S plastovými boxíky v kuchyni se pojí dvě velká tajemství. Na to první, kam se jim ztrácí víčka (a víčkům krabičky), bohužel odpověď nemáme. Je to zkrátka záhada. Nějací lichožrouti, jako v případě ponožek. Naštěstí ale známe odpověď na druhé tajemství. Víme, jak je vyčistit, když se začnou přebarvovat.
Že byste nahoru na ledničku neměli nic vršit a měla by stát samostatně, ničím navíc nezatížená a nezakrytá, to se tak nějak ví. Je to asi tak obecná pravda, jakože bychom na sebe všichni měli být hodní, měli bychom sportovat a neměli bychom mluvit sprostě. V tomhle případě je to ještě podtržené zvláštním doporučením výrobce ledniček, které si můžete přečíst spolu se záručním listem v deseti různých jazycích.
Výhled na zasněžené ledovce si rádi dopřejí ti, kteří teď vyráží na sjezdovky v zahraničí. Ale doma, v mrazničce, mrazáku nebo dokonce ledničce o ně nikdo nestojí. Zbavit se namrzlé krusty může být práce na dlouhé hodiny. Anebo taky na pár minut, pokud si necháte poradit.
Zmrazovat pečivo, nebo ne? To je otázka, která budí vášně. Hodně lidí má za to, že něco takového je nemyslitelné. Že se pečivo kazí a po rozmrazení není dobré, nebo že je dokonce zdraví škodlivé. Není to ale pravda, alespoň pokud dodržíte jednoduchá pravidla.
Tepelná čerpadla nejen vytápí, ale také ohřívají užitkovou vodu včetně vody v bazénech a vířivkách. Energii mohou čerpat ze vzduchu, země, případně vody a řešení lze nalézt pro každý typ budovy. Důležité je navrhnout nejvhodnější typ tepelného čerpadla pro konkrétní dům, nový i starší rekonstruovaný, hlavně zateplený. Vše záleží na vstupních informacích a jejich vyhodnocení. Kdo tepelná čerpadla vynalezl, na jakém principu fungují a jaká můžeme doporučit?
Správná úroveň vlhkosti v domácnosti by měla být ideálně mezi 40 a 60 %. V tomto článku se zaměříme na způsoby, jak udržet vyváženou vlhkost a podíváme se na to, jak vám mohou být zvlhčovače a odvlhčovače vzduchu nápomocny.
Nejnovější výzkumy potvrdily, že mikrovlnné trouby nemohou škodit lidskému zdraví, pokud se používají správně. Kolikrát už, vždyť jde o vynález starý 80 let a první takové zařízení se začalo vyrábět v roce 1947. Takže současní osmdesátníci se narodili v době, kdy se mikrovlnky začaly rozmáhat světem. Co ale naplat, když vám zatelefonuje známý a jeho zoufalý hlas prosí o pomoc. „Potřebuji potvrdit, jestli jsem hlupák já, nebo celá rodina okolo mě. Že prý je naše mikrovlnka už nebezpečná, jedovatá, karcinogenní. A že potřebujeme novou. Taková blbost...“
Že mít doma čistý vzduch je prospěšné nejen z hlediska osobní pohody ale i lidského zdraví, se rozumí tak nějak samo sebou. Když ale přijde na to, jak toho čistého ovzduší vlastně dosáhnout, přestává to být triviální. Zvlášť teď, když se počasí láme z léta do podzimu a jen s celodenním větráním oknem to nevyhrajeme.
Budoucnost je věc nejistá, ale když předem víte, jak má přednastavený trend, tu a tam ji opravdu předvídat můžete. A čistě jen podle přednastavených trendů je možné odhadnout i to, že to do budoucna s plynovými sporáky v našich kuchyních vypadá bledě.
Když budete na internetu hledat informace o výběru a montáži klimatizace, stejně jako o přípravě na montáž, nenajdete jednu zásadní. Klimatizace totiž o dost zvyšuje energetické nároky budov, spotřeba elektřiny klimatizačními jednotkami je v ročním rozpočtu důležitou položkou. Otázka tedy nezní, zda, jak a jakou klimatizaci instalovat, ale jak zajistit, aby spotřebovala co nejméně elektřiny a její provoz byl efektivní.
„Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.“ Ano, tento článek můžeme s čistým svědomím začít slovy fiktivního českého génia Járy Cimrmana. S jedním zásadním dodatkem, totiž že v době, kdy žil, digestoře neexistovaly.
S klimatizacemi je potíž. Jsou sice dostupným řešením pro momentální nepohodlí spojené s horkem, ale v dlouhodobém horizontu problém jen zhoršují. Protože k oteplování a horku, které z interiéru potlačují, zvenčí fakticky přispívají. Jaká se nabízí lepší řešení? Třeba systémy pasivního chlazení.
Že už není jako dřív a to, co bylo prve tolik uspokojující, už dávno nevyhovuje vašim představám? Nic si z toho nedělejte, cesta k nápravě je snadná. Novou si kvůli tomu pořizovat nemusíte, jen stačí té staré pořádně pročistit vnitřek. Řeč je pochopitelně o myčkách na nádobí.
Horké léto není zase tak velkou novinkou. S vlnami veder se potýkali už naši předci, a nejen v Evropě. Přitom přišli v průběhu historie s celou řadou nejrůznějších adaptací. Jak to tedy dělali za veder dříve? A nedal by se náhodou nějaký z těch nápadů použít i dnes?
Zateplené domy je nutné celoročně větrat. Jak ale zajistit doma stále čerstvý vzduch, a přitom nevypouštět drahé teplo okny ven? Jak větrat pohodlně a bez starostí s co nejnižšími náklady? Je to možné – s komfortním větráním s rekuperací tepla. S rekuperačním větráním se navždy zbavíte plísní, zajistíte konstantní přívod čerstvého vzduchu s optimální teplotou po celý rok, a ještě ušetříte za energie. Podívejte se, kolik ušetříte, a co všechno instalací rekuperačního větrání získáte.
Všechny cesty vedou do Říma, říká se. A že to bylo nějakých cest, které se v centru kdysi největšího a nejlidnatějšího města světa sbíhaly. Tolik zpevněných povrchů v poměru k zastavěné ploše na jednom místě pak přirozeně vyvolává představy o tom, že v takové starověké metropoli bylo v létě opravdu pořádné horko. Vždyť neměli ani klimatizace! Jenže zdání klame.
Vynálezci a propagátoři již téměř nábožného evropského Green Dealu došli tak daleko, že neexistuje jiný kandidát na post předsedkyně Evropské komise než Ursula von der Leyenová. Nikdo jiný si to už na krk ani nevezme a znovuzvolena také byla. Jenže zapomínají na jednu podstatnou věc. Když totiž opomenou chladnější oblasti světa, které jsou s výjimkou některých částí Evropy a Severní Ameriky minimálně osídlené, většina lidí planety má problém s vedrem, přehříváním.
Silné bouře, vichry a tornáda, krupobití, sucha, mrazy a sněhové kalamity? Kdepak, nejnebezpečnějším klimatickým extrémem jsou extrémní vedra. I naprosto zdravý sportovec náhle sejde při svém tréningu z cesty, někde upadne a umře na přehřátí. Někdy ho najdou až po mnoha dnech a týdnech. Zjistit přitom počet obětí extrémních teplot je podobný problém jako tomu bylo při covidu. I tento tichý zabiják má mnoho tváří.
Samozřejmě nic neuděláme s naší národní přirozeností a dědičným návykem na středoevropské klima, přesto si ale můžeme trápení za veder zmenšit zvyky našich jižních sousedů. A vůbec se nemusíme na zkušenou vypravovat až do Afriky, úplně postačí jih Evropy. Co tam dělají jinak, že vedra přežívají?
Je to s podivem, ale pořád existují lidé, kteří v těch největších vedrech větrají své byty. Vždyť průvan přece ochlazuje, ne? Vánek na kůži je příjemný, ale nenechte se oklamat.
