Zahradničit bez práce, to úplně nejde. Ale určitě to jde dělat méně náročně, pohodověji, beze spěchu. Takže pokud vám to například nedovoluje váš zdravotní stav, nemáte už tolik času, jste líní anebo se zkrátka nechcete ničit, můžete vsadit na osvědčené postupy s nízkými nároky na údržbu.
Průměrné srážky v Česku se ročně pohybují o kolo 678 milimetrů ročně. To špatné vůbec není. Víme též, že srážkově nadprůměrné měsíce u nás připadají na květen a srpen, zatímco k těm pod průměrem se počítá březen nebo říjen. Jenže s průměry je ovšem vždycky trochu potíž. Jsou lehce ošidné, skutečnost zkreslující. Voda je však pro pěstování rostlin nezbytně potřebná, bez ohledu na čísla a statistiky. Jak ale efektivně pěstovat rostliny, když je jí zoufale málo? Inspiraci jsme našli v horké a povětšinou suché Africe.
Postřehů a nápadů k tomu, jak nejlépe upravit zahrádku malých rozměrů, existuje velké množství. Podstatné je, že jsou vedeny jen dvěma principy. Buď tu skromnou velikost otevřeně přiznávají, anebo se ji pomocí osvědčených triků snaží přetvořit v zahradu naoko větší. Každému podle chuti.
Kdo má rád rajčata a během roku je pořád kupuje za velké peníze, stejně jako rajské protlaky, šťávy, kečupy a jiné výrobky, určitě touží po změně. Prvním krokem je vlastní pěstování rajčat, jenže rajčata se těžko skladují, dozrálá a utržená dlouho nevydrží a nedají se zamrazit. Existují však jiné způsoby, jak rajčata uchovat až do zimy a možná i do jara a déle, vlastně až do dalších sklizní. Můžeme je zavařit, usušit, z usušených vyrobit rajčatový prášek, naložit na mnoho způsobů a vyrobit z nich třeba domácí kečup.
Zahradničení je fascinující. Nejen proto, že vám dopřává radost z pobytu na čerstvém vzduchu, čas strávený prospěšnou prací. Ale třeba i tím, že vám umožňuje neustále se vzdělávat, učit se nové věci. Třeba rozpoznat rozdíly mezi jednoletým a víceletým plevelem.
Šetrnější zemědělství, které pomáhá udržet přírodu zdravější, zachovává přírodní zdroje, zvyšuje biodiverzitu v krajině a je ohleduplné i k půdě, je u nás velmi rozvinuté. Dokonce tak, že patříme co se týká podílu takzvaných bio farmářů mezi evropskou špičku. Až se tedy budete zase rozčilovat nad traktory uprostřed Prahy, nezapomeňte, že čeští farmáři již o mnoho více dělat nemohou. Problémem jsou však přetrvávající zemědělské kolosy a také neustálá šikana, která se na zemědělce valí ze strany různých úřadů. Vzpomenout ještě můžeme třeba výkupní ceny surovin, je toho ale mnohem více, co českým zemědělcům ztrpčuje život. Pomoci jim můžeme jedině my sami. Jak? Tak, že budeme jejich produkty upřednostňovat.
Botanická zahrada v sopečném kráteru Bandama je největší venkovní botanickou expozicí v Evropě, respektive expozicí patřící evropskému státu. Byť řadíme Kanárské ostrovy k Africe, náleží Španělsku a platí se zde eurem. Určitě návštěvu této zahrady při své dovolené na Kanárských ostrovech nevynechte, jde o perlu krajiny zvané kanárské Toskánsko. A při té příležitosti ochutnejte i místní “sopečné“ víno.
Když se v zahradě objeví divizny, je to opravdu svátost. Navíc obrovská šance, že se vysemení a vyrostou i v dalších letech. Nepřehlédnutelné jsou již mladé chundelaté lístky, které které vyrůstají oproti jiným vzcházejícím rostlinám hodně velké. „Opovaž se ty divizny posekat sekačkou,“ zavelela postarší paní svému partnerovi, který právě startoval svou zamilovanou benzínovku. „Pěkně okolo!“ Když prý totiž divizna uzdravila chorého krále, on řekl: "Věru, tato květina divy zná činiti!" A jméno květiny bylo na světě.
Může někdo vypěstovat víc rajčat, než dokáže sníst? Může. S trochou štěstí, přízní počasí a pořádnou dávkou pěstitelského umu jich najednou můžete mít víc, než kolik vy, vaše rodina a podarovaní sousedi dokáží zpracovat. A co pak s rajčaty dál? Když navíc čerstvá dlouho nevydrží? Jednou z variant uchování plné hodnoty úrody je výroba rajčatového prášku.
