Vypadají jako ta nejobyčejnější zelenina pod sluncem, ale skutečně je dopěstovat až k chutné úrodě není zdaleka tak snadné, jak se může zdát na první pohled. Snad proto se s nimi pojí pěkná řádka pochybných návodů, mýtů a polopravd, které dělají z okurky seté velkou mimořádnost.
Kdo si ještě pamatuje z děsivé dětské četby o Ferdovi mravencovi s rudým šátkem na krku, jak byl málem uloven a pozřen krtonožkou, možná se při tomto slově i po desítkách let prapodivně zapitvoří. Zahrádkář ale zavětří a řekne si: „Jakože žere mravence? A k tomu ještě larvy? No skvělé, jen houšť...“
Pro někoho ukázka nevkusu a kýče, pro jiného roztomilá součást dotvářející milý charakter zahrady. Sošky trpaslíků, které tu a tam vykukují zpoza plotů, nejsou ve světě žádnou novinkou. Mají předlouhou a překvapivě působivou historii.
„Někdo nám tu zobal,“ řekne lesník, když zjistí, že z úhledné hromady dřeva ubylo. Aby se hned poznalo, jestli na konkrétním místě někdo “zobal“, označují se hromady dřeva barvou ve spreji. Jak ale označit stromy podél silnic, kterých každým rokem ubývá, a které nejsou dostatečně nahrazovány novou výsadbou? Podél silnic se totiž v Česku “zobe“ často a rovnou po celých stromech, statisících stromů. Fyzicky je přitom barvou označen každý, ale v jiném smyslu než lesnickém.
Přiznat vlastní chybu není snadné, ale je to třeba. S rašelinnými tabletami jsem se vážně netrefil. Za lákavě snadné řešení teď platím zahradou znečištěnou odpadem, který se zjevně moc rozkládat nechce.
Bájný mytologický pták Fénix se proplétá napříč národy a kulturami. Zajímavé je, že má vždy společnou svou smrt spálením a následné zrození ze svého popela. Tato symbolika nemůže být náhodná, Fénix je patrně jakožto univerzální symbol zrození jedním z archetypů lidstva. A když si představíme, jak udiveně lidé zírali na rychlou obnovu krajiny po požáru již před tisíci lety a mnohem dříve, je nasnadě, že symbolika vzniknout musela. A právě to se nyní děje na spáleništích lesů (požářištích) v Českém Švýcarsku. Obnova zde probíhá neuvěřitelně rychle.
Plánujete začátkem jarní sezóny vybírat venkovní osvětlení? Dříve, než se do toho pustíte, se seznamte s potřebnými parametry. Výběr vám pak půjde mnohem lépe. Odborníci z Hornbachu prozradí, jaké termíny byste před nákupem měli znát, a jak si pomocí správného osvětlení usnadnit život.
Japonští zahradníci jsou proslulí po celém světě podobně jako třeba holandské tulipány a květinová burza. Japonci jsou vůbec zvláštní národ, vymysleli a zdokonalili umění pěstování bonsají, jejich proslulé zahradnické nůžky a pilky si kupují zahradníci napříč kontinenty, milují však také mechy, rozkvetlé okrasné třešně (sakury) a navíc vymysleli neuvěřitelný způsob, jak dostat na malé plochy více stromů. Totiž techniku daisugi. I když v tomto případě jsou vynálezci vlastně lesníci.
Pohled do mapy odhalí, že nejvýznamněji rozšířené jsou písčité půdy na jihu Moravy a pak na východě Čech. Mimo tyto dva regiony na ně narazíme ještě tu a tam v nivách řek a dalších geologicky podmíněných lokalitách. Podstatné je, že nikde je zahradníci, natož pak agronomové či zemědělci, nevítají s nadšením. Písčité půdy jsou totiž jiné.
Nové hnojivé přípravky, které v tomto článku představíme, mají zároveň ještě jednu důležitou vlastnost, snižují totiž spotřebu vody a pomáhají proto i v oblastech trápených suchem. Brazilský ARBOLIN má přitom až neuvěřitelně nízkou spotřebu, pouhých půl litru prostředku na jeden hektar. Zatímco český Escube by měl dokonce pomoci zemědělcům v pouštních oblastech Perského zálivu. Navíc jsou oba přípravky přírodního původu a pro přírodu tedy zcela bezpečné.
