Staré domy ve městech mají své nezpochybnitelné kouzlo. Ale jen v říši čar a kouzel se trvale žít nedá. A proto je někdy třeba zcela konvenčně zasáhnout. Místo kouzelné hůlky je třeba čarovat nad stavebním plánem, a místo králíků z klobouku tahat řešení. Taková práce není magií, ale dobrou architekturou.
Po úspěšné premiéře během Milan Design Week 2024 a následných zastávkách v showroomech LAUFEN space po celé Evropě přichází výstava Colour Archaeology italského designéra a architekta Roberta Sironiho do pražského showroomu Laufen space Prague. Vernisáž proběhne 10. října za osobní účasti autora, který návštěvníkům představí svůj unikátní projekt inspirovaný historií barev, archeologií a designem.
Architektura, to nejsou jen rovné čáry na výkresech, normy, tabulky a vyhlášky. Tak nějak z podstaty věci jsou to i velké sny, fantazie a odvážné plány. Následující projekt měl potenciál se stát nejodvážnější a nejdivočejší realizací celého světa. A nejspíše je jen štěstím, že se ze světa fantazie do skutečnosti vůbec nedostal.
Klasický půdorys bytů minulého století, kdy každá místnost má své stěny a dveře a vstupuje se do nich přímo z chodby, či se přechází z jednoho do druhého, už dávno neodpovídá modernímu životnímu stylu a vyhovuje málokomu. Zastaralá dispozice byla také hlavním důvodem, proč se mladá slovenská rodina rozhodla svůj více jak sto metrů čtverečních velký byt kompletně zrenovovat.
Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518, přináší mimořádný pohled na československou architekturu z let 1958 až1989. Tedy architekturu, která vznikala za komunistického režimu, přesto dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Po své světové premiéře na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary film míří na další pódia.
Milujete nadčasový industriální design, velké otevřené prostory, odkryté stropy a stěny a vysoce kvalitní materiály vytvářející pocit luxusu? Navštivte s námi nádherný moderní byt v horní části starého Vilniusu, hlavního města Litvy. Starý byt prošel kompletní rekonstrukcí a jeho proměna všem návštěvníkům doslova vyrazí dech.
Kam sahá historie chataření? Sociální geografka Univerzity Karlovy Dana Fialová v jednom rozhovoru s trochou nadsázky uvádí, že za první chalupu u nás by se dal považovat Karlštejn, ale v úvahu vlastně přichází jakýkoliv lovecký zámeček, na který se šlechta uchylovala za odpočinkem. Běžní lidé na chalupy a chaty začali na našem území jezdit spolu s rozvojem průmyslové revoluce.
Životní styl se ve 21. století výrazně změnil a tomu se musela přizpůsobit i architektura. Původně samostatné uzavřené místnosti byly nahrazeny velkými otevřenými prostory, kuchyň byla začleněna do společenského prostoru a interiéry se staly výrazně světlejšími a vzdušnějšími. Pokud si koupíte byt postavený v druhé polovině minulého století, máte dvě možnosti: bydlet jako v minulém století, nebo se pustit do radikální rekonstrukce.
O vrchu Kozákov se říká, že když zvednete kámen, je to drahokam, nebo polodrahokam. Těžko říci, co by se pak mělo říkat o českých městech, kde stačí kopnout do země a je třeba přivolat archeology. Obzvláště pak ve stověžaté matičce Praze. Poznala to i revitalizace území pražského Masarykova nádraží, kde v posledních letech proběhlo již více archeologických průzkumů, které předcházely různým stavbám na nádraží a v jeho okolí. A nálezů zde bylo učiněno požehnaně, datovat je můžeme od středověku až po novověk.
Zmenšenou obdobu Eiffelovy věže máme i v Čechách. Za jejím vznikem stojí světová výstava v Paříži v roce 1889 (zároveň datum dokončení Eiffelovky) a členové Klubu českých turistů, kteří se do nové pařížské dominanty doslova zamilovali. Rozhodli se proto postavit podobnou i v Praze, i když poměrně menší. Menší země, méně lidí i peněz = menší věž, ale princip byl stejný. A osud také tak trochu dramatický, ale ne moc.
S mletím se v tom starém mlýně skončilo ještě před válkou. Tou první světovou, které se ještě říkalo Velká. Nikdo totiž tehdy nevěřil, že by se podobné hrůzy mohly ještě někdy zopakovat. Nejen nevyčíslitelné pohromy z bojišť a zákopů, ale i lidské tragédie, co se mezitím odehrály ve frontovém zázemí. Občané nového Československa chtěli doufat, že trýznivá památka obětí projasnila cestu k lepší budoucnosti mladého národa, a že to smutné a krvavé už navždy zůstane zapomenutou minulostí.
Havířov v Moravskoslezském kraji založený roku 1955, se coby nejmladší město Česka v žebříčku nejstarších civilizačních center světa jistě neobjeví. Zato takový Jeruzalém, Luxor, Argos, Byblos a třeba Atény, to je úplně jiná civilizační káva...
Exkluzivní lokalita, to ano. Za výhled na Starý přístav v Marseille si totiž každý připlatí rád. A z objektu, který se stavební úpravou rozhodli proměnit francouzští architekti, se nabízelo skutečně nevšední panorama. Háček byl jen v tom, že zmíněný objekt byl od 18. století přístavním skladištěm. Které k obývání určeno nebylo.
Funguje 87 let, obsahuje 27 kilometrů šuplíků a 130 miliónů papírů nesoucích informace o každém z nás. Architektonický a technický skvost kartotéky České správy sociálního zabezpečení musel v roce 1936, kdy byl zprovozněn, působit jako ilustrace z Verneovky.
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vlastně bylo na vašem pozemku před tím, než se definitivně stal vaším? Nejde ani tak o to, jestli předtím patřil Horáčkům a ještě před nimi třeba Kalivodům. Ale co na oné parcele bylo ještě před tím, než se tu trvaleji usadili lidé?
Vstupujete do světa, kde se krása a dokonalost prolínají do jednoho. Je to svět, který dokáže okouzlit již na první pohled a přitom vám zůstane v paměti navždy. Vstupujete do světa Italier Interiors, kde je nábytek vytvářen s láskou a pečlivostí, ručně a slovutnými mistry svého řemesla.
Italier Interiors - kde krása a dokonalost splývají do jednoho. Zajímá vás, jak dokáže Italier Interiors okouzlit svět svými interiéry? Podívejte se na jejich poslední realizaci - zámek v krásném barokním stylu, kde každý kousek nábytku byl vyráběn ručně italskými mistry z dílny Modenese Gastone.
Otázku, co z minulosti rekonstruované stavby zachovat, řeší architekti neustále. V případě „panského domu“ na severu Francie, toho už ale vážně moc nezbývalo. A proto si mohli dovolit víc než radikální zásahy, které proměnily podobu celého stavení.
Doslova celý svět zaujala rekonstrukce paláce na hradě Helfštýn, druhém největším hradním komplexu na území ČR (prvenství má Pražský hrad). Na rozdíl od Pražského hradu však z Helfštýnu zbyly do dnešních dnů středověké ruiny, byť s tradicí sahající až do 14. století. Helfštýn se ale dnes honosí novým kabátem a dlužno říci, že velmi neotřelým, originálním.
Pasportizace je slovo, které může laiky snadno zmást. Pasportizace je u rodinných domů nezbytný dokument - pasport stavby, který dokumentuje jejich současný stav.
