Ušlechtilé plísně tolerujeme možná u sýrů a salámů, ale konzumace zeleniny napadené houbami? Nebo obilovin? To už je pro nás trochu moc. Mexičané by s námi ale nesouhlasili. Už po staletí si pochutnávají na Huitlacoche. Nazývají ji černým zlatem, aztéckým kaviárem. I když ve skutečnosti jedí kukuřici napadenou snětí.
Přitahuje vás kouzlo opadavých listnáčů, které na podzim mění své barvy, a toužíte zároveň po živém plotu, který vyroste docela rychle a udrží si pěkný, kompaktní tvar? Pokud zvolíte habr, určitě nebudete litovat. Jeho podobnost s buky je více než výrazná a ne náhodou jsou oba druhy dřevin s oblibou kombinovány.
Všechny cesty vedou do Říma, říká se. A že to bylo nějakých cest, které se v centru kdysi největšího a nejlidnatějšího města světa sbíhaly. Tolik zpevněných povrchů v poměru k zastavěné ploše na jednom místě pak přirozeně vyvolává představy o tom, že v takové starověké metropoli bylo v létě opravdu pořádné horko. Vždyť neměli ani klimatizace! Jenže zdání klame.
Po krupobití je třeba pomoci rostlinám co nejrychleji to jen jde. Jedině tak se ještě dá alespoň něco zachránit. Kromě pomlácených listů a plodů, kromě mrazu, který popálí rostlinné tkáně, jsou nejnebezpečnější následně se šířící hniloby. A právě ty mohou vaše dosavadní snažení dorazit. Jak po krupobití pomoci zahradě, aby přeživší rostlinstvo rychle obnovilo svou předchozí dobrou kondici?
Okoličnaté květenství vytrvalého kalokvětu připomíná tak trochu třeba kvetoucí česnek, akorát květy jsou o dost větší a působivější. Právě pro typ květenství a velikost květů bude fenomenální kalokvět určitě významným příspěvkem vaší kvetoucí zahradě. A co víc, pěstovat jej lze i jako kvetoucí pokojovou rostlinu. Respektive jinak než v přenosných nádobách kalokvět nepěstujte. Nepřežil by v zahradě naše zimy.
Na velkých a zásadních změnách se často podílejí ty nejnepatrnější maličkosti. A krásně to platí i v případě okřehku menšího. Co to je? Takové zelené nic, které si plave na hladině. Lidově se tomu někdy říká žabinec. Dost možná je to ale potravina budoucnosti, se schopností nasytit celou planetu.
Nemusíte na ně věřit, ale jistě víte, že existují. Už proto, kolik lidí se v nich pokouší najít. Řeč je o znameních zvěrokruhu, která vám podle data narození anebo postavení planet mají údajně vykládat váš charakter, štěstí, budoucnost a osud. Zdaleka nejsou jediné. Existují i znamení podle rostlin.
Bydlíme ve starém kamenném domě (tedy přesněji kombinaci kamene, hlíny a cihel), ale za více dní trvajících veder se už začíná zahřívat byt v patře i zde. Fajn je nadále jen ve vlhčím přízemí včetně průjezdu. Ale to jsou pouze drobné trable, které vždy docela rychle pominou. Jakmile totiž Česko zasáhnou tropická vedra, začne se přehřívat až polovina obytných domů. A kde chybí klimatizace, tam je vedro i v kancelářích, obchodech, restauracích a jiných provozech. A mnohem větší, než je u nás.
Dřív byla hlavním důvodem pro změnu vědeckého názvosloví rostlin jeho smysluplnost. Dnes se ale mění ve snahu obalit botaniku politickou korektností a očistit ji od pojmenování, která jitří nepříjemnou minulost.
Ne, opravdu nejde o nějaké spiknutí, jehož záměrem je utajit výskyt kolibříků v Čechách. Když totiž někomu trochu znalejšímu živočišné říše řeknete, že vám po zahradě létají kolibříci, uděláte si z ostudy kabát. Jako kolibřík sice jeden konkrétní živočich svým pohybem a způsobem letu vypadá, ale je to můra z čeledi lišajovití. Dlouhozobka svízelová.