Holub je možná zvíře inteligentní, ale chválit jeho zvířecí rozum nejspíš dlouho nebudete, pokud se s ním musíte dělit o životní prostor. Metod, které se používají k jejich hubení, plašení či odpuzování proto lidé vymysleli více. Zdaleka ne všechny se ale dají použít tam, kde jsou s holuby problémy.
Například komár tygrovaný k nám putuje hned po několika trasách. A na jihu Slovenska, konkrétně v Bratislavě, už prokazatelně dokázal i přezimovat. Špatnou zprávou je, že přenáší horečku dengue, žlutou zimnici či virus zika, tedy nemoci, které si obvykle přivážíme jako suvenýr z tropů. Dovede ale zůstat na trvalo, nebo jde jen o výjimku?
Je to skleník, ale moc z něj vidět není. Z nemalé části svého objemu je totiž skrytý v zemi. Zakopaný. Chytře zužitkovává dostupné zdroje, a přitom se nenáročnou cestou dobírá optimálního stabilního klimatu. Pokud pomýšlíte na pěstování exotického ovoce, je dobrou volbou. Pomeranče v něm můžete pěstovat i když venku sněží.
Bez vůně, vodově mdlá v chuti, s nevýraznou texturou, podezřele bledá. Vyhnaná chemií hnojiv a pesticidů. Zkrátka nic dobrého k jídlu ani pro vlastní zdraví. Zeleninu vypěstovanou intenzivním způsobem ve vertikálních farmách lidé rádi nemají. Tedy jen pokud znají její původ. Jinak jim chutná dobře, když právě nevědí, co zrovna jí.
Listová zelenina ze zahrádky nemusí být jen pochoutka plná vitamínů. Spolu s ní se do kuchyně a na talíř mohou dostat také bakterie, které vás dokážou pořádně prohnat. Předejít se tomu dá docela snadno.
Jílovitá půda v zahradě nevěstí nic dobrého. Přestože existuje mnoho rostlinných druhů včetně dřevin, které si s ní poradí, určitě je vhodnější tuto těžkou půdu změnit, zlepšit. Jak?
Ne každá rostlina pěstování bez substrátu, tedy jen ve vodě, docení. Ty následující si ale rozhodně nestěžují, pěstování ve vodě dokonce vítají, jsou na ně totiž dobře adaptovány. Pěstováním ve vodě si usnadníte jejich množení a úspěšný růst.
Zaujal mě výňatek z knihy Radka Mikuláše “Krajiny typu dandžia a jiné eseje o vědě“, kde autor dochází na základě výzkumů mladého českého přírodovědce Stanislava Knora k překvapivému zjištění, že možná žijeme v době, kdy je hmyz čtyřikrát početnější (či žravější), než byl kdy předtím. A že tedy neustálé katastrofické strašení vymíráním hmyzu a prudkým poklesem biodiverzity vlastně může být jen návratem do původního stavu.
Kolegova švagrová vytáhla z truhlíku jakési prapodivné patvary hmyzu a poslala nám fotografie v domnění, že jde o larvy lalokonosce. A ano, je to lalokonosec, ale ne larvy, nýbrž kukly. Kukla lalokonosce je totiž volná, s pohyblivými tělními přívěsky (čili základy pohybových orgánů, noh a tykadel), je žlutobílá, jakoby průsvitná a tvarem připomíná dospělého brouka. Lalokonosec je bohužel nepříjemný škůdce, jehož larvy způsobují vážné škody na koříncích rostlin, dospělci pro změnu páchají škody okusem listů a někdy i žírem celých rostlin. Braňte své rostliny, pokud na tyto škůdce narazíte.
Jmen posbírala tato zelenina mnoho, to oficiální je sladkojam jedlý, známějšími jsou však čajot a mexická okurka. Chuťově připomíná někomu cuketu, jiným kedlubnu, případně sladší okurku, patizon a chřest. Konzumovat lze různými způsoby, ale co se týká pěstování, bude nezbytný skleník. Nižší teploty jak 20 stupňů Celsia totiž tato tropická zelenina nesnese. Za pokus však její pěstování určitě stojí.