Živá zahrada, přírodní zahrada, divoká zahrada. Říkáme tomu všelijak, ale máme tím vždy na mysli zahradu, které vítá život, místo, kde rádi vidíme ježky, ještěrky, hmyz, žáby, ptáky i žížaly. Vytváříme místa, kde mohou zvířata žít a rozmnožovat se. Jak založit a starat se o zahradu, která bude útočištěm různým živočichům? Jak nechat přírodu pracovat? Přečtěte si naše články na téma přírodní zahrada.
Podle výzkumu a analýz dat posbíraných českými vědci se klíšťata vyskytují častěji v městských parcích než ve volné přírodě, například v lesích. Jsou přitom mnohem více infikovaná, dokonce až každé čtvrté je schopné přenášet na člověka lymeskou borreliózu a 44 % zkoumaných klíšťat bylo infikováno některou z nebezpečných bakterií.
Buk lesní je známá dřevina, která v minulosti sloužila v mnoha směrech. Skvělé palivo, vynikající i na uzení, skvělý stavební materiál a surovina pro truhláře, z bukvic, které jsou jedlé, si chudina dokonce připravovala mouku. Málo lidí však ví, že jde také o skvělou volbu pro živé ploty.
Nemáte zahrádku, nebo chcete obohatit své okenní parapety, jedlý balkón, lodžii či terasu o neobvyklé okrasné exempláře, které i výborně chutnají, když odkvetou a plody dozrají? Ano, právě jahody v květináčích a truhlících, nejlépe převisle rostoucí, budou zdobit a plodit zároveň. Chce to však vhodnou péči, a že jahody náročné jsou. Kromě slunce především na vodu a živiny.
Biofilie není nemoc ani psychopatická úchylka, i když to tak může někomu znít. Vlastně je většina z nás ve své podstatě biofilních, tedy kromě lidí, kterým nějaký novodobý Sauron vytrhl srdce i mozek, a které má v moci symbolický prsten zla. Jak nás biofilní design a architektura přibližují přírodě? Vrací do jejího lůna? A jak nám oproti tomu greenwashing jen podstrkuje ekologické iluze? Nenechte si vymývat mozky neexistující udržitelností.
Zahrada by měla spíše připomínat nedbalou eleganci tuláka okolní přírodou, neměla by se stydět za druhy typické pro dané místo, naopak by je měla vyzdvihnout a citlivě zapojit. S tuláckou holí v ruce, šátkem okolo krku, kloboukem a fotoaparátem vymyslíte mnohem lepší koncepci zahrady, než když si nakoupíte tuny moudrých knih.
Některé staré živé ploty už vůbec nemusí vypadat dobře. A ne všechny je možné zachránit, respektive radikálně zmladit právě hlubokým řezem. Každá dřevina to nesnese a není nic horšího, než když radikálně zmlazený živý plot vypadá jako měsíční krajina, kde se tu a tam něco jen zazelená. Na druhou stranu jsou živé ploty téměř bezúdržbové, když je necháme růst volně, jenže i to neplatí pro každou dřevinu a ne vždy je možné, aby živý plot rostl třeba až 2 metry do šířky a více jak 2 metry do výšky. Volba druhu keřů a stromů pro živé ploty je zásadně důležitá, když ale zvolíte správně, váš živý plot poroste do krásy i po radikálním zásahu.
Zimní řez rybízu je základem bohaté letní úrody. U každého druhu se ale provádí jinak. Jak správně střihat rybíz keřový a stromkový, rybíz černý, červený a bílý? Kdy se k zimnímu řezu rybízů odhodlat a proč? Jak hluboko vysazovat nové sazenice a proč je po výsadbě radikálně seříznout?
Pěstování jabloní ve vlastní zahradě může být nejen radostí, ale také skvělým způsobem, jak si dopřát čerstvé ovoce přímo z vlastních stromů. Při výběru jabloně je však důležité zvážit několik faktorů, aby se konkrétní druh co nejlépe přizpůsobil vašim potřebám a podmínkám. A nakonec i chuti a možnostem skladování.
Zelenina a ovoce pro psa? Zbláznili jste se? Vůbec ne, stačí pozorovat. Kdo pejsky chová a to dost dlouho a už mu pod rukama prošla celá řádka psích osobností, určitě si vypozoroval, že mnozí rádi louskají vlašské ořechy a dobývají z nich na tuky bohatá jádra, jiní šílí po přezrálých švestkách spadlých na zem, někteří se dokonce zakousnou do jablka a hrušky. Co ale dělají všichni, to je občasné okusování travního porostu a po čase tuto hmotu zase vydáví. Proč to dělají? Pomáhá jim při trávení. Jde o zvyk zakódovaný v jejich genetice.
