Holub je možná zvíře inteligentní, ale chválit jeho zvířecí rozum nejspíš dlouho nebudete, pokud se s ním musíte dělit o životní prostor. Metod, které se používají k jejich hubení, plašení či odpuzování proto lidé vymysleli více. Zdaleka ne všechny se ale dají použít tam, kde jsou s holuby problémy.
Například komár tygrovaný k nám putuje hned po několika trasách. A na jihu Slovenska, konkrétně v Bratislavě, už prokazatelně dokázal i přezimovat. Špatnou zprávou je, že přenáší horečku dengue, žlutou zimnici či virus zika, tedy nemoci, které si obvykle přivážíme jako suvenýr z tropů. Dovede ale zůstat na trvalo, nebo jde jen o výjimku?
Je to skleník, ale moc z něj vidět není. Z nemalé části svého objemu je totiž skrytý v zemi. Zakopaný. Chytře zužitkovává dostupné zdroje, a přitom se nenáročnou cestou dobírá optimálního stabilního klimatu. Pokud pomýšlíte na pěstování exotického ovoce, je dobrou volbou. Pomeranče v něm můžete pěstovat i když venku sněží.
Bez vůně, vodově mdlá v chuti, s nevýraznou texturou, podezřele bledá. Vyhnaná chemií hnojiv a pesticidů. Zkrátka nic dobrého k jídlu ani pro vlastní zdraví. Zeleninu vypěstovanou intenzivním způsobem ve vertikálních farmách lidé rádi nemají. Tedy jen pokud znají její původ. Jinak jim chutná dobře, když právě nevědí, co zrovna jí.
Listová zelenina ze zahrádky nemusí být jen pochoutka plná vitamínů. Spolu s ní se do kuchyně a na talíř mohou dostat také bakterie, které vás dokážou pořádně prohnat. Předejít se tomu dá docela snadno.
Jílovitá půda v zahradě nevěstí nic dobrého. Přestože existuje mnoho rostlinných druhů včetně dřevin, které si s ní poradí, určitě je vhodnější tuto těžkou půdu změnit, zlepšit. Jak?
Ne každá rostlina pěstování bez substrátu, tedy jen ve vodě, docení. Ty následující si ale rozhodně nestěžují, pěstování ve vodě dokonce vítají, jsou na ně totiž dobře adaptovány. Pěstováním ve vodě si usnadníte jejich množení a úspěšný růst.
Zaujal mě výňatek z knihy Radka Mikuláše “Krajiny typu dandžia a jiné eseje o vědě“, kde autor dochází na základě výzkumů mladého českého přírodovědce Stanislava Knora k překvapivému zjištění, že možná žijeme v době, kdy je hmyz čtyřikrát početnější (či žravější), než byl kdy předtím. A že tedy neustálé katastrofické strašení vymíráním hmyzu a prudkým poklesem biodiverzity vlastně může být jen návratem do původního stavu.
Kolegova švagrová vytáhla z truhlíku jakési prapodivné patvary hmyzu a poslala nám fotografie v domnění, že jde o larvy lalokonosce. A ano, je to lalokonosec, ale ne larvy, nýbrž kukly. Kukla lalokonosce je totiž volná, s pohyblivými tělními přívěsky (čili základy pohybových orgánů, noh a tykadel), je žlutobílá, jakoby průsvitná a tvarem připomíná dospělého brouka. Lalokonosec je bohužel nepříjemný škůdce, jehož larvy způsobují vážné škody na koříncích rostlin, dospělci pro změnu páchají škody okusem listů a někdy i žírem celých rostlin. Braňte své rostliny, pokud na tyto škůdce narazíte.
Jmen posbírala tato zelenina mnoho, to oficiální je sladkojam jedlý, známějšími jsou však čajot a mexická okurka. Chuťově připomíná někomu cuketu, jiným kedlubnu, případně sladší okurku, patizon a chřest. Konzumovat lze různými způsoby, ale co se týká pěstování, bude nezbytný skleník. Nižší teploty jak 20 stupňů Celsia totiž tato tropická zelenina nesnese. Za pokus však její pěstování určitě stojí.
Doba pro přesazování pokojových rostlin nastává již na konci zimy. Někdo si počká až do jara, jiný nelení a přesadí své pokojovky ještě předtím, než se na konci období vegetačního klidu zase probudí. Je to vůči nim nejšetrnější. Ovšem právě do minerálního substrátu můžeme přesadit jakékoli v interiérech pěstované či venku letněné rostliny kdykoli. Včetně bylinek. Naopak je přesazení do minerálního substrátu pro rostliny velkou vzpruhou, nikoli stresem.