O půlnoci za úplňku červencového, když zakokrhá kohout vyrušený kunou, zaštěká tříhlavý pes a z dáli bude slyšet žalostné volání vlka. Když tu noc nebude pršet, pouze oblačno smí být, a když před vámi půjde bosa čistá panna oděná v hedvábí a tu a tam slzu ukápne na léčivý list či květ. Pak bude síla sbíraných léčivých bylinek největší. Opravdu? Ve skutečnosti je to mnohem jednodušší.
Červená jablíčka jsou dost běžná, vlastně nejběžnější. Ale aby jablka měla červenou i dužninu? Představujeme 2 odrůdy, které nám takový zážitek umožní. Jedna byla vyšlechtěna ve Švýcarsku a jmenuje se Redlove Era, druhá v Německu a nese jméno Baya Marisa. V obou případech jde o chutné zimní odrůdy jablek, které nikdy neztrácejí barvu dužniny.
Hledání odpovědi je v tomhle případě lepší začít kultivovat hned od semínka. A tedy od vymezení toho, v čem by měla být ona organická produkce lepší. Je snad chutnější? Zdravější a výživnější? Šetrnější pro životní prostředí? Anebo to všechno dohromady, a k tomu ještě něco navíc? Nebo jde jen o omyl plynoucí z módního trendu?
Když se před 74 lety tehdejší politici rozhodli zakroutit krkem americkému broukovi, byla mandelinka bramborová skutečně škůdcem pocházejícím z Ameriky. Škůdcem, který se právě v Evropě rozmnožil po druhé světové válce a nevzal samozřejmě útokem nic jiného než bramborová pole. Tu plodinu, s jakou se do Evropy dostal. Ovšem českoslovenští komunisté pochopili někdy v létě 1950, že mandelinka bramborová je především příležitost! A rozběhla se kampaň proti americkému brouku. Kampaň nelítostná.
Už se nám v zahradě kedlubny nalévají a zatím se zdá, že nepraskají. Nezaléváme, o zálivku se starají deště a vodu si drží humózní substrát. Pokud ale chcete mít jistotu minimálního praskání kedluben, je třeba začít již výběrem odrůdy. Prodávají se takové, které jsou vůči praskání bulev odolné, přesto je ale třeba dodržovat především správnou zálivku, pokud zrovna neprší.
Rakušan Erich Stekovics si za svou neobyčejnou rajčatovou kariéru získal mnoho přezdívek, například císař ráje nebo rajčatový kouzelník. Zakousnete se do jeho rajčat a pochopíte. Přitom vlastně nedělá svým způsobem nic neobvyklého. Rajčata pěstuje tak, jak rostou divocí předci současných kultivarů v přírodě. Neobvyklý je však především fakt, že na svých pozemcích sklízí plody cca 3200 odrůd této rajské zeleniny. Nezalévá, nevyvazuje, rostliny s plody leží na polích na slámě. A vyštipování? Zapomeňte!
Příběh plastové rýže je vtipný, ale nejspíš jen proto, že se neuchytil u nás. Tenhle hoax zamotal hlavu Asii, Americe i Africe. Z poněkud naivního vtípku přerostl v konspirační teorii zásadního významu, která posloužila jako argument proti dovozu rýže tam, kde by mohla konkurovat domácím zemědělcům.
Nikomu se nebudeme dívat do svědomí ani do ledničky, ale čísla hovoří jasně. Podle nich v průměru každá česká domácnost vyhodí okolo 2,6 kilogramů potravin týdně. V přepočtu je to 57,1 kilogramů na každého obyvatele Česka ročně. To zabolí. Je to zhruba desetina toho, co koupíte. Promrhané tisíce korun. A proč vlastně?
Jak si vybrat moderní a kvalitní zahradní skleník? Je lepší sklo, nebo polykarbonát? Kam skleník v zahradě postavit? Jak nám pomohou vyvýšené záhony a proč si pořídit pařeniště?
Lidský svět je plný jahod. Od 18. století, kdy byl vyšlechtěn jahodník velkoplodý a později pak i jahody bílé a pižmové, snad není na světě země, kde by jahody nepěstovali. A po svém pojali pěstování jahod také v Asii. Jejich (takzvaně čínský) způsob pěstování jahod prý vede k mnohem bohatší úrodě chuťově kvalitních plodů. Jak to ti Číňané vlastně dělají? Je to vlastně stejné jako u nás, dělají to různě! Přesto najdeme místní tradiční specifika, která jsou však podobná i našim postupům. Tedy až na jediné, totiž zavlažování mlékem.
Severní Korea, kde se pořád ještě jedí psi, se zapsala do povědomí jako nejtužší diktatura světa. Jižní Korea, kde si konzumaci masných psích plemen od roku 2027 naopak zakázali, je známá jako demokratický technologický gigant. Co ale mají obě tak rozdílné země společného? Lásku ke kvašeným pochutinám. V kuchyni i na zahradě. Jak to vlastně dělají?