Dobré nápady nestárnou. A když se omrzí, stejně se k vám po čase vrátí jako bumerang. To je také přesně případ pařezových zahrádek. Ze zahradnické módy už vyšly nejméně třikrát, ale už jsou zase zpátky. Protože oplývají tajemnou krásou, jsou nenáročné, odolné. A dají se vytvořit na minimální ploše.
Začaly se vám v zahradě právě nyní, v druhé polovině zimy, objevovat krtince? Pak zajásejte, protože zemina, kterou vám krtek vyhrabal, je kvalitní, z hloubky 30 až 40 cm pod povrchem, provzdušněná a lehká. Prostě ideální k prvním výsevům a výsadbě. Krtek za vás vlastně dělá spoustu lopotné práce a přitom je to jeho živobytí. A co víc, vyhrabaná zemina neobsahuje zárodky plevelů.
Loni v únoru jsme se zabývali tématem rostlinného vědomí v návaznosti na výzkumy a dílo molekulárního biologa Daniela Chamovitze. Chamovitz si všiml, že i rostliny jsou schopné integrovat různé informace pro svou efektivní adaptaci vůči okolí, mozek a nervovou soustavu však na rozdíl od lidí nemají. Můžeme tedy hovořit o jisté inteligenci? Vědění? Anebo dokonce vědomí? Po podobných drahách se neustále vydávají i další odborníci a například dvojice vědců z univerzity v Missouri přišla se studií, ve které se zaobírá zdánlivě nenápadným huseníčkem rolním, u něhož prokázali schopnosti podobné sluchu.
Z krmítek vypasení ptáci se stávají až příliš silnými, nepřirozenými konkurenty jiným ptačím jedincům. Navíc ptactvu neprospívá jakékoli krmivo, mnohé ani nepřijmou. A některé druhy se ke krmítkům uchýlí až když z přírody zmizí jejich přirozená strava, jiné se ani nepřiblíží. Nejlepší je vlastně vysazovat v zahradách původní druhy dřevin a jiných rostlinných druhů, které ptáky v zimě zasytí. A místo krmítek raději na podzim stavět a rozvěšovat ptačí budky.
Suchý potok, na první poslech to zní asi tak podobně užitečně jako nealkoholické pivo anebo káva bez kofeinu. Ve skutečnosti jde o vysoce estetický prvek, který není těžké vytvořit a přitom dodá nevšední osobité kouzlo každé zahradě. A nejde jen o krásu, umí být i zatraceně užitečný. Kdy? Když je hodně vody! To se stává potokem mokrým.
Hnojit či nehnojit, jak bojovat se škůdci a kdy začít s předsazováním, aby to bylo včas? Kdepak nic z toho tu řešit nebudeme. Budeme se držet mnohem přízemnějšího tématu. Teorie plánování a pravidel. Což je maličkost, bez které se začátečníci neobejdou a kterou až trestuhodně často opomíjejí i zahradníci, co se domáckému pěstování věnují už léta.
Mnozí z nás v sobotu pořádně kleli, když viděli tu spoušť, co přes noc napadala z oblohy. A padala dál. Jenže, víte, kdo se kromě vlekařů, lyžařů, dětí a básníků opravdu radoval? Správně, trefili jste se, zahradníci! A všichni! Ne nadarmo se ze sněhu staví známá eskymácká iglů, ne náhodou vám zkušení trampové, kteří čundrují po přírodě i v zimě, poradí, že pro přežití je zákryv sněhem v mrazu zásadní. Ostatně zkušení vojáci to ví také. A ježek pod hromádkou listí ve vaší zahradě, ten si teď doslova lebedí hned kousek od ještěrky a brouka, stejně jako vaše trvalky zatažené do země.
Není všechno zlato, co se třpytí. A zelená vegetace ve městech není jen prospěšná. Zahraniční studie přináší netradiční pohled na městské parky. Jsou prý dobré pro lidi, ale už nejsou tolik dobré pro samotné budovy, které umí narušovat.
Svíčkovec je něžně kvetoucím hostem, který se k nám dostal z amerických prérií, konkrétně z texaské Lousiany. Dlouho kvetoucí trvalka, která vynikne mezi u nás již zevšednělými druhy trvalek svou jemností i odolností. Kvetení svíčkovce zastaví na podzim až mrazy, kdo si tedy svíčkovec již vysadil, může mu letos kvést ještě nyní. Na skalce, v trvalkovém záhonu, i v truhlíku na terase.
Boj „za soběstačnost“ a „proti nedostatku čerstvých a zdravých potravin“ se vede zřizováním městských zahrádek. Háček je v tom, že to ne úplně funguje. O tom, jaká bude ve městech úroda, totiž stejně jako na venkově velkou měrou rozhodují opylovači. A na ty se při plánování městské produkce zdravých vitaminů a užitečných živin zapomíná. A ne, opravdu to nechce včelí úl na každém paneláku. Rozhodují divoké druhy opylovačů.
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.