkách přečtěte si jeho příběh.
Zapudit kunu z vašeho pozemku; odradit ryjící divočáky od návštěvy vaší zahrady a zřetelně vysvětlit srncům, že stromky ve vašem sadu nejsou svačinka k okusu. Tohle všechno by měly dokázat dočista obyčejné lidské vlasy. Nejpodivnější na tom prastarém receptu je, že vlastně opravdu trochu funguje. Ale jen za dost specifických podmínek.
Bydlení v rodinném domě, nebo v bytě? A raději ve svém, nebo v pronájmu? Napříč zeměmi Evropské unie jsou odpovědi na tyhle otázky poměrně rozdílné, od obecného průměru totiž existují značné odchylky.
Výhled na moře zalité sluncem a krásnou písčitou pláž by chtěl asi každý. My Češi si něco takového můžeme dopřát maximálně na dovolené, pro rodinu z našeho článku je to každodenní realita. Jak vypadá takový luxusní byt na jihu Brazílie, ze kterého je vidět široko daleko nejen na moře?
Draslík (K), hořčík (Mg), fosfor (P) a vápník (Ca) jsou chemické prvky, které rostliny potřebují v “konzumovatelné podobě“ od druhé poloviny léta až do podzimu, aby lépe vykvetly, dozrály a připravily se na zimu.