Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
Kde se narodíme, to vážně moc předem ovlivnit nesvedeme. Ale kdyby to přeci jen trochu šlo? Pak by tu existovalo pár zajímavých kandidátů, zemí světa, kde prý je štěstí se narodit. A Česko, byť není z nejlepších, si v globálním srovnání rozhodně nestojí špatně. Tolik alespoň podle vždy sporných statistik.
Rekonstrukce starých domů mohou přinášet nejroztodivnější objevy. V Česku na vás například může vykouknout rákosový strop, anebo asbestové desky. Tedy nic potěšujícího, ale zase ani natolik překvapivého. Ovšem stovky žiletek nasypaných za obklady v koupelně? To už trochu vzbuzuje rozpaky.
Biofilie není nemoc ani psychopatická úchylka, i když to tak může někomu znít. Vlastně je většina z nás ve své podstatě biofilních, tedy kromě lidí, kterým nějaký novodobý Sauron vytrhl srdce i mozek, a které má v moci symbolický prsten zla. Jak nás biofilní design a architektura přibližují přírodě? Vrací do jejího lůna? A jak nám oproti tomu greenwashing jen podstrkuje ekologické iluze? Nenechte si vymývat mozky neexistující udržitelností.
Když se zeptáte třeba úředníků na Ministerstvu životního prostředí a Státním fondu životního prostředí, řeknou vám, že rozhodně rekonstruovat. Tedy pokud máte takovou možnost či vám nic jiného nezbývá. Upozorní na dotační program Oprav dům po babičce, který je určen obzvláště pro mladé rodiny s dětmi a nedostatkem prostředků na rekonstrukci, a vysvětlí vám, že tak přispívají ke zlepšení stavu našich obcí (ano, ruin je všude okolo nás pořád opravdu hodně), a že se tím také šetří úrodná půda, kterou by jinak zabrala novostavba stavěná takzvaně na zelené louce (greenfield). Nic proti tomu, záměr je to rozumný, jenže má i významná úskalí a mnohdy je opravdu lepší stavět znova, nové a na novém místě. Proč?
Havířov v Moravskoslezském kraji založený roku 1955, se coby nejmladší město Česka v žebříčku nejstarších civilizačních center světa jistě neobjeví. Zato takový Jeruzalém, Luxor, Argos, Byblos a třeba Atény, to je úplně jiná civilizační káva...
Pro někoho je to absolutně nemyslitelná věc, jiní to považují téměř za zcela samozřejmé. Někdo si tak počíná z ochoty se postarat o své staříčky, jiný to vnímá jako poslední možné východisko z krize bydlení, nebo nemožnosti uplatit hypotéku či nájem. S čím můžete počítat, když do vícegeneračního bydlení půjdete?
Panelák, slovo pro jedny téměř zapovězené a nenáviděné, pro jiné nezbytnost. Vždyť ve starých panelových bytových domech u nás žijí dosud zhruba 3 milióny lidí a od 50. let do roku 1995 jich bylo postaveno okolo 80.000 (cca 1,2 milionu bytů). Jako by však teprve prefabrikace stavebních prvků montovaných dřevostaveb probudila investory i architekty a ukázala, kudy by měla vést cesta i u současné bytové výstavby. Nic výhodnějšího k výstavbě než prefabrikované dílce totiž dosud nikdo nevymyslel. Paradoxně k nám však staronový trend přichází ze severu a západu.
Stát stále ještě hledá dědice tisícovek nemovitostí v celkové hodnotě miliard korun. Možná můžete právě vy nečekaně zbohatnout díky úřední chybě v minulosti, případně si alespoň vylepšit rozpočet. Již 10 let se snaží příslušní úředníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zjistit dědice takzvaných ztracených nemovitostí. Tedy nemovitostí, které aktuálně nemají své vlastníky, případně jsou vlastníci nedostatečně identifikovaní. Mnohé jsou navíc brzdou v rozvoji obcí a měst, jelikož není kdo by o nich rozhodoval. Proto také bylo rozhodnuto, že hledání vlastníků nemůže trvat do nekonečna.
Obývací pokoje bereme do značné míry jako samozřejmost, naprosto běžnou místnost, která v domácnosti většinou nechybí. Ve skutečnosti jsou obýváky, z hlediska své historie, nepříliš starou módní novinkou. A jako každá móda, i ony se dnes přežívají.
Sprchování ve vaně, pantofle, topení na posvátnou teplotu, chození v trenkách, předsíně a chodby, záchody oddělené od koupelen, sušení prádla v bytě, pračky v kuchyních či koupelnách, pohovka v kuchyni, minimální výzdoba, obliba v montování sektorového nábytku a další běžné součásti našeho bydlení, nad kterými cizinci kroutí hlavou. Divili byste se přitom, co všechno má kořeny v době socialistické.
Bydlení v jurtě je svým způsobem adrenalin. A to po všech stránkách. Někdo si to vyzkouší na týden o dovolené a hned říká, že by nedal na svou zateplenou chatičku dopustit, že to bylo příšerné, obzvláště za deště. Jinému se taková romantika zalíbí a když za pěkného počasí odhrne zakrytý střed stopu, spatří v leže ze svého lůžka hvězdnou oblohu. Jako pod širákem, řekne si, to je nádhera, jenže nesmí začít pršet, “lejt“, padat konve vody, nesmí začít sněžit a hlavně mrznout a fičet uragán.
Výjimečně dochované dřevěné prvky našli archeologové v Zambii blízko vodopádu Kalambo. Toto území v kolébce lidstva už přineslo nejeden převratný objev. K čemu sloužila dřevěná struktura před téměř půl milionem let? A kdo ji postavil?
V historii nenarazíme na jeden konkrétní zlomový bod, od kterého by se začal počítat jejich start. K jejich vzniku přispěly na různých kontinentech poměrně rozdílné okolnosti, z nichž se staly společným východiskem. Že to zní tajemně? Spíš jen zamotaně. Stejně jako odpověď na otázku, kdo vlastně přišel s nápadem na vestavěné kuchyňské kouty a ony malinké kuchyňky jako první.