Že jsou v zahradách stromy důležité, o tom nemá smysl se přít. Když ale stromy do zahrady vybíráme, měli bychom se řídit několika pravidly. Malé sazeničky nám toho mnoho neřeknou, ani ty větší, vždy je třeba vědět, jak vysoko konkrétní dřevina vyroste, jak rychle poroste, jak bude mít širokou korunu (půdorys) a jak dlouhý můžeme předpokládat její život. A zároveň by nás měl zajímat tvar koruny. Vlastně je na prvním místě. Při citlivé kombinaci vhodně rozmístěných dřevin různých tvarů korun pak můžeme v zahradě vytvořit doslova ráj světla a stínů.
Zalévat o polovinu méně, ušetřit si dřinu s pletím plevelů a ještě si moci v hlavní sezóně dovolit dovolenou, aniž byste se museli bát, že vaše zahrada zajde suchem. To všechno je možné, když se inspirujete zahradníky v Austrálii.
Když se řekne Měsíční zahrady, zní to jako něco poněkud periodického. Ve skutečnosti je to láska na celý život. I proto, že na rozdíl od jiných zahradních kompozic a stylů jsou tyhle zahrádky krásné nejen ve dne, ale především v noci.
Je jich 10 ze všech koutů České republiky. Stromem roku ale může být jen jeden. V letošním ročníku ankety Strom roku se utkají nádherné stromy se zajímavou historií. Pojďte se na ně podívat na fotografiích Lucie Mojžíšové.
Pěstujete rostliny na terase, balkóně či lodžii? Potřebujete nějakou mobilní nádobu velkého objemu umístit i do zahrady? Co se týká materiálů, máte samozřejmě více možností, pokud je pro vás ale hlavním kritériem cena, navíc i poměr ceny a užitku, a pokud chcete v nádobě pěstovat rostliny jen jednu sezónu, jsou skvělým řešením květináče textilní. Bez chyby ale nejsou, pro všechny typy rostlin se nehodí.
Civilizační vymoženosti automaticky neznamenají jen přínos, univerzální dobro. Za užitečnými vynálezy se totiž táhnou i problémy. Své o tom vědí indiáni z amazonského kmene Marubo. Jejich starý svět skončil tam, kde začalo vysokorychlostní připojení.
Příliš malé, příliš velké. A najít ty, co jsou tak akorát, je prý strašný kumšt. Správná velikost květináčů pro přesazování je z nějakého důvodu nestárnoucím tématem, které mají zahradníci, zahrádkáři i milovníci pokojových rostlin zapotřebí neustále řešit. Co k tomu prozrazuje věda?
Slovo stellar znamená v překladu z angličtiny hvězdný, vztahující se k hvězdám. Stellary jsou velmi rychle se rozvíjející skupinou pelargonií, tedy u nás dobře známých a oblíbených muškátů neboli čapích nosů, balkónových rostlin, bez nichž naše babičky, ale ani matky, nezahájí novou sezónu. Však tento zvyk převzaly od prababiček a ty zase od svých maminek. Česky se jinak také říká muškáty hvězdicovité. Jde sice o novou skupinu pelargonií, o to rychleji se však rozvíjí a získává na oblibě.
Vždycky na to člověk přes zimu tak trochu zapomene, o to více je pak později na jaře zase překvapen, jakým zázrakem kopřivová jícha vlastně je. Škoda, že jí nemůže být dostatek už od časného jara. A vlastně i v zimě. Kopřivy musí nejprve pořádně narůst, abychom nemuseli celý den sbírat titěrné a silně nafialovělé mladé výhonky. S nadbytkem velkých kopřiv to už jde ráz na ráz. Sklizeno je za chvilku, napěchujete 200litrový sud dešťovky, která je sama o sobě také mírným hnojivem (především pro obsah dusíku), a pár dní počkáte. Po týdnu už lze zázračnou tekutinu začít odebírat.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?