Největším problémem naplnění cílů Zelené dohody pro Evropu se ukázali být zemědělci. Tedy ti, kteří se vlastně podílí na klimatických změnách jednou z nejvyšších měr. Problémy se zemědělci začaly ve větším měřítku v Holandsku, kde se jim dokonce podařilo násilnými akcemi (blokace letišť, dálnic, hypermarketů a logistických center, pálení balíků slámy apod.) změnit politickou mapu země. Jenže data jsou neúprosná a jak je vidět, zemědělce není možné přesvědčit, aby se zapojili do záchrany planety a ambiciózních cílů evropských politiků. Ti proto přišli s přelomovým řešením.
Běžně se na obalu vajec dozvíte z ilustrační fotky, že jde o vejce s hnědou skořápkou (i když ji mají ve skutečnosti bílou), že mají tmavě oranžové žloutky, že jsou čerstvá a pečlivě denně sbíraná pro zachování čerstvosti. To jsou ty znakově největší informace, které nepřehlédne ani poloslepec schopný bez brýlí vrazit do náklaďáku. Dále velikost vajec (např. velké písmeno M – Medium, tzn. vejce středně velká) a velkými číslicemi je také vyznačeno datum minimální trvanlivosti (nikoli spotřeby). Obvykle je velkým písmem uvedena i země původu a samozřejmě je jednou z největších informací logo obchodníka. Pro přečtení dalších informací již musíte mít zrak jako ostříž, případně určité znalosti.
Pokud to náhodou nevíte, lasagne jsou typicky neapolské široké těstoviny. A využívají se nejčastěji pro přípravu stejnojmenného pokrmu – lasagna – který vypadá tak trochu jako tradiční české šunkafleky, jež vyrobil kuchař s obsedantně kompulzivní poruchou. Případně jako známé zapečené francouzské brambory stejného původu.
Vejce jsou nabitá spoustou výživných látek a minerálů a dokonce obsahují i vitaminy. Jenomže ještě nedávno byla vejce tak trochu na indexu, prý jejich pravidelná konzumace zvyšovala obsah “zlého“ cholesterolu v těle. Naštěstí toto šílenství pominulo, přišlo se na to, že vajíčka obsahují i látky, které cholesterol naopak odbourávají. Dnes platí jediná poučka, totiž že ani s vejci se to nesmí přehánět. Jen o vejcích člověk nemůže být živ. To však platí pro vše, co konzumujeme, i pro ty nejléčivější byliny. Naše strava musí být pestrá. Přesto je ale dobré se ve vejcích orientovat. Konzumujeme je skoro denně.
Vždy je důležité takzvaně optimální množství živin v půdě, protože je nežádoucí jak nedostatek konkrétních živin a stopových prvků, tak jejich nadbytek. Jak poznáme vyvážený či naopak nevyvážený obsah živin v půdě podle stavu pěstovaných rostlin a úrody?
Vejce kachny novinářské si u nás bohužel nekoupíte, jde o cizokrajný druh, jehož vajíčka jsou přísně střežena zoology, ochránci přírody a spasiteli pravdy, která tak trochu zavání jako pukavec. Ovšem skutečné kachní vejce, to je už jiná. Výživné, chutné, žádané, velké a podle mnohých prý i afrodisiakum. Ale s vysokým rizikem salmonely. A věřte, že kdo prodává kachní vejce, prosí od rána do večera, od pondělí do pátku své kachny, aby snášely více. Poptávka je v některých končinách světa obrovská. Koupit si však lze i různobarevná vejce slepičí, aniž bychom je museli uměle dobarvovat, vejce křepelek a perliček, vejce husí a nakonec i ohromná vejce pštrosí. Řekněme si o nich trochu více, když už jsou ty Velikonoce.
Velikonoce jsou největšími, nejdůležitějšími křesťanskými svátky. Jejich náboženská symbolika přesahuje naše chápání a teprve ona posouvá slovo křesťanství do symbolického synonyma slova víra. Lze pouze věřit a pak se až pokoušet o pochopení. Jenže bohužel pro mnoho z nás ztratila náboženská symbolika Velikonoc pravé významy a posunula se spíše do podoby tradic, z nichž některé jsou starší jak samo křesťanství. Navíc tyto obyčeje a tradice překročily hranice svých regionů a šířily se světem. Proto děláme věci, které třeba dělaly před tisíci lety předci našich sousedů i vzdálenější lidská společenstva. Mnohé tradice jsou však i dost mladé a stále vznikají další. Co jsme okoukali od svých sousedů? A proč se na Velikonočním ostrově neslaví Velikonoce?
Jaro letos přišlo dřív, tráva sice zatím pořád trochu nesměle vykukuje z trávníků, to ale neznamená, že by se v dílnách, garážích a kůlnách zaspalo. Fandové malých praktických dvoutaktů i výkonných čtyřtaktových mašin už netrpělivě brousí nože sekaček do ostrosti, která si nezadá s čepelemi samurajských mečů. Je to ale dobře?